10.9.2022
Kategorie: Ekonomika

Všichni se bojí. Bojí se toho, co nás čeká

Sdílejte článek:

JOSEF PALÍŠEK

Původně jsem chtěl u kávy napsat další glosu. Ale jak se tak zamýšlím, místo kávy by to možná chtělo něco ostřejšího, a navíc to asi bude na glosu trochu dlouhé. Tak snad vydržíte až do konce.


Ve svém okolí se běžně setkávám s lidmi, kdy celkový příjem jejich rodiny se pohybuje okolo 45.000,- Kč- 48.000,- Kč. Běžný model – rodiče, dvě děti, on má okolo 25.000,- 28.000,- Kč, ona 18.000-20.000,- Kč. Mohlo by se zdát, že je to spousta peněz. Tyto rodiny si donedávna celkem hezky žily, zaplatily všechny své účty, inkaso, hypotéku, potřeby pro děti do školy, zvládly i ušetřit na dovolenou, jezdit na výlety a ještě odložit nějakou finanční rezervu… Vlivem rostoucích cen naprosto všeho se ale z celkem bezstarostného života začíná pro mnohé z těchto rodin stávat sisyfovský boj od výplaty k výplatě.

Zálohy na plyn a elektrickou energii se zdvojnásobily, u těch méně šťastných, kterým skončila fixace hypotéky, se navýšila splátka o několik tisíc. Zatímco ještě relativně nedávno se celkové náklady na bydlení pohybovaly okolo částky 15.000,- Kč, nyní je to třeba i o 10-15 tisíc víc. Pokud tyto rodiny nemají další finanční povinnosti jako splátky jiných dluhů například na vybavení domácnosti nebo na auto, náklady na dojíždění do práce, pořád to zvládají. Prostě oželí dovolenou, nakoupí ve slevách a budou doufat, že nepřijde žádný nečekaný výdaj v podobě opravy auta nebo kotle, dalšího navýšení záloh energií nebo komplikace v podobě nemoci. Pořád ještě nějak vyjdou, ale co bude v zimě, na to raději nemyslí. Nápady typu –…. „tak ať si prostě najdou další práci“, jsou sice hezké, ale řekněte mámě od dvou malých dětí, aby poté, co přiletí o půl čtvrté do školky, odevzdala děti babičce a šla znovu do práce. Nebo tátovi, který po náročné šichtě zhltne večeři, aby vyrazil na další směnu. Tohle nejsou lidé, kteří žili rozmařile, kteří nerozumně utráceli a žili si nad poměry. Měli legitimní očekávání, že pokud budou chodit do práce, vydělají dost peněz na zaplacení všeho potřebného. Museli by mít křišťálovou kouli, aby dokázali odhadnout, že jejich výdaje během krátké doby násobně narostou, aniž by došlo k nárůstu jejich příjmu.

Že tenhle případ rodiny není nic neobvyklého, potvrzují také oficiální čísla uváděná statistickým úřadem. Podle ČSÚ v prvním čtvrtletí roku 2022 činila průměrná hrubá mzda částku 37.929,- Kč (tj. cca 31.000,- Kč čistého). O skutečné výši mezd ale daleko více vypovídá medián (hodnota mzdy zaměstnance uprostřed mzdového rozdělení – tzn. polovina hodnot mezd je nižší a druhá polovina je vyšší než medián), který v prvním čtvrtletí roku 2022 dosahoval částky 31.923,- Kč hrubého, tj. 26.181,- Kč čistého (zdroj Český statistický úřad – Průměrné mzdy – 1. čtvrtletí 2022 | ČSÚ (czso.cz). Pokud patříte mezi ty šťastnější, kteří se nacházíte nad mediánem, gratuluji. Možná vám bezstarostnost ještě chvilku vydrží. Z uvedeného je ale zřejmé, že velké procento lidí na příjem 26.000,- Kč zdaleka nedosáhne, a to se nebavím o důchodcích, samoživitelích, osobách zdravotně znevýhodněných, kteří těch peněz v rozpočtu mají ještě podstatně méně. A nejsou jediní, kdo se bojí. Podnikatelé žijí v obavách o osud svých firem, které třeba i léta budovali, mají zaměstnance, které musí zaplatit. Co by nastalo v případě, že by řada firem musela skončit, je každému zcela jasné.

A ti všichni se bojí. Bojí se toho, co nás čeká.

V médiích každodenně slyšíme o tom, že další navýšení plateb energií rozhodně přijde. Bezstarostnost si dnes opravdu může dovolit jen málokdo. Nicméně stále slýchám a čtu názory typu …..“však nemusí bydlet ve vlastním bytě, na západě je nájemní bydlení běžné“ (ovšem za co zaplatí nájem při dnešních cenách…_), „proč by měl být stát odpovědný za finanční negramotnost lidí, proč si berou půjčku na auto, když to pak nezvládají“, „můžou si za to sami, měli se líp postarat“, „lidi jsou rozežraní, žili jsme si zbytečně dobře, tak prostě nepojedou na dovolenou“, „musíme se teď všichni uskromnit“ ….. Paradoxně to ale nejčastěji zaznívá od těch, kterých se celá situace doposud finančně nijak nedotkla.

Obavy z budoucnosti v lidech probouzí zoufalství. Mnozí z nich, ač nikdy nebyli na žádné demonstraci, nacházejí v sobě touhu ozvat se a postavit se. Řadě těchto lidí je úplně jedno, kdo vládne v Rusku, neřeší mezinárodní situaci, jediné, co řeší, je to, jak zabezpečit svou rodinu. Přesto byli účastníci sobotní demonstrace označeni dnes velmi oblíbeným slovním spojením „proruští trollové“. Dle Policie ČR se na Václavském náměstí sešlo 70tisíc lidí, nicméně lze se domnívat, že ve skutečnosti to bylo mnohem více. Nevím, co je jasnějším signálem o situaci v zemi, než plný Václavák.

Přesto „vox populi“ do Strakovky zatím zřejmě nedozněl. Jinak si neumím vysvětlit urážlivou a zcela nevhodnou reakci premiéra. Zda jeho vyjádření bylo snahou zlehčit vážnost situace, či zda svým slovům skutečně věří, těžko říct. Nicméně obojí je smutné a hlavy státu nedůstojné.

Mám obavu, že nebude-li hlasu lidu nasloucháno, po zimě už nebude plný jenom Václavák, ale rovnou celá Praha (pokud nás ovšem nepotká stejný osud jako Karafiátovy Broučky).

 

Pepa Palíšek, FB

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (26 votes, average: 4,88 out of 5)
Loading...
32 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)