Velký reset: Plán na zničení svobody, inovací a prosperity

Jak mohou národy dosáhnout bohatství? Mnohé jsou obdařeny bohatými přírodními zdroji. Jiné dobývají cizí země. Některé národy se specializují na jedinečné obchodní dovednosti a řemesla. Dřevo, těžba, rybolov, cukr, rum, narkotika, bavlna, hedvábí, zemědělství, dobývání, obchod s otroky, výroba, ropa, průmysl, bankovnictví a tak dále – v závislosti na století a regionu dosáhly národy obrovského bohatství různými způsoby. Všimněme si, že žádná země se k prosperitě nedopracovala tak, že pouze tiskla peníze a zdaňovala své občany. Skutečné bohatství nelze vykouzlit jen tak ze vzduchu. Musí existovat uznávaná hodnota toho, čím se země a její občané zabývají.

Jeden zdroj národního bohatství však všechny ostatní převyšuje: inovace. Společnosti, které využijí schopnosti lidské mysli vytvořit něco nového a hodnotného, neomezeně bohatnou. Na rozdíl od kvantitativního uvolňování centrální banky a dalších měnových nástrojů (nebo triků?) je lidský mozek tím skutečným strojem na tisk peněz. Ať už inovátor změní stávající zemědělské, těžební nebo výrobní techniky, aby zlevnil a zefektivnil výrobu, nebo vynálezce navrhne něco zcela jedinečného, vznikne hodnota, která ještě včera neexistovala. Inovace je magický nástroj na vytváření bohatství.

Jestliže inovace produkují bohatství, tak proč nejsou bohaté všechny země? Příliš mnoho zemí bohužel nedokáže inovátory dostatečně ocenit a jejich inovace cíleně podporovat. Bez základních vlastnických práv, silných společenských institucí a spolehlivého právního systému mají potenciální vynálezci jen málo podnětů k vymýšlení něčeho nového. A lidé bojující pouze o své přežití neztrácejí čas, práci ani zdroje na projektech, které nenabízejí žádnou solidní vyhlídku na okamžitou odměnu. Žádnou motivaci k inovacím nemají ani lidé pracující jako sluhové státu v rámci centrálně řízené ekonomiky. Lidské inovace mohou vzkvétat pouze tam, kde se snoubí soukromé vlastnictví a osobní svoboda. Svoboda je tou tajnou hnací silou inovací, které přímo kouzelně produkují bohatství.

Když ekonomové spočítají výši ročního HDP, aby zjistili, zda národní ekonomika roste nebo klesá, stávají se inovace kvantifikovatelnými. V tomto čísle je něco, co zahrnuje lidskou vynalézavost, osobní svobodu a vlastnictví majetku. Ekonomické inovace tak přímo odrážejí situaci obyvatel v kterémkoliv okamžiku a poskytují měřítko svobody dané země.

„Liberalismus“ – politická filozofie zahrnující přirozená práva, omezenou vládu, volný trh, politické a náboženské svobody a svobodu slova, to vše propagované a chráněné nestranným a spravedlivým právním státem — tuto základní pravdu vždy chápal. Svoboda a vlastnická práva plodí kreativitu. Tam, kde jsou obě tyto hodnoty náležitě ceněny, vytvářejí skvělí spisovatelé, umělci a vynálezci nová díla, která by jinak nevznikla. To je důvod, proč se ve středověké Florencii zrodily najednou jak moderní bankovnictví, tak i evropská renesance. Osobní svoboda vytvářet, stavět, investovat a vlastnit majetek generuje pozoruhodné množství inovací a ohromné národní bohatství.

A naopak, když dnešní centrální plánovači horují pro společenskou – rozuměj socialistickou – kontrolu nad trhy a nahrazení „práv jednotlivců“ „kolektivními právy“ a svou agendu nazývají „progresivním liberalismem“, tak cynicky podvracejí historický smysl liberalismu.

Z poznání, že svoboda dané země přímo ovlivňuje její bohatství, vyplývá ještě pozoruhodnější pravda: každá země, která nedokáže přijmout a chránit lidskou svobodu, bude díky tomu pořád chudá. V zemi, jejíž instituce nerespektují vlastnická práva a jejíž zvyklosti si neváží svobody, se inovacím nedaří. Z tohoto důvodu mají země velkou motivaci k postupné liberalizaci. Pokud se ale k postupné liberalizaci nedopracují, tak se rychle stanou finančně a vojensky zranitelné vůči inovativnějším a bohatším zemím. S ohledem na tuto jednoduchou pravdu klasičtí liberálové vždy chápali volný trh jako bránu k lidské emancipaci. Jinými slovy, ekonomický vlastní zájem nakonec vede k posilování lidských práv a svobod na celé planetě.

A teď, když toto všechno v zásadě víme, jak to, že dnes existují organizace – jako je Světové ekonomické fórum (WEF) – prosazující radikální „velký reset„ západní společnosti, který plánuje spoutat volné trhy nejrůznějšími regulacemi a zároveň soustředit moc do rukou malé mezinárodní kliky centrálních plánovačů ze svých vlastních řad? Jak by slibování budoucnosti, kde lidé nebudou „nic vlastnit a budou šťastní„, mohlo přispět ke svobodné a produktivní společnosti – nebo dokonce šťastné společnosti? Jak může budoucnost, v níž veškerou energii kontrolují mezinárodní řídící orgány a nadnárodní korporace, poskytnout jednotlivcům institucionální stavební kameny pro neomezené inovace? Jak mohou zemědělci uživit rostoucí a prosperující populaci, když západní vlády nadále dusí zemědělskou produkci prostřednictvím regulací a vyvlastňováním soukromých pozemků pro veřejné použití?

Odpověď na tuto otázku je nabíledni. Agenda WEF podporuje radikálně antiliberální programy, jako je používání umělé inteligence k cenzuře disentu, regulaci svobody projevu a dokonce k mazání myšlenek z internetu. Snahy WEF o absolutní kontrolu veškeré energie z uhlovodíků a represe živočišné a rostlinné výroby udusí lidské inovace tím, že nejprve připraví obyvatele Západu o jejich schopnost produkovat potraviny. WEF svou politikou zrazuje tisíciletí západního civilizačního pokroku tím, že nahrazuje respekt k individuální volbě a svobodné vůli řízením lidské činnosti shora dolů pomocí tupých nástrojů síly a nátlaku. WEF je nesporně motivováno proti lidstvu, protože agenda WEF ke každému individuálnímu lidskému životu přistupuje jako k pouhému kolečku, s nímž lze volně manipulovat a které je jen součástí centrálně řízeného společenského stroje. Když budou občané Západu zredukováni na pouhé jedničky a nuly, které budou v zájmu „lepší budoucnosti “ tříděny a manipulovány sociálními programy WEF, tak možná budou poslouchat, ale nic nového nevytvoří.

Zatímco osobní svoboda pustila z řetězu lidskou mysl a vytvořila ohromnou prosperitu Západu, snaha organizace WEF vytvořit centrálně řízený ekonomický systém zničí práva, potlačí kreativitu a výsledkem bude chudoba a novodobé nevolnictví mas. Zdá se, že činitelé WEF jsou ve skutečnosti odhodláni využít kombinaci pandemií, hladomorů a strachu k centralizaci světové vlády do svých rukou.

WEF a jeho globalističtí spojenci slibují občanům Západu utopii, zatímco jejich cílem je přesvědčit obyvatele Západu, aby se mnohého vzdali a rozhodně si vystačili s méně věcmi. Stejně jako u každé podobné lži, která kdy byla vyřčena ve snaze ospravedlnit uzurpaci moci, se to lidem z WEF nepodaří. Ostatně žádné společnosti nebylo nikdy slíbeno více než v ústavě SSSR přijaté za Stalinovy vlády v roce 1936 – a žádná ústava nikdy neskončila tak žalostně. Navzdory svým tvrzením o opaku, formální souhrn cílů a hodnot WEF by lidskou svobodu, společenskou mobilitu a možnost dosažení bohatství záměrně oslabil. A tyto věci by přitom v jiné době byly právem považovány za skutečný, liberální pokrok.

Přestože WEF a jeho přidružené organizace tvrdí, že „zachraňují planetu„, tak jejich snahy se zdají být především hanebným plánem na to, jak planetu ovládnout. „Čistá“ energie je koneckonců především kontrolovatelná energie; a čím více bude energetika řízena centrálními vládami, tím více se kdysi volné trhy změní na centrálně kontrolované. Když bude každý potenciální podnikatel – ještě předtím než začne vyrábět něco nového – muset nejprve získat povolení k odběru elektřiny, tak bude bez požehnání ústředních orgánů bez šance. Pokud je veškerá výroba považována za „hrozbu pro planetu“, tak žádný nezávislý podnikavec nemůže inovovat a budovat bohatství, bez toho že by nejprve získal souhlas vlády. Pokud bude spotřebitelům zakázáno kupovat předem neschválené zboží, tak se volné trhy promění v kontrolované trhy.

Dovedeme-li tento trend k svému logickému, až komunistickému závěru, tak soukromé vlastnictví bude stále více v rozporu s cíli státu. Již dnes vidíme zlověstné podvracení soukromého vlastnictví pomocí takzvaných norem ESG (Environmental, Social, Governance) používaných k despotické manipulaci s průmyslem a volnými trhy. Trhy jsou lépe ovladatelné, když dobře funguje kontrola nad informacemi, a proto můžeme očekávat, že čím bude mít větší ekonomický dopad nejistota zaviněná manipulacemi s trhem, tím budou víc utaženy šrouby cenzury. Jeden známý americký ekonom například nedávno zjistil, že jeho výzkum publikovaný na sociálních sítích byl na Facebooku „ověřen“ a „opraven“ podporovateli současné americké vlády, kterým se jeho závěry „nehodili do krámu“. Ekonom ve svém příspěvku totiž správně argumentoval, že americká ekonomika vstoupila do recese. Tam, kde je ohrožen volný trh, je nevyhnutelně ohrožena i svoboda slova. Jednotlivé výdobytky liberalismu nelze snadno oddělit od politiky, aniž by to liberalismus nevyhnutelně zničilo.

Dnes se řeší „klimatická změna„, COVID-19 a „udržitelné dodávky potravin„, ale zdá se, že žádný z těchto problémů není ničím jiným než kampaní na oklamání mas. Vždy to vypadá pouze jako jednorázová výmluva mající přesvědčit obyvatele Západu k předání moci a kontroly nad sebou malé kabale „elit“. Stále více se zdá, že jediným politickým cílem, na kterém opravdu záleží je přesvědčit lidstvo o tom, že volný trh nevyhnutelně povede k nějaké apokalypse. Může to být ten nejďábelštější trik, jaký kdy ti, kdo mají moc, používají proti těm, kteří vůbec žádnou moc nemají. Strach je dnes odborně používán jako mučicí nástroj k přesvědčení obyvatel Západu, aby se dobrovolně vzdali vlastní svobody. Nevinná mantra šeptaná do jejich uší je jednoduchá: Věřte nám, lidé, my vás zachráníme. Důsledek však bude mnohem zlověstnější: Pro vaše vlastní dobro musíte být donuceni užívat si své řetězy.

Všimněte si, že pokud chce WEF uspět ve své snaze kontrolovat veškerou lidskou činnost, tak musí nejprve zničit suverenitu národních států. Proč? Protože, jak bylo uvedeno výše, liberální země, které vyznávají svobodu slova, svobodu myšlení a podnikání na volném trhu, podporují inovace a generují velké bohatství. Jakákoliv země, která nebude zatížena tržními omezeními WEF, bude s největší pravděpodobností nadále prosperovat, zatímco ty, které se zapojí do „velkého resetu“, budou s největší pravděpodobností chřadnout. To je důvod, proč západní politici tak tvrdě spolupracovali, aby prosadili své návrhy obsažené v agendě „Build Back Better“ bez ohledu na názor voličů.

Bohaté svobodné země jsou hrozbou pro Nový světový řád WEF. Pokud je k ovládání „narativů“ nutné přijmout cenzuru, tak je to OK. Pokud musí být občanům pod rouškou „zdravotní nouze“ odepřena svoboda pohybu, tak je to OK. Pokud musí být za účelem zastrašení demonstrantů obstaveny jejich soukromé bankovní účty, tak takové hrozby jsou přijatelnou cenou pro zajištění poddajnosti. Plány WEF na řízenou ekonomiku tak záměrně ničí výdobytky mnoha staletí liberálního pokroku. Političtí vůdci dnes táhnou Západ do minulosti.

Nejdříve zmizí individuální svobody. Pak se vypaří inovace – největší ekonomický motor ze všech. A nakonec se bohatství vrátí výhradně do rukou malé menšiny „vládnoucí třídy“. Toto je budoucnost, kterou Světové ekonomické fórum vzývá jako „pokrok“. Ne, to není pokrok, to je recept na zbídačení a zotročení lidstva.