16.11.2017
Kategorie: Společnost

Včerejší zážitek z obchodu: Konflikt se spoluzákaznicí

Sdílejte článek:

PETR HAHN

Přede mnou ve frontě u kasy cikánka přes metrák s vychrtlým manželem a malým klukem tak 4 roky. Kluk cupuje obal nějaké hračky, kusy papíru padají na zem bez povšimnutí matky. Vím, jak mi takové věci vadí u mne v obchodě, tak ji na to velice ohleduplně upozorním.

[ad#textova1]

Hodí po mně dotčený pohled, ale ty tři kousky kartonu sebere. Klukovi neřekne nic, takže ten nevzrušeně pokračuje v cupování a pohazování. Matka platí a chystá se k odchodu. Znovu ji upozorním:”Podívejte se” a ukazuju na podlahu pokrytou papírky z kartonu.

Teď už ji bouchnou saze, co si to ten gádžo dovoluje: “No a co, dyk já to uklidim!”
Opáčím:”Jo, ale až když jsem vám o tom řekl. Ani jste se tam nepodívala”.
Dáma:”A co vám je do toho, já to vidím.”

Taktně vynechám poznámku o tom, že přes tu vyžranou vanu ani na zem nedohlídne a říkám: “Kdybyste mu to nechala rozbalit až doma, tak tady ten bordel není”. Okamžitě se zvyšuje volume a rasistou týraná nebohá trpící hřímá:”Ale on si to chce rozbalit tady a hned”.

Trpělivě a vlídně komunikuji:”No tak to holt tady a hned budete muset posbírat”.
Propuká neartikulovaný řev raněné slonice:”Co ti je do toho, ty se starej o sebe, co si myslíš…..”
Říkám jen:”Netykejte mi,” a jdu si vyložit košík.

Za neustávajícího řevu odchází ven, chlapík dělá, že tam není. Posbírám si věci a slyším, že ta milá žena venku zaparkovala hned u východu, řve na celou křižovatku (odehrálo se v Perle) a hodlá způsobit srocení lidu.
Slyším slova o buzerantech, atd. Evidentně čeká na to, až vyjdu ven, aby mohla ve scéně pokračovat s nadějí, že se dostaví nějací soukmenovci.

Je mi jasné, že když s ní budu mluvit v klidu, tak mne přeřve a já se nehodlám vytáčet a řvát. Navíc nejsem zrovna klidná povaha, ale ještě jsem nikdy v životě nepraštil ženskou (i když tady bych to asi ani praštěním neporušil), ale kdybych jí začal odpovídat v jejím režimu vnímání a vyjadřování “Sklapni ty kundo vypatlaná…atd.”, možná by musel zasáhnout ten její chlapík a odskákal by to za ni.

Jenže ten v tom byl úplně nevinně, vykládal vozík do tašek a incidentu se nezúčastnil. Neřekl ani slovo a bylo vidět, že mu je to nepříjemné. Kdyby po mně hrábla, tak fakt nevím…na nějaký postrkování moc nehraju a byl bych dost v pasti.

Tak jsem s milou řvoucí semetrikou vyjebal tím, že jsem vyšel bočním vchodem a hned přešel silnici za níž už mám vchod do domu.

Chvíli jsem ji pak ještě z domu pobaveně pozoroval, jak tam vyřvává, tašky na zemi a usilovně mne vyhlíží. Ale příjemný to nebylo. Normální máma by se asi za dítě omluvila, cucky by sebrala a zabavila rozbalování na později.
Tady bylo naprosto evidentní, že nějakej bordel, kterej bude uklízet někdo jinej, je naprosto v pořádku a absolutní nezájem.

Moje reakce vyvolala výbuchy té permanentní ublíženosti, agresivity, sprostoty a mentální limit. A to jsem se po celou dobu choval slušně a mírně zvýšil hlas jen, když mi začala tykat.

A jak se teda má zachovat člověk v takové situaci? Dělat, že nevidí? Bordel na zemi v obchodě, je velice špatná reklama – pro majitele a personál, který si toho může všimnout po dlouhé době, protože to nemá v zorném poli.

Nebo jsem to měl mlčky sám posbírat a udělat dobrý skutek? Občas to i udělám, ale když vidím, kdo bordel dělá, tak se mi nějak fakt nechce.

Proč jsem uvedl, že šlo o cikánku?

Proto.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Petr Hahn

(Obrázek k článku je ilustrační)

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (58 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...