Pře
21.5.2018
Kategorie: Společnost17 přečtení

Už nejezdíme vítězit, jezdíme si to užít …

Sdílejte článek:

PAVEL B. REICHL

Miluji to prostě. Někomu fandit a hnát ho do cíle, držet palce, aby proměnil penaltu a nebo třeba skočil daleko ve skocích na lyžích. Jako kluk jsem si vedl v sešitech různé statistiky, poznával sportovce z celého světa podle fotografií, dokonce u maturity mi nahodila paní profesorka udičku, když viděla jak tápu v otázce obranyschopnosti SSSR, a já překvapil všechny přítomné vyjmenováním sestavy hokejové Sborné …

[ad#textova1]

Fandil jsem vždy z čistým úmyslem a věřil jsem, že každý sportovec, který se objeví v našem reprezentačním dresu, bude připravený pro tu příležitost, pro ten okamžik, vypustit třeba i duši…
Měl jsem štěstí, že až do revoluce tomu tak bylo. A taky je pravda, že když to někdo odflákl, pocítil to..Někdo dostal druhou šanci a jiný třeba už ne.. Asi některé z Vás naštvu, ale tento způsobe mi vždy přišel správný a vždy jsem věřil, že reprezentovat svou zemi by se nemělo jen tak, ale v každém sportovci, že musí být touha urvat nejen pro sebe a své fanoušky tu nejlepší pozici, ale hlavně pro svou vlast. Být vzorem pro děti i juniory, kteří se vždy snaží napodobit své vzory..

Je velice smutný fakt, že v posledních pár letech se stále stejným způsobem mohu dívat jen na český biatlon. Pokaždé, i když se jim nedaří, mám vnitřní pocit, že strašně moc chtějí, že si váží té možnosti, té šance. I proto v sobě nemám třeba žádnou zášť vůči Gabriele Koukalové, která v posledních měsících pěkně rozčeřila stojaté vody, v našem sportu i společenském životě, svou knihou. Já si jí budu vždy pamatovat jako úžasného sportovce, jako člověka co se vždy rval až do posledního metru o vítězství. Jsem jí vděčný za neuvěřitelné chvíle u televize a hromady radosti. A i proto nemám potřebu se o ní otírat a vyčítat jí, že naspala svou knihu tak, jak napsala. Je to totiž už jen její soukromá věc a ona jde se svou kůží na trh.

Ale to jsem odbočil. Někteří z Vás si budou myslet, že jsem nostalgický pako, ale já strašně rád vzpomínám na staré generace sportovců, na jednotlivce i celé týmy. Vzpomínám jak jsem se těšil na různá mistrovství světa nebo olympiády. Kdybych do roku 2011 vynechal jediný zápas hokejové, či fotbalové reprezentace, myslel bych si o sobě, že jsem ignorant a debil.

A pak došlo ke změně. Bohužel.

Sportovci už nejezdí vítězit a rvát se o výsledky. Jezdí si „to užít“…

Poprvé mě toto tvrzení zarazilo, když jsem ho slyšel od plzeňského Pavla Horváta v Lize mistrů, krátce po příjezdu Viktorky do Španělska.. Asi každému bylo jasné, že tam vyhrají těžko, ale šokovalo mě tvrzení, že si to přijeli hlavně užít.

A od té doby to slýchávám opravdu velice často. Naši sportovci nejezdí vítězit, ale užívat si to. Ok, každý si můžeme užívat po svém. Ale splnit limit na OH a pak vytrubovat do světa, že nejdůležitější je si to pěkně užít? 

Tak to pardon, pokud si chce někdo užívat olympijskou atmosféru a spokojí se s umístěním ve třetí desítce a je šťastný jak si to pěkně užil, pak by to rozhodně nemělo být v reprezentačním dresu a za státní peníze.

Ne, počkejte. Já to nikomu nezávidím, fakt ne. Jen mi trhá žíly skutečnost, že nemáme peníze pro mládež a posíláme si za obrovské balíky užívat sportovce. A nabízí se ihned otázka, proč posílat na velké akce stovku turistů, když by stačilo poslat jich sedm. Těch kteří se budou o výsledek rvát. Třeba jako Železný, Špotáková, Šebrle a desítky dalších skvělých českých sportovců.

Kdo se opravdu chce dívat na to. jak namísto rvaní se o úspěch do poslední kapky potu, se z obrazovky usmívá spokojený, opálený sportovec, který si to užil a skončil na pěkném 60. místě? Proč neustále koukáme při vytváření tréninkových podmínek a výběru sportovců někam za hranice? Proč prostě v mnoha sportech nenavážeme na tradici? Proč neupřednostníme bojovníky a srdcaře před osvědčenými salámisty z řad lukrativně placených šampionů, kteří mnohdy považují za vrchol své reprezentace už jen to, že přijeli? Kolikrát už to dopadlo fiaskem? A je jedno jestli fotbal, hokej nebo jiný sport.

Ale teď skončil hokej a zase jsme tam shořeli jako papír a zase jsou všichni happy a spokojení jak si to jednak užili a jak to vlastně bylo úspěšné mistrovství, které trenéra Jandače naplnilo myšlenkou, že to bylo úspěšné mistrovství.

A proto se ptám, proč v reprezentaci nehrají kluci, kteří se budou rvát o úspěch do poslední vteřiny třeba jako Martin Nečas? Kde jsou všichni ti borci z Plzně, Hradce, Třince a Brna? Proč neposkládat tým, který třeba nebude první, ale nikdo se nebude muset stydět za svůj výkon? Proč to ti chlapi vlastně hrají, když předvádí v lize deset měsíců parádní výkony a pak namísto nich jede na mistrovství sotva odrostlý dorostenec z nějaké juniorské zámořské soutěže? Tohle dříve nefungovalo a jak všichni vidíme, nefunguje. I kdyby měl trenér Jandač namísto pěti, deset asistentů a trenérů na Bůh ví co, nebude to fungovat. Kdy už to trenéři konečně pochopí? Kdy si pozvou hráče, kterým se nebudou bát říct, že hrajou tužku, že jsou to lemplové a umí hovno? Dnes se jich bojí. Bojí se, že už příště nepřijedou a jim se zboří domeček z karet jehož základy nestojí na našich ligových hokejistech, ale na paběrkování v zámoří. A pokud nestačí odborníkům a trenérům fakt, že osm let stojí náš hokej za kulový, pak je potřeba změnit nejen trenérské týmy, ale všechny členy hokejového svazu. A nebo alespoň všechny ty, kteří se i po letošní blamáži uculují a vykřikují do světa, jak krásná byla parta a jak si to všichni společně užili.. 

Hokej se nehraje jen pro pocity pár vyvolených, kteří vyviklávají fanouškovskou základnu a odpuzují je od obrazovek a sportovních stránek novin. Bez diváků nebude nikdo do žádného sportu investovat peníze, to je snad každému jasné.

A divák, chce vidět za své peníze výkon svých… A pokud ho nevidí, píská a bučí. Zatím. Ono se lehce může stát, že příště už půjde raději do parku nebo do divadla. A pak jsem vážně zvědavý, za co a jak si to budou jezdit užívat.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Pavel B. Reichl

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
17 přečtení
(8 votes, average: 4,38 out of 5)

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.