Volte kandidáty naší “Národní fronty”, jinak…

Tak ráda bych jela někdy na jaře taky na Olomoucké náměstí. Stála mezi tisíci lidmi, viděla pódium, na které vystoupí charismatický lídr nebo lídryně politické strany, kterým bych mohla zatleskat, jejichž myšlenkami bych se mohla nově nadchnout, a v den voleb nemohla dospat, abych už už tam tu kandidátku do té urny hodila. A tím, koho jsem volila, se mohla pyšnit. Krásná představa. Bohužel zatím docela sci-fi.

Dnes jsem zachytila zprávu, že “vůdce Milionu chvilek” pan Minář a jeho lidé budou jezdit po krajích, aby zde pořádali demonstrace – OK (ostatně mají to nyní tak trochu profi manažerskou činnost, takže by za nimi mělo být něco vidět) – lidé mají nezpochybnitelné právo vyjádřit svůj názor, a k tomu je plné náměstí nezastupitelé. Takže za mne – proč ne. Nejen Prahou živa je republika.

Ale co mne zaujalo hned poté – demonstrace nemá být všechno. To b) je to, co mne zarazilo a bouchlo do ucha. Cílem těchto krajských akcí má být prý také říkat lidem, koho mají volit, a že to mají být demokratické strany. Aby byl poražen Babiš.

Takže si to shrňme.

Všechny strany, které působí na naší politické scéně, jsou demokratické, protože jinak by jim nemohla být povolena činnost. Tolik právní stát.

Pokud maji chvilky na mysli jimi vybrané politické strany, tak by je měly vyjmenovat. Ať víme, za koho kopou.

Pak je ale na místě se ptát, proč tyto chvilkami vybrané strany neumějí ty volby vyhrát samy, a potřebují tyto předskokany, kteří jim ušlapávají cestu? Nemají ony charismatické lídry? Nemají program? Neumějí oslovit lidi? Tak proč probůh jsou v politice, a nepředají to jinému? A jak pak chtějí vládnout této zemi? Udělají si externí poradní sbor? Ty otázky nejsou vůbec zbytečné, naopak – velmi podstatné. Už jsme sice zažili vládnoucí zákulisní milenku, ale proč bychom měli zažívat zákulisní vládu, která se chodí ptát jinam, to opravdu netuším.

Navíc je očividné, že aktivity chvilek premiérovi procenta neubírají. Je to přesně naopak. A není to pro neschopnost chvilek – dostat dnes někam tisíce lidí není rozhodně málo. Je to proto, že tato masáž ve prospěch těch vybraných politických stran ukazuje současně na jejich do nebe volající nemohoucnost a slabost. Fotka jejích předsedů s lídrem chvilek Minářem obletěla zemi, a lídři stran, kteří by měli být silní, a kteří se už mnozí vidí v premiérském křesle, tam seděli jako školáci – a co školáci, jako žáci starších tříd, kteří nábožně poslouchají prvnáčky s nadějí, že jim ti mladí pomohou o stupeň vejš, protože sami to nějak nedávají.

Agitky, koho volit, však tady už v historii jednou byly. Pamětníci s nimi mají své zkušenosti. “Ano, soudruh sice je neschopný, tedy málo zkušený, ale je v té správné straně, tak ho prostě budete volit, jinak jste nepřítel”. A nebyla to jen ta strana rudá, měli jsme tu Národní frontu vícero poslušných partají.

To ti mladí nepamatují, takže na to začínají jít stejně blbě. Chtějí lidem tlouct do hlavy, koho mají volit, a běda, když padne jiný názor – hned je dotyčný nepřítel.
Lidé ale už nechtějí seznamy “povolených” stran. Chtějí volit prostě – demokraticky.

Použiji bonmot.
Nemá smysl agitovat za méně schopné, protože lidi je prostě volit nebudou. Nemá smysl agitovat za schopné, protože ti žádnou agitaci nepotřebují.
A demokracie je soutěží všech, nejen někým vybraných politických stran.

Prostě ta selekce předem je nešťastná od počátku. Nikdo tu zkrátka nemá právo určovat, kdo je a kdo není demokratický, a sestavovat seznam přijatelných stran, protože to asociuje ono srovnání s nepovinně povinnou Národní frontou, a lidem to vadí. Ten seznam je přijatelný s jedinou výjimkou – jasně říct – kopeme za tyto partaje, na toto nám posíláte peníze, takže podporujete tyto strany, a děláme to proto, že tyto strany to jaksi samy nezvládají, a my jim pomáháme. Někomu by to třeba nakonec přišlo sympatické. To se pak ale nesmí prohlašovat za celonárodní hnutí, ale za hnutí podporující určité vybrané politické strany. Ale mám pocit, že to těmto stranám neskutečně škodí.

Horší kampaň pro ty strany si už totiž skoro neumím představit. Buď ty lidi na ta náměstí dostanu sám, nebo… nebo to v té mé partaji předám někomu, kdo to dokáže.

Pokud je tedy cílem chvilkařů “sundat” a následně ve volbách (jak jinak?) porazit Babiše, pak tato cesta k těmto cílům nevede ani náhodou. O co více by bylo “chlapské” prohlášení kterékoli strany – děkujeme vám, chvilkaři, za probuzení lidí, ale my si tu bitvu o hlasy voličů vybojujeme sami. Protože to je to demokratické, po čem voláte.

Tedy s demonstracemi nemám žádný problém, protože je to jasný prostředek k vyjádření názorů lidí. Neuškodí, když to tam nahoře uvidí. ALE – tu masáž ani náhodou. Hlavně proto, že bude kontraproduktivní, a poškodí ty strany, za které chtějí patrně Minář a spol. kopat. Chvilkaři a všichni kolem nich by ale měli pochopit, že lidé nechtěji slyšet lídra lídrů. Chtějí slyšet lídry samotné. Nejen s programem Babiš pryč, ale kdo místo něj a s čím. To je jediná cesta. A tu mohou přinést jen lídři politických stran. Ne manažeři nepolitického hnutí.

• Jana Zwyrtek Hamplová