12.8.2017
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Už zase pochodují

Sdílejte článek:

KAREL JEMELKA

Inu, kdo? Nesmíření s tím, čím jsou. Lidé, kteří se neumí smířit s faktem, že jsou jiní. Jsou jiní v sexuální orientaci. Ale čím jsou si lidé jiní? Ve fyzické výkonnosti, ve svém IQ, v kráse muže či ženy? 70% žen není spokojeno se svou postavou či vizáží, o mužích nemluvě. O invalidech třeba od narození už vůbec není řeč.

[ad#clanek-respo]

Tak zase v Praze pochodují pochodem hrdosti na svoje LBTQBFLMPSVZ.

Mohu pořádat pochod proti tomu, že nemám IQ a chtěl bych být lékařem?

Mohu pořádat pochod proti tomu, že je mi 65 a chtěl bych nestárnout?

Mohu pořádat pochod proti tomu, že jsem již málo sexuálně výkonný?

Ano, páchejme pochody proti zákonitostem přírody. Politik nám to zařídí. Nadotuje penězi, zviditelní v mediích, zařídí nám něco, čeho se normálním lidem nedostane. Jsou hloupí. Lpí na podstatě lidství. Netuší, jaká je ideologie kouzelnice.

Tak pár příběhů z mého dobrodružného života. Příběhů o násilí, toleranci i přátelství. Stalo se a nejsem tolerantní. Jen mi někdo sahal na práva i osobu.

Tak začnu:

Mělo mi už být 13 let (tedy rok 1969) a ujel mi autobus ze školy. Mrzlo, chumelilo, foukalo. Tak kam na hodinu a půl? Inu, na vlakáč do Čásku. Čásek bylo kino ČAS. Krátké filmy, týdeníky, kreslené pohádky atd … v hodinovém cyklu furt dokola celý den a noc. Pouze v 18 a ve 20 celovečerní filmy. Vstupné korunu, na film 3 koruny. Cestujícímu utekl čas. Kino asi 30 řad, 10-14 sedadel v řadě.

Zaplatil jsem a vzal si vstupenku. V kině 3-4 lidé kdesi v předu. Šel jsem vpravo a obsadil druhé sedadlo v poslední řadě. Tašku s učením (Taková ta školní aktovka z vepřovice, normalizovaný typ, na výběr pouze barva) jsem si posadil na sedadlo první, tedy vedle sebe vpravo. Rozmrzal jsem. Najednou něčí ruka vzala tašku a dala mi ji na sedadlo ode mě vlevo a vedle, místo tašky, si sednul chlapík cosi po čtyřicítce. Chvilku seděl a pak se začal vrtět a sahat mi na stehno. Co to děláte? Neodpověděl a přitvrdil. Zvedl jsem se a sednul si na sedadlo tak, abych měl tašku zase po pravé ruce. Tedy mezi mnou a jím. Chlapík chvilku sledoval film, pak poposedl k tašce, vzal ji a přendal přeze mě na sedadlo ode mě vlevo. Poposedl místo aktovky. A situace se opakovala. Ruka na stehno…. Tak jsem přeposedával tašku a ptal se co to dělá.

A pak už asi po dvaceti minutách nebylo kam obsednout. Řada končila, aktovka na posledním sedadle. Vylezl jsem z řady, uchopil aktovku obouruč a znáte li sportovní disciplínu „hod kladivem“, tak takhle jsem tou taškou fláknul chlapa do ksichtu. A v nohy.

Dojel jsem domů a postavil aktovku v kuchyni na mašinu (šicí stroj). Máma dělala večeři. Co se ti stalo? Máš aktovku od krve? Musel jsem s pravdou ven. Dobře jsi udělal. Konstatovala máma. Žádné volání VB, žádné stížnosti, celá rodina považovala věc za vyřízenou. Umí se kluk ubránit.

Dodnes nevím, kam chlápka zařadit. Mohlo jít o pedofila i o „na kluky“. Věk i postavu už jsem měl na obojí.

Ve čtvrtém járu se spolužáky na pivo. Akorát 18, pak proč ne? Jdu čůrat. Kachlíková zeď, járek na odtok. Vytáhnu ho a začnu. Kde se vzal, tu se vzal, chlapík mi ho z boku očumuje. Sáhnul mi na něho. Brrr… Otočil jsem se a počůral mu ruku a obě nohavice. Začal se mnou hulákat šťouchat do mě a vyhrožovat. Nelíbilo se mu to. Skončil s rozbitým nosem naležato v onom járku na odtok moči.

Pak před vojnou. Autobus fuč, čásek ještě fungoval, ale, proč nejít do Grandu na Budvar? Vejdu, u stolu blízko dveří sedí Koník. O dva roky starší, tehdy teplouš, dnes Gay. Přisedl jsem a dal si pivo. Řeč naprosto normální. O čemkoli se s ním dalo bavit. Žádný problém. Druhé pivo a ve dveřích Dermakol. Tehdy taky teplouš. Řasenka, ve předu ofina, nahoře náznak natupírovaného drdolu. Teplouší samice. (nebo se minul s pohlavím, chlubil se Koníkovi, že právě něco doháčkoval).

A byl jsem vedle. Diskriminovali mě tím, že se už se mnou nikdo nebavil. Oťapkávali se, bavili se o věcech teplých a já byl ignorován. Nestěžoval jsem si na diskriminaci. Dopil, zaplatil a šel na autobus. Oni ho taktak stihli. Jezdili jsme stejným. Já do druhé vesnice, Koník do čtvrté a Dermakol bůhví kam. Neměl jsem s nimi problém a oni se mnou taky ne. Koníka jsem potkával u kostela. On s rodiči a sourozenci chodil na ranní a já v tomtéž složení na hrubou. Proč ne? Kdyby Bůh unifikoval, nebylo by ras, nebylo by hloupých a chytrých, dobrých ani zlých, nebyla by rozmanitost…… Tak tu unifikaci místo Boha musí zajistit levičáci. Levičáctví je nad Boha.

Vojna a vojín Tichý. Řidič štábáku. Uťáplý blonďatý klučík. Šel na vojnu a puberta s ním. Říkali o něm, že je teplý. A on se tak i choval. Po zaměstnání čekával před sprchami. S ručníkem a mýdlem. A sprchoval se 3x i 4x za odpoledne. Tedy sprchování nebylo sprchování ale očumování. Kluci z jeho roty na to přišli. Vzali gumový zvon na čištění hajzlů a v nestřežené chvíli mu zvon přibouchli na záda a potáhli. Jen to mlasklo, Tichý řval jako by ho kulčili a utekl namydlený.

Ráno, na rozcvičce měl mezi lopatkami cucflek velikosti talíře.

Už nevím, jak jsme s Tichým našli k sobě cestu. Snad to bylo tím, že když u mě škemral o cigáro, tak ho dostal. Bez nějakých „vykuř mi, teploušku“. Dostal cigáro a ještě jsem mu připálil. A začal mě vyhledávat. Měl jsem službu na rotě, Tichý hodinu po večerce přišel. Kouřil moje cigára a povídali jsme si. Máma samoživitelka na tři směny, on neznal nic co přináší život. Dopis mámě 1x za 2 měsíce, máma jemu 1x za měsíc. Škola a domů, učení a domů, nedostatek peněz, máma bez přítele i manžela. Mužský vzor nikde a najednou vojna. Úplně jiný život než můj.

Kdysi jak jsme tak filozofovali jsem se ho natvrdo zeptal, jestli je teplý. Nevěděl. Nevěděl, protože o tom nikdy nepřemýšlel, Autoritou byla máma a paní učitelka. Nahou mámu možná někdy zahlédnul a nahého chlapa tak sám sebe. Obdivoval sochu Davida, ale to já taky. Možná jiným způsobem.

Jak to s jeho sexuální orientací bylo nevím. Snad byl jen zmatený a docela brutálně hozený do života.

A končila mi vojna. Tichý se přišoural, podal mi ruku. Slzy v očích. „Kájo, ty jsi můj první kamarád nejlepší“. Inu, snad aspoň poznal, že se lidé nemusí hnedle vzájemně kopat do zadele.

Nějaký rok po vojně. Znovu autobus. Divadelní. Sednu si a vedle si přisednul doktor. Ze sousední vesnice. Gynekolog. Co je, doktore, seš nějak v dobrém rozmaru. Ále, člověče, letím na autobus a naproti nádraží mě čapla za loket Cigánka a že, Pánko velkomožný, za pět korun Vám ju ukážem. Mě, který jsem teplej a navíc do toho čumím celý den. No vidíš, blbý odhad na chlapy, já tam šel dvě minuty před Tebou a mi to nenabídla. Potvora. A řvali jsme smíchy oba.

A doktor byl teplý, netajil se s tím a byl ženami vyhledávaný odborník. Jedno z mých dětí odrodil.

Proč ne? A troufám si říci, že by se mu tahle maškaráda hodně zajídala.

A oni pochodují, bůhví, kolik těch úchylek je? Mě otravují. Pochodem. Pochodem, který jsme tak nějak zavinili sami. Taky půjdu pochodovat až mi dojde trpělivost.

Jsme děti Boží. Neotravujme život jeden druhému. Pro blbosti zcela soukromého charakteru. Vaše chování stádovitě levicových průvodů a domáhání se nesmyslné pozornosti a pomyslných práv je kontraproduktivní. Vaše sexualita a choutky jsou vaše soukromá záležitost.

 [ad#pp-clanek-ctverec]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (32 votes, average: 4,84 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky