Velké naděje

Když jsem se dozvěděla zprávu z Amsterdamu, hrůza z mé první reakce se mísila s vděčností, že Harrisová prohrála. Během několika dní po Trumpově vítězství Katar souhlasil s vyhoštěním vůdců Hamásu a Hamás chce „okamžité“ ukončení války.

Amsterdamský pogrom, který se odehrál dva dny po amerických volbách, byl poučným momentem. Ukázal, jak vratké jsou základy hesla „nikdy více“ v evropských zemích, kde masové počty muslimských přistěhovalců umocňují rozšířenou vrozenou nenávist k Židům. A potvrdila euforii, kterou Židé na celém světě pociťují z triumfálního návratu prezidenta Trumpa.

Zatímco většina Američanů oslavovala rozsáhlý mandát udělený Trumpovi a Republikánské straně, izraelští fotbaloví fanoušci v Amsterdamu byli organizovaně a předem plánovaně pronásledováni, pobodáni, zbiti a přejeti auty muslimskými přistěhovalci. Jen proto, že jsou Židé.

Podle obětí a očitých svědků nebyla policie během „honu na Židy“ nikde k nalezení. Kolemjdoucí přihlíželi, jak jsou izraelští občané zraněni, někteří i těžce, a stovky Izraelců se choulí ve svých hotelech a bojí se vyjít ven.

Geert Wilders, otevřeně protiimigrační proizraelský vůdce největší nizozemské politické strany Strana pro svobodu, v řadě příspěvků na sociálních sítích kritizoval politiku, která k pogromu vedla. „Stali jsme se Gazou Evropy. Muslimové s palestinskými vlajkami loví Židy,“ napsal. „Nesměli jsme mluvit o islámu jako o zdroji antisemitismu a nedeportovali jsme zločince. Teď máme v Amsterdamu hon na Židy.“

Je pravda, že konzervativní strany, které se letos v létě dostaly v Nizozemsku k moci, představovaly odpor právě proti nebezpečí, které tito muslimští přistěhovalci představovali pro jejich společnost. Zdá se však, že toto vítězství nestačilo k vymýcení vrozeného antisemitismu u mnoha nizozemských občanů, kteří nechali migrační problém vyhnít, až se stal neúnosným i pro ně.

Wilders také požadoval rezignaci amsterdamské starostky, levicové proimigrační starostky Femke Halsemaové. Ta dovolila propalestinským demonstrantům, aby po 7. říjnu v ulicích Amsterdamu skandovali „smrt Židům“ a při obsazování areálu amsterdamské univerzity zničili majetek v hodnotě přesahující 4 miliony eur. V březnu Halsemaová povolila demonstrantům, aby při otevření Národního muzea holocaustu v Amsterdamu slovně uráželi Židy, včetně izraelského prezidenta Isaaca Herzoga a přeživších holocaustu.

Halsemaová minulý týden pogrom odsoudila, ale na otázku na tiskové konferenci, zda všichni pachatelé vypadali jako lidé z Blízkého východu, dementovala. „Je to otázka, kterou je třeba prozkoumat. Původ a etnická příslušnost lidí, to teď nemohu a ani nechci komentovat,“ dodala.

Rétorika tohoto druhu zní matně povědomě. Zatímco se těsně před volbami zoufale ucházel o hlasy Arabů v rozhodujících státech, viceprezidentka Kamala Harrisová se také snažila mít obojí a neuspěla.

Při projevu ke studentům na Wisconsinské univerzitě v Milwaukee krátce před volbami Harrisovou vyhecoval protestující v kefíji, který ji obvinil, že „investovala do genocidy“. Poté, co se ho pokusila umlčet slovy „právě teď mluvím“, uznala jeho tvrzení slovy: „To, o čem mluví, je skutečné… a já respektuji jeho hlas.“

Po vyslechnutí zprávy v Amsterdamu se zděšení z mé původní reakce smísilo s přidanou vděčností, že Harrisová prohrála.

Zdá se, že tento pocit vděčnosti sdílí mnoho amerických Židů. Ortodoxní Židé v drtivé většině hlasovali pro Trumpa, stejně jako mnozí neortodoxní, kteří se probudili po 7. říjnu. Pro Trumpa hlasovalo neuvěřitelných 45 % newyorských Židů, což odráží 50% nárůst židovských voličů ve Velkém jablku.

Samozřejmě, že ekonomika a nelegální přistěhovalectví byly největšími tématy, které přisoudily vítězství republikánům trojnásobně. Pro americké Židy však byla úzkost z těchto otázek umocněna velmi reálnou nejistotou jejich bezpečnosti v Americe.

Trumpovo drtivé vítězství je vítězstvím pro americké Židy i pro Židy na celém světě. Když jsem v noci po volbách konečně usnula, poněkud optimisticky očekávaje Trumpovo vítězství, byly to nadšené zprávy od mých izraelských přátel a příbuzných, které mi uprostřed noci nejdříve zazvonily na telefonu.

Jako Židům se nám nedoporučuje vkládat důvěru „v knížata“ a někteří židovští představitelé radí k opatrnému optimismu. Trumpovo vítězství však bylo vítězstvím „nás, lidu“. A obrovské vítězství republikánů mi vrátilo víru v lidstvo, přinejmenším ve většinu amerických občanů, že odmítli destruktivní politiku, kterou Američanům vnutila Demokratická strana.

Za každou z těchto odmítnutých politik můžeme říci dayeinu (už toho bylo dost).

Voliči v drtivé většině odmítli radikální levicový program v oblasti ekonomiky, hranic, americké kultury a světové scény. Co je však pro americké Židy nejdůležitější, odmítli nenávist k Židům, která prostupuje Demokratickou stranou. Proto jsem více než opatrně optimistická, jsem přímo plná naděje.

Američtí voliči odmítli antisemitismus, který provázel ideologii probuzení. Demokratičtí vůdci jako Biden, Harrisová, Schumer a Pelosiová jsou těmi, kterým patří nenávist k Židům, jež v uplynulém roce explodovala v ulicích měst a na univerzitních kampusech. A americký lid dal Trumpovi mandát, aby je umlčel.

Harrisové odmítnutí guvernéra Joshe Shapira jako kandidáta na prezidenta bylo požehnáním v přestrojení pro každého Žida v Americe.

Během několika dní po Trumpově vítězství Katar souhlasil s vyhoštěním vůdců Hamásu a Hamás chce „okamžité“ ukončení války. Po několika rozhovorech s Trumpem, které proběhly od voleb, premiér Netanjahu prohlásil: „Vidíme si do očí v otázce íránské hrozby ve všech jejích složkách“.

Pro každého, komu skutečně záleží na Izraeli, jsou Trumpova jmenování, přicházející rychle a zběsile, stále lepší a lepší. Na nesmírně důležitou funkci ministra zahraničí si Trump vybral důsledně proizraelského senátora Marca Rubia.

Trump si do vrcholných funkcí ve své nadcházející administrativě vybral další dva „ohavei Jisrael“ (milovníky Izraele), jejichž loajalita vůči Státu Izrael se projevila v dobré víře během zjišťovacích misí do Izraele, kterých jsem se s nimi zúčastnil, a rozhovorů, které jsem s nimi vedl. Na post velvyslance USA v Izraeli si Trump vybral bývalého guvernéra Mikea Huckabeeho, který se hrdě hlásí k lásce k Izraeli a potvrzuje, že Judea a Samaří jsou „biblickým srdcem“ židovského státu. Na post ministra obrany si Trump vybral komentátora Fox News Peta Hegsetha, který Izrael označil za „příběh vyvoleného Božího národa“.

Byla to náhoda, že OSN den po volbách odstranila kontroverzní umělecké dílo z panelu quilt, které vyzývalo k vyhlazení Izraele? Možná ne, protože Trump jmenoval velvyslankyní USA při OSN poslankyni Elise Stefanikovou – tutéž Stefanikovou, jejíž ostrá kritika antisemitismu na univerzitních kampusech vedla v minulém roce k vyhození některých nejhorších porušovatelů na univerzitách Ivy League.

Je těžké se nepozastavit nad článkem v Harvard Crimson otištěným hned po volbách s názvem „Proč by návrat Donalda Trumpa mohl znamenat problémy pro Harvard“. Zvláště poté, co Trump slíbil, že „vysoké školy ukončí a musí ukončit antisemitskou propagandu, jinak přijdou o akreditaci a federální podporu“.

V reakci na antisemitismus na univerzitách republikáni slíbili, že sníží federální financování univerzit, zvýší daně z jejich nadačních fondů, zruší ochranu hlavy IX z Bidenovy éry a deportují „prohamásovské radikály“ z univerzitních kampusů.

Židé musí být vždy ostražití, zejména po 7. říjnu. To, co se stalo v Amsterdamu, nelze bagatelizovat jako ojedinělý incident. Na rozdíl od toho, jak se Židé cítili v uplynulém roce, nám však Trumpovo vítězství umožňuje doufat v to nejlepší a neplánovat to nejhorší.