3.11.2019
Kategorie: Společnost

Včerejší konspirační teorie jsou realitou dneška

Sdílejte článek:

PETER ZINGA

Není tomu tak dávno, co jsem byl považován za konspirátora, když jsem upozorňoval, že klima-alarmistické hnutí není žádným spontánním projevem, ale že se jedná o dlouhodobě plánovanou, dobře organizovanou a silami v pozadí štědře financovanou záležitost.

Delší dobu se těmto silám dařilo operovat ze zákulisí, dnes to ale vyplouvá na povrch, buď že to již tajit nejde, anebo to již tajit nepotřebují.

Takže víme, že nejen celkem nenásilné Fridays For Future, ale i ekoteroristé z Extincion Rebelion jsou dotováni globální elitou. [1] Jak je to možné, když se jedná o levicové až levičácké organizace, volající po likvidaci kapitalismu a nastolení „spravedlivější“ socialistické společnosti? Proč to globální elita dělá? Protože myslí na budoucnost…

Již ve čtyřicátých letech 20. století mínil rakouský národohospodář J. A. Schumpeter (1883–1950), že kapitalismus přejde do socialismu a obzvláště v době dominance kapitalismu s jeho schopností zajistit blahobyt širokým vrstvám za to sklidil posměch.

Dnes se mu již nesmějí.

Ovšem socialismus podle Schumpetera neměl být formou diktatury proletariátu, nýbrž „více-méně státem řízený hospodářský systém provozovaný elitami, které on nazval „plánovači“, a to vše ke prospěchu pracujících“ (James Rickards:Road to Ruin). [Poznámka autora: Schumpeter byl taky přesvědčen, že každý socialismus končí fašismem.] Obzvláště dnešní kapitalismus, vyhraněně zaměřený na profit, vytváří problémy, které on sám, ze své podstaty, není schopen řešit. Globální elita si to uvědomuje a řešení nachází v „Global Governance“.

Možná by bylo vhodné ujasnit si, kdo to ta globální elita vlastně je.

Sociolog Jan Keller dělí elitu na elitu „diskrétní“ a elitu „pomocnou“. To, co vidíme na obrazovkách a stránkách deníků, je elita pomocná, sloužící elitě diskrétní. Tvoří ji především politici, manažeři nadnárodních korporací, populární umělci, novináři a nověji i „vědci“. Elita pomocná má k dispozici vyšší střední třídu a úplně dole nespočet užitečných idiotů.

K nastolení „Global Governance“ OSN jsou nutné tři předpoklady:

  1. Rozbití tradičních struktur společnosti, především euro-atlantické.
  2. Likvidace suverénních národních států.
  3. Likvidace peněžní hotovosti a vytvoření globální měny.

ad1) O tom, jak se rozbíjejí tradiční společenské struktury, bylo popsáno již mnoho stránek, tudíž jen stručně: Nástrojem je hlavně levicová identitární politika vycházející z „univerzálních lidských práv“ a vedoucí k partikularizaci společnosti: privilegovaná ochrana práv různých minorit, pohlaví atd.

Výsledkem je jedinec bez sociální odpovědnosti a vazeb na svou „domovinu“. V této souvislosti nelze nevzpomenout likvidaci branné povinnosti občanů a vytvoření profesionálních (ve smyslu „placených“) armád schopných — a ochotných — zabíjet kdekoli a kohokoli.

ad2) Smyšlené (klimatická) nebo vyprovokované (migrantská) globální krize jsou možností poukazovat na neschopnost národních států tyto krize řešit a lidem je předkládáno „bezalternativní“ globální řešení, samozřejmě globální vládou. Krok za krokem je omezována suverenita států direktivami OSN či předskokana OSN, Evropské unie. (Klimatický pakt, Migrační pakt, Istanbulská smlouva). Pomocná elita prodává zájmy svých spoluobčanů za mlhavý příslib postupu do elity diskrétní, což se děje velice zřídka. Všichni ale jednají podle úsloví britského poslance Grega Handa: „Kdo nemá místo u stolu, stojí brzy na jídelním lístku.“

O roli užitečných idiotů nemá význam psát…

Ťukáte si na čelo a říkáte „primitivní konspirace“? Skutečně?

V létě tohoto roku podepsalo Světové ekonomické fórum (sdružení tisíce největších firem, z nichž asi sto udává tón) s OSN „Memorandum of Understanding“, Dohodu o prohloubení spolupráce. [2]

Podívejte se na důvody a cíle dohody:

„OSN má jednu roli — i když se jedná o roli, která není zanesená v Chartě OSN — a to je utváření Global Governance ve smyslu Světového ekonomického fóra.“

„V případě efektivního rozsahu působnosti multinacionální koncerny jako de-facto instituce globální vlády již dávno překonaly účinnost systému OSN. (…) Multinacionální koncerny a občanské organizace musí být uznány za plnohodnotné aktéry globální vlády“… [3]

ad3) Kdosi moudrý řekl, že hotovost je poslední baštou naší svobody. Pohledem na kasy obchodních center lze zjistit, že mnozí — a obzvláště mladí — si svobody necení. Ostatně, toto zjištění se netýká pouze peněz. Útok na hotovost je veden na široké frontě za nadšeného potlesku a vstřícnosti obětí. Jedna instituce za druhou s podporou justice odmítá či trestá platbu v hotovosti, na stranu druhou — některé — prozatím — odměňují bezhotovostní platbu.

Proč?

„Od zhroucení bretton-woodského systému [US dolar krytý zlatem a pevné kursy národních měn k US dolaru — pozn. autora] se množství peněz ve světě extrémně zvětšilo a vzdálilo se skutečnému vývoji reálné ekonomiky. Kdo vytváří hromady peněz z ničeho, musí počítat s tím, že to jednou praskne. Z toho důvodu nutně potřebuje finanční oligarchie volný přístup ke všemu majetku a příjmům (především pracujících), aby bylo možné v těžké krizi zabránit totálnímu zhroucení měnového a finančního systému.“ [4]

Ještě jednou: kdo má zájem na likvidaci hotovosti a proč? [5]

Centrální banky

V souvislosti s dluhovou krizí mají centrální banky zájem na nízkých či dokonce negativních úrocích, protože nízké úroky znamenají nižší dluhovou zátěž. Bez hotovosti by to bylo jednodušší, tak řečeno na stisknutí knoflíku. Protože nízké či dokonce negativní úroky postihují i peněžní vklady, jako jsou například spořicí účty, vyvstává nebezpečí nepřímého vyvlastnění občanů.

Stát

I když by to mělo být na politice nezávislé, přeci jenom existují propojení s centrálními bankami a systémově relevantními obchodními bankami s podobnými zájmy, a tak by např. zavedení transakční daně či daně z hotovosti bylo jednodušší.

Obchodní banky

Když nebude hotovost, zmizí obava z „runu na banky“, to jest ze situace, kdy vkladatelé vybírají ve velkém své vklady. Když leží peníze na kontech pouze v digitální formě, je rovněž jednodušší zavádět či zvyšovat poplatky.

FinTechs

Firmy, jejichž obchodním polem je digitální platební sytém (Fin Tech= finanční technologie): vydavatelé kreditních karet, provozovatelé platebních systémů, jako je např. e-Walets, placené aplikace nebo Mobile Payment, k tomu nově počítačoví a internetoví giganti jako Apple Pay, Google Pay či facebooková „Libra“.

Výrobci, služby, reklama

Každá finanční transakce je uložena a tím kdykoli k dispozici. Skleněný jedinec může být realitou, navíc lze snižováním hodnoty peněz podnítit konsum.

Hlídací a kontrolní instituce

Přivíraní „peněžních kohoutků“ nabízí řadu (sankčních) možností.

A samozřejmě nesmíme vynechat speciální nástroj globálních elit, jímž je Mezinárodní měnový fond, který má v plánu likvidaci hotových peněz již delší dobu. Již v roce 2017 ve studii „The Macroeconomics of De-Cashing“ vydal návod, jak krok za krokem — tak, aby to lidé nezjistili — zavést digitální peníze a hotovost zlikvidovat. [6]

Jak lehce lze zabránit lidem v přístupu k jejich „digitálním penězům“ prokázaly řecké a kyperské události, když např. v Řecku byl povolen denní výběr 30 eur.

Hayek-Institut k tomu píše:

Jakmile bude implementován mechanismus MMF, zmizí hranice vyvlastňování ve jménu hospodářského růstu. Hotovost je dnes napadána ze všech stran a nové ideje MMF to opět dokazují.“ [7]

A k té globální měně pouze tolik: ona již existuje! Ne, není to US dolar, nýbrž zlato, ale protože to je deponováno v nedobytných sklepeních, vydává MMF již od roku 1969 tzv. SDR-Special Drawing Rights (zvláštní práva čerpání). K zavádění globální měny se bývalá ředitelka MMF, Christine Lagarde, vyjádřlila v Davosu v roce 2015 takto:

„Díky krizi byl v posledních pěti letech udělán obrovský pokrok. Já osobně doufám, že k dalším pokrokům další krize potřebná nebude.“ [8]

Autor: Peter Zinga, NP

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (24 votes, average: 4,75 out of 5)
Loading...