Vláda není pravicová

Jak si podle vás vedla česká vláda v obtíženém roce válečného konfliktu, energetické krize a rostoucí inflace?

Jsem hluboce zklamána z české vlády. Měla být pravicová, ale není. Více zakazuje, více nařizuje, více přerozděluje. Chtěla být jiná než její předchůdkyně, ale pokračuje ve stejných krocích. Premiér, který byl kdysi tolik kritický k eurobuzeraci, jí teď sám poklonkuje. Přála bych si ministry moudré a statečné. Odvahy je mezi normálními lidmi mnohem více než mezi politiky.

A jak byste shrnula výsledky českého předsednictví v Evropské unii?

Předsednictví? Jaké výsledky máte na mysli? Žádných jsem si nevšimla. A upřímně – vtip praví, že každé předsednictví je úspěšné. Je to jen taková hra. Ozvučit sály, vyzdobit stoly, ubytovat papaláše, odmávnout předem dojednané směrnice… ještě něco? Od statečného premiéra bych očekávala, že první den českého předsednictví smete ze stolu nalinkovaná témata a dohodnuté scénáře a nastolí vlastní téma roku 2022. Že použije roli předsednictví a bude moderovat eurodebatu. Nic takového se bohužel nestalo.

Válku dezinformacím vyhlásil ministr vnitra Vít Rakušan. Došlo k zablokování webových stránek, chystá se nová legislativa. Na Rakušana se kvůli tomu snáší kritika a je označován za cenzora. Pro Aktualne.cz k tomu řekl: „Toto je možná jeden z nejpovedenějších výtvorů dezinformační scény. Já nejsem cenzor. Já jsem liberál.“ Jak to tedy s tou svobodou projevu a cenzurou v Česku je?

Svobodu projevu jsme měli v ústavě zakotvenou i před rokem 1989. K tomu, aby se normální člověk nebál říkat, co si myslí, nestačí mít formální dovolení v zákoně, ale je třeba podporovat svobodu slova na všech úrovních – nikoli ji omezovat, zastrašovat a spoutávat. Naše vláda se chová v tomto směru hůř než ta socialistická. Zažívám to sama na každém kroku.

Od mého zvolení do Senátu mi píší desítky lidí, jak se bojí říkat své názory nahlas, protože na spoustu témat je dovolen jen jediný názor. Jiné názory nebo dokonce i jen otázky či pochybnosti z veřejnoprávních médií neslyšíme, lidé jsou za ně uráženi, umlčováni i vyhazováni z práce. Ani na půdě Senátu nemůžete přednést pohled na věc odlišný od vládní linie, aby se nezvedl některý poslušný přisluhovač, který vám okamžitě slovně nafackuje.

Kam jsme se to dostali? Je vidět, že cenzoři žijí jen ve svých bublinách a vůbec si nedovedou představit, že je normální mít rozličné názory na cokoliv. Názor přece vzniká během celého lidského života v důsledku různých zážitků a zkušeností. Proto mají lidé různé pohledy a lidé mají i právo je mít.

Velkou odezvu také zaznamenaly vysoké tresty právě za tzv. dezinformace a za výroky na sociálních sítích. S tím se objevila diskuse, proč jsou někteří za násilí či znásilnění odsouzeni lehčím trestem než v případě dezinformací… Co si o tom myslíte?

České trestní sazby jsou obecně vysoké a jejich rozpětí umožňuje celou škálu trestů, což platí pro všechny trestné činy. Zvýšení trestní sazby, po kterém ti euroaktivisté volají, ničemu nepomůže, protože tresty ukládá soud individuálně v každém jednotlivém případě. Velmi pochybuji, zda v některých medializovaných případech zná veřejnost kompletní obsah spisu a všechny důkazy, které má soud k dispozici.

Sama jsem mnohokrát ve svých trestních kauzách viděla, jak se informuje jednostranně, jak média stojí na jedné straně sporu a neposuzují věc objektivně. Na rozdíl od aktivistů vidím velký problém ve snaze neustále zpřesňovat definice sexuálních deliktů. Zákon má být obecný, aby jej mohl vyložit soud, nikoliv popisný a konkrétní, protože pak stačí drobná odchylka v jednání pachatele a nemůžete zákon použít. A právě toto údajné zpřesnění pak povede ke zproštění pachatele. Skutečně tohle třeba bojovníci za práva žen chtějí?

A obecně jsou snahy aktivistů změnit právem společnost odsouzeny k neúspěchu. Společnost musí ke změně sama dospět a pak teprve je možné změnu uzákonit, nikoliv naopak. Nelze přijmout na sílu zákon a tím chtít měnit společnost. Podívejte se např. na volební právo žen. My jsme je uzákonili už v roce 1921, ale Švýcarsko až v roce 1971 a Portugalsko až v roce 1984. Prostě k tomu jejich společnost dospěla až o 60 let později.

Tři lidé byli odsouzeni za obchod s psychotropním nápojem peruánských šamanů ayahuasca a jejich poskytování dalším osobám při rituálech. Prezident Miloš Zeman jim udělil milost. Ozvaly se hlasy, že milostí může dojít k narušení důvěry v soudnictví. Co vy na to?

Milost je individuální dobrodiní, milosrdenství. Stojí mimo právní systém a zatím vždy bylo všemi našimi prezidenty používáno naprosto výjimečně. Milosrdenství najdete ve všech dobrých pohádkách. Ne nadarmo je rodiny sledují právě o Vánocích. A je v pořádku, že tato možnost u nás existuje. Představte si, že by váš syn byl pravomocně odsouzen. A pak si položte otázku, zda byste si přála, aby výjimečná možnost milosrdenství existovala.

Jste pověstná svým postojem na obranu tradiční rodiny a tradičních hodnot. Jak se přístup ve společnosti k tomuto tématu v roce 2022 změnil, pokud nějak?

Mám za sebou 35 let praxe rodinné advokátky a z ní čerpám. Rodina je vším, čím jsme a co máme. Jsme jen takovými, jakými byla naše původní rodina. Bez rodiny je člověk sám a není mu dobře. Vybudovat ji a udržet není nic lehkého. Je to každodenní dřina. Ale funguje-li rodina, je to nejlepší záchranná síť. Každý den se přesvědčuji o tom, že o rodinu máme pečovat ze všeho nejvíc.

Jestli z této naší společnosti něco přetrvá, bude to rodina, ať si hlasité skupinky kritiků a modernistů myslí cokoliv. Covid nám to ukázal víc než jasně a současná drahota to podtrhuje. Kdo má dobrou rodinu, ten přežije. Moudří se snaží své rodiny vylepšovat a opečovávat. Ti, co to vidí jinak, mohou klidně vymřít sami.

Rok 2022 pro vás znamenal aktivní vstup do politiky coby senátorka Parlamentu ČR. Na co se hodláte v příštím roce zaměřit?

Na obranu normálního života, normálních lidí a normálního světa. Obrovská podpora od obyčejných lidí, které se mi každý den dostává, mi dodává sílu. Děkuji všem, kteří mi píšou a dávají najevo, že mluvím i za ně.

Koho budete na začátku roku 2023 volit prezidentem, a proč?

Budí volit toho, kdo hodlá hájit české zájmy.

Jaké ponaučení bychom si měli vzít z roku 2022?

Nechci radit ostatním. Mně letos zemřela maminka, která mě utvořila takovou, jaká jsem. A i když jsme se mnohokrát přely a nesouhlasily jedna s druhou, bolestně mi chybí, mnohem víc, než jsem čekala. Dala bych všechno bohatství světa za chvilku s ní, se svým otcem a se svou sestrou. To je mé ponaučení. Buďme pospolu, dokud to jde.

Co byste vzkázala do roku 2023 politikům a svým kolegům?

Aby se nebáli a častěji chodili mezi normální lidi. Aby nikoho neuráželi za jiný názor. A protože se blíží prezidentské volby, aby nikomu nenadávali za jeho volbu. A aby nad nikým neohrnovali nos. Tahle země není jenom jejich. Tahle země je totiž i naše. A čtenářů tohoto rozhovoru.