Vlna za vlnou: Generálové konspirují proti kancléři, nebo s ním?

PETR HÁJEK

Už se s tím nebudeme skrývat, a rovnou vyrazíme na Rusko, volá Napoleon Macron. Protažené tváře NATO-společníků ovšem z toho plánu přílišné nadšení nevyjadřují. Jeho ministr zahraničí proto okamžitě ujišťuje, že na Ukrajinu pošlou jenom vojáky, kteří prý vůbec nebudou bojovat. Jenom se tam tak budou poflakovat a „pomáhat s výcvikem“ nebo ošetřovat zraněné. Pouze pobaltští trpaslíci, kteří v poslední válce – právě tak jako ukrajinští banderovci – bojovali s Hitlerem, švejkovsky přitakávají: Ano, paní Müllerová, na Moskvu!

Aktuální dědic kancléřského úřadu Velkého Vůdce v Berlíně se naopak tváří, že něco takového nepřichází v úvahu. A rovnou práskne, že Paříž i Londýn už přece s banderovci proti Moskvě bojují: Jsou to přece oni, kdo odpalují z ukrajinského území své rakety – jak do zákopů, tak na ruská letadla, lodě a civilní cíle v hlubokém týlu nepřítele. O tom on, německý kancléř, nechce ani slyšet. Jenže jeho generálové mezitím plánují, jak dalekonosnými raketami Taurus vyhodí do povětří Krymský most. A když se to proflákne, kancléř ujišťuje, že dojde k urychlenému „vyšetřování“. Ne toho, že – údajně za jeho zády – připravují generálové tažení na Moskvu. Ale jak došlo k jejich prozrazení.

V Praze aktuální dědic protektorátního prezidenta Háchy do toho hujersky pokřikuje, že když české zbrojovky nejsou zatím schopny ve válce proti Rusku produkovat tolik jako za Hitlera, má báječný nápad ze „sekáče“: Co to nakoupit „anonymně“ jinde? Já měl nápad, vy to zaplaťte, protože my už nemůžeme znovu krást důchodcům, to už by se šli rovnou pást – a možná by při tom zakousli i mě. Ale zastupující říšský protektor Fiala ihned ujišťuje, že Češi na ruskou frontu nepůjdou. Že mobilizace, o níž mluví šéf „armády“ (ve skutečnosti žádnou nemá) Karel Řehka, aby se zalíbil ministryni války, nebude. Že odvody budou jen „administrativní“, takové byrokratické cvičení.

Takže co: Je válka Západu a NATO proti Rusku na Ukrajině realitou? Nebo teprve bude? Nebo naopak s rychlým postupem ruských vojsk skončí, protože Spojené státy už hroutící se kyjevský režim odepsaly a jejich evropští vazalové teď jen svalnatě žvaní? Že to je totální schizofrenie? Chceme-li jí porozumět, musíme malinko poodstoupit. Vyměnit lupu, s níž mediální realitu sledujeme, za „neozbrojené oko“, jemuž se pravá realita snáze vyzradí.

Strach

Tyranská mafie, která se po 11. září 2001 – skutečném začátku třetího tisíciletí – zmocnila pák moci a plně ovládla veřejný prostor Západu kromě jiného také totálním převzetím hlavních médií, je v hluboké krizi. Důvodem je zpoždění, které nabrala. Podle plánů odstartovaných výše zmíněným „výstřelem z Aurory“ – tentokrát v New Yorku – mělo být dávno hotovo. Nejenže ovšem hotovo není, ale na všech stranách pukají černokněžnické obruče, jimiž užuž svázala euro-americký civilizační prostor.

Žádný plán totiž nikdy nevyjde (ŽPNN). Dvojnásob to platí o plánu na další „revoluční“ nastolení totality – tedy vychýlení přirozeného řádu do tyranie (která vždy sama sebe vydává za „pokrok“). A podle zákonů ŽPNN: čím je plán rigidnější (tužší, neohebnější), a čím více tyran tlačí na jeho důsledné provedení, tím dříve plán selže, exploduje, zmizí. A po výbuchu se obvykle postupně vše opět navrací do dynamické rovnováhy.

Tak to bývalo vždy. Jenže žijeme (možná nikoli poprvé v historii) v epoše, kdy hroucením svých plánů rozběsnění tyrani mohou na cucky rozmetat dům, jehož obyvatele se pokusili znásilnit. Dobýt Rusko (v jejich teorii „Srdce světa“), stejně jako Blízký východ a Severní Afriku („Světový ostrov“, jehož majitel má vládnout světu) se nepodařilo. Ani zlikvidovat podstatnou část světové populace uměle vytvořenou „pandemií“. A nedaří se jim už ani plně ovládnout obě centra moci (USA a EU), z nichž se měl na obou stranách Atlantiku celý proces řídit. Proto tak běsní a chrlí na své oběti výhružně temná mračna strachu. Protože sami mají strach.

Pravda je lež, válka je mír

Stále jsou ale ještě velmi silní. Mají v rukou všechna hlavní média, takže když v nouzi udělají čelem vzad – a začnou tvrdit, co předtím zuřivě odmítali – nezeptají se jich, zda lžou teď, nebo lhali předtím (ostatně – je to jedno, protože lžou pořád). Právě aktuální vytváření atmosféry strachu je typickým příkladem. Když zbývající svobodná média varovala dlouhá leta před jejich plánovanými zvěrstvy, křičeli skrze své propagandistické hlásné trouby, že jde o „dezinformace“ a směšné „konspirační teorie“, které mají v lidech vytvářet strach. Jakmile se ale ukázalo, že nešlo o teorie, ale skutečné spiknutí, okamžitě obrátili:

Dnes už jen v bezmoci připitoměle straší Ruskem, které prý chce napadnout a ovládnout střední a západní Evropu. To ale už platí jen na totálně vymyté podvolené mozky, které otrocky věří primitivní lži o „agresi Ruska“ vůči Ukrajině. Tedy ne, že to byl Západ, kdo nejprve krvavým státním převratem odstranil demokraticky zvoleného prezidenta, a s využitím místních banderovců dosadil nacistický režim.

Probuzení

Zpočátku se jeho zjevných hitlerovských projevů a znaků před svou veřejností obávali (viz „již zapomenuté“ usnesení Kongresu USA). Ale když náckové prokázali že jsou schopni vyvraždit ruskojazyčné obyvatelstvo na východě země, hákové kříže rázem „demokratům“přestaly vadit (vždyť jsou ostatně „liberální“). Nadšeně jim aplaudovali, vyzbrojovali je (říkali tomu falešně „Minské dohody“). Nacismus kyjevské popřevratové junty je od té chvíle pouze „konspirační teorie“ šířená dezinformačními weby (i proto je nutné zakroutit jim krkem, vypnout je, vyhladovět, zlikvidovat).

Takový byl totiž plán: Jednak Američané potřebovali udržet v provozu tajné laboratoře se smrtícími viry na ruské hranici – ale především dostat do ukrajinského „měkkého ruského podbřišku“ jaderné střely v opakování karibské krize (1962) v opačném gardu. Smyslem bylo sevřít nepodvolené Putinovo Rusko v existenční hrozbě, a tím aktivizovat od Jelcina budovanou zkorumpovanou Pátou kolonu, která by provedla státní převrat přímo v „Srdci světa“.

Zřejmě poslední možnost, jak vybrakováním skoro nekonečných přírodních zdrojů největší země světa udržet ještě několik let v chodu zbídačené především evropské hospodářství a stále neklidnější veřejnost, jež už začínala tušit a probouzet se. Když proti ní narychlo nasadili covidovou plandémii, zákonitosti „Žádný plán nikdy nevyjde“ se rozvinuly do plné šíře: Ve své podstatné části se neodvolená veřejnost probudila docela.

Naříkání sirotků

Války se teď chcípající vyhublá kobyla donedávna všemocných a neohrozitelných „revolučních gard“ Západu drží jako poslední naděje. Tedy spíše žvanění o ní, protože do otevřeného střetu s Ruskou federací si ve skutečnosti samozřejmě netroufají. Bez Američanů jsou jen prázdné křoví pod vytunelovanou značkou NATO. Spojené státy se momentálně do války s Ruskem nehrnou. Nejen proto, že už znají jeho skutečnou sílu, která zvláště v jaderných nosičích předstihla v posledních letech tu americkou o několik koňských délek, ale i tu pozemní.

Především však zaoceánský strýček Joe má doma stejné potíže jako oni. Vlastně ještě mnohem větší. Tamní nepodvolení mají svého lídra, Donalda Trumpa. A každým dnem se blíží volby, které už nebude tak snadné zfalšovat jako ty předchozí. Tyran ovládající tamní „hluboký stát“ (Deep State) – vládu nevolených jmenovaných – se sice hystericky (zkorumpovanou justicí atd.) snaží zabránit Trumpovi, aby dosáhl volebního dne, ale pokud ho podle zdejší tradice „nejskvělejší demokracie světa“ fyzicky nezlikviduje, nemá šanci.

Dojede na svůj pečlivě vytvořený a udržovaný plán tyranie ve formálních kulisách demokracie: Probuzení nepodvolení se kolem něho semknou – a vrátí ho k pákám moci, které mu spiknutím „revolučních elit“ před čtyřmi roky tyran vyrazil z rukou.

A Donald rozhodně válku s Ruskem nechce. Bude mít co dělat, aby zabránil opakování té slavné domácí „občanské“. Proto evropští „malí sirotci velkého tyrana“ v bruselských palácích EU a NATO tolik naříkají. Proto si tak hlasitě masírují svaly zvuky svých falešných válečnických výkřiků. Bez pokynu z Washingtonu do války jít nemohou.

Protektorátní kolaboranti

To však neznamená, že se nebudou intenzivně pokoušet alespoň „záškodničit“ (v hantýrce po 11. září se tomu říká státní terorismus). Také jim se totiž blíží volební past potěmkinovských kulis demokracie: Počátkem léta se má znovu naplnit těleso fraškovitě nazývané parlament (bruselský, unijní, nikoli „evropský“, jak mu dezinformačně říkají). A stále větší počet probuzených nepodvolených napříč guberniemi Čtvrté říše dává najevo, že tentokrát je žádná goebbelsovská propaganda nepřinutí volit proti jejich životním zájmům – nebo alespoň (jako vždy dosud) volební karikaturu ignorovat.

Může se tak klidně stát, že budou následovat osud strýčka Joea (tak trochu limonádového) – ještě před ním. A nejen na unijní (nikoli evropské) úrovni, ale i ve svých vlastních guberniích, které se stále silněji chtějí stát opět suverénními historickými státy. Není divu, že nejdále jsou v zemích, kde si ještě mnozí pamatují předchozí totalitu: V Maďarsku, na Slovensku a, dá-li Bůh, také v Polsku (kde se teď podařilo povolební machinací vítěze voleb na čas vytlačit). Na Čechy také dojde, až se začne hroutit Čtvrtá říše. Protektorátní mentalita zatím ještě udržuje při životě fialové kolaboranty. Ale s kým budou kolaborovat, pokud Brusel, Berlín (a Praha) ztratí americkou oporu?

Devátá vlna

Jistě, nepůjde to lehce a bez boje. Oni vědí, že jim jde o kariéry, luxusní živobytí za ukradené daně – tedy z jejich hlediska fakticky o život. Proto organizují další a další vlny násilí, cenzury, kriminalizace nepodvolených – a současně zahrávání si s ohněm na ukrajinském bojišti. Pořád se snaží věřit, že pokud by se podařilo Moskvu vyprovokovat k razantní odpovědi proti těm, kteří (včetně fialové smečky se 107 na Hradě) provedou teroristické útoky na ruské území ještě větší než dosud, Washington jim přijde na pomoc. Mýlí se.

Chtějí tedy alespoň vlastními silami vyvolat „devátou vlnu“, která – podle námořní legendy – je největší, nejsilnější, nejničivější. Právě to je obsahem už zcela neartikulovaného válečnického řevu stále ještě vládnoucích (ale rychle slábnoucích) tyranských „elit“ totality s výsměšnou nálepkou „liberální demokracie“.

Takže znovu: Je válka Západu a NATO proti Rusku již realitou? Nebo teprve bude?

Do úterý 5. listopadu (termín prezidentských voleb v USA) zbývá na odpověď ještě poměrně dost času. Něco však už napoví 7. a 8. červen (volby do unijního „parlamentu“) – což je skoro za rohem. Do té doby se opravdu může stát cokoli. Provokace NATO „pod falešnou vlajkou“, omyl, pomatení generálové (viz ti němečtí, nebo britští). Zkoušejí to. Jednu vlnu za druhou. Mají strach. Stále víc jim stahuje zevní svěrač řitní. A brání jim v koordinované sebevražedné akci. Zatím.

Aby nedošlo na tu devátou (či „devátou z devátých), je proto pořád ještě i na každém z nás.

Zatím.