24.5.2019
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika

Volby, právo a odpovědnost

Sdílejte článek:

PAVEL VESELÝ

#Pavel VeselyČesko čeká dvoudenní volební klání. Něco jako čtvrtfinále na MS v hokeji. Podle jeho výsledku, stejně jako státy, budou i jednotlivé strany hodnotit výsledek sezóny. Budou zde úspěšní a neúspěšní, kteří se pak změní v ty, kteří budou reprezentovat Českou republiku na mezinárodním fóru Evropského parlamentu.

Bude to určitá reprezentace, která bude hájit naše zájmy v Evropě. Tak, jak to ostatně dělají všichni poslanci z jednotlivých států. Představa, že se jedná o zájmy evropské, je iluze. A je to nakonec i dobře. Evropská unie je unií jednotlivých států, které mají společný cíl a společnou představu o budoucnosti. Nikoli jeden stát, který vystupuje v zájmu všech. Nicméně například ve vyjednávání podmínek s jinými světadíly nebo velmocemi by Evropská unie měla vystupovat jednotně. Stejně jako v oblasti bezpečnosti. A to vše při zachování základních pilířů a důvodů, které stály za jejím vznikem. Základní myšlenkou, na kterou navazovaly další, je udržení míru v Evropě. Lidé si uvědomili, že pokud se nebudou schopni dohodnout, mohla by být další válka nejen konečnou pro Evropu, ale také i celou civilizaci.

Základ Evropské unie pod tehdy jiným názvem bylo také postavení dvou bloků proti sobě. Vznikly na základě rozdělení zájmů vítězných mocností. Rusko se snažilo uskutečnit svůj sen o komunismu, zbylé mocnosti pak hospodářskou soutěž a znovu obnovení zdravého kapitalistického systému. Poté, co se socialismus vyčerpal a naprosto neuspěl, se země které byly v zájmové oblasti Ruska, vydaly na cestu kapitalismu západního typu. Jejich vidina byla, aby vše bylo stejné jako na Západě. Jenže situace se změnila. Státy, které si socialismus zažily, jsou prostě na nějaké signály, které připomínají socialismus velmi náchylné. Dokáží je rozpoznat a zcela logicky se takovému stylu brání. Už proto, že v případě Německa, které se stalo vůdčí silou Evropské unie, vládnou lidé, kteří žili v socialistickém bloku.
Evropská unie je dnes jiná než v době svého vzniku. Vycházela z výsledků velmi těžké a hrozivé války, která obyvatele vystrašila natolik, že tento strach je donutil k lepší spolupráci, než tomu bylo po první světové válce. Přesto již dnes mnohým toto rozdělení nevyhovuje. Sféry vlivu a zájmu se v současné době mění. Mluvit vystrašeně, že budeme pod vlivem Ruska, pokud se ještě více nepřikloníme k Evropské unii, je nezodpovědné. Může vyvolat pravý opak. Jsme členy Evropské unie, budeme znovu mít předsednictví.

Jsme také členy NATO, které je založeno na kolektivní bezpečnosti. Tedy, tak málo věříme těmto dvou jasným pilířům určité stability? Opravdu chceme přemýšlet a strašit se silami, které zde byly, jsou a budou? Je nutné kvůli tomu se vzdávat vlastní suverenity ve prospěch superstátu?

Evropa potřebuje politiky typu Tomáše Zdechovského nebo Niny Novákové. Dvou zastánců rozumných konzervativních hodnot, ze kterých je možné vycházet a ukazovat další možnosti vývoje. V jiných pravicových stranách bychom našli další podobné příklady politiků. A věřím, že právě oni budou onou stabilitou a základnou pro znovu definování cílů a nových výzev pro Evropu. Měla by si říci, jaký je její základ a právě na něm být vstřícná k ostatním. Evropa by měla zůstat především křesťanská a založena na pevných rodinných vazbách mezi mužem a ženou. Jedině tak může být vstřícná k ostatním. Ostatně i to byly devízy, které v minulosti Evropa exportovala na jiné kontinenty. Amerika je klasickým příkladem, i když se poté zrodila typicky svobodná a jasná americká kultura a americký sen. Ale základ byl právě z Evropy a ještě dlouho po prvních krůčcích zde byl cítit vliv Evropy a tehdejších panovníků Evropy.

Když se však zeptáte, co vlastně opravdu potřebujeme, mnoho lidí vyjmenuje mnoho potřebných věcí hmotného charakteru. Novou aplikaci do mobilu, nový mobil, nové kde co. Někdy přemýšlím, že jsme obětmi věcí. Každé ráno se probudíme a hrnou se na nás senzace z toho či onoho konce. Věci nám usnadňují život. Jsou součástí společnosti, ve které žijeme. Jsou součástí společenské dohody. Přesto, to základní, co opravdu potřebujeme, je život. Mít to štěstí ráno se probudit a žít. Když se připíjí na život, připíjí se na to nejpodstatnější. Na život.

Jsem zvědav, jaká bude volební účast. Podle různých průzkumů chodí volit především starší voliči. Proč? Důvodů je jistě víc, ale jedním z nich je zcela určitě i to, že starší lidé vidí ve volebním právu i odpovědnost. Váží si možnosti jít k volbám a svobodně říci svůj názor. Toto mnohdy mladším voličům chybí. Dobu, kdy svobodně volit nebylo možné, si nepamatují, a také oni se narodili do úplně jiné doby. Mají pocit, že mohou věci ovlivnit jinak. Je to iluze. Jít k volbám a volit, ať již jakkoli, je výraz odpovědnosti a občanského přístupu. Platí to o všech stupních voleb. Volby jsou prostě možností vyjádřit svůj názor. Nejen na demonstracích, které jsou jasné a legitimní v demokracii. Ostatně každé volby jsou určitým malým referendem o tom, jak si vede vláda. Ať je pravicová nebo levicová. Ať je v demisi nebo úřednická. Pokud však demonstrace nejsou doplněny občanskou a demokratickou formou ve volbách, stávají se jen jedním z mnoha nástrojů demokracie.

Volby jsou v demokracii nejen právem, ale také odpovědností. K svému životu, ale i těch druhých. A demokracie je především o odpovědnosti. Nikoli jen o právech. Splnění volebního práva je také určitou disciplínou a svátkem demokracie. Oslavme si tedy tento svátek, abychom na jeho konci v neděli pozdě večer, mohli říci, že i my jsme se vyjádřili. Ať již to budou výše zmínění zástupci pro mě blízkých konzervativních názorů nebo jiní. Jde totiž i v těchto volbách o nás. Jsme přeci Čechy, kteří mají v Evropě nezastupitelné místo. A to je cenná devíza.


 


Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 2,67 out of 5)
Loading...