25.4.2026
Kategorie: Ekonomika44 přečtení

Už je to tady, už je to tady!

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Právě to se křičelo při sametové revoluci a křičívá se to při každé teď už pouze devadesátkově hodnotové demonstraci lidí, kteří ví, co je to demokracie a tak by ji rádi omezili dle vlastního světonázoru.

Nyní se koná srocení pod vyhlášením Státního zemědělského intervenčního fondu, kde stojí, že Agrofert může začít rozesílat žádosti o dotace, protože Babišovo zbavení se vlivu nad Agrofertem skrze fondy je dostatečné. Jak konstatoval úřad.

A hned uhodilo.

Piráti oznámili, že je to nepřijatelné. A že k dříve podanému podnětu Evropské komisi zasílají téže komisi další podnět. Babiš to komentoval slovy o udavačích, přitom úřad se opřel o pochybnou právní analýzu dvou subjektů, které šly dříve na ruku Agrofertu. Prostě milé malé české hartusení, které nemá konce.

Já to chápu. Mně se to také nelíbí. Ani to a ani to druhé.

Koukněme na to z praktického hlediska.

Andrej Babiš v České republice vybudoval impérium, které živí desítky tisíc lidí a plní regály jídlem, hnojivy a bůh ví čím ještě.

Mezitím, co Babiš budoval své impérium, přeměňovala se postupně naše ekonomika ze socialistické na kapitalistickou, pak k socialisticky kapitalistické a řítí se vstříc zase k té socialistické. Nyní jsme zahrabaní v systému dotací, které definují samotný trh. Agrofert je postavený na výrobě. Výroba je ovšem podminovaná dotačním trhem, nikoliv principem neviditelné ruky trhu. 9. prosince se pozastavily všechny dotace pro Agrofert, protože Babiš se stal opět premiérem. To je pět měsíců.

A otázkou je a zůstává: Co má Agrofert dělat, když trh je postavený na dotacích, jeho konkurence je bez zádrhelů pobírá, ale Agrofert nikoliv? Má tiše čekat, až se v Evropské komisi dostanou k projednání? Co když Piráti podají další podnět. A pak další? A tím oddalovat rozhodnutí komise vlastně na neurčito? Může to trvat dalších pět měsíců? Rok? Dva roky? A nedošlo by k ohrožení samotné existence Agrofertu? Přece jenom je to dominantní hráč na českém trhu práce i v ekonomice a výrobě. A má zastavené i takzvané nárokové zemědělské dotace. Tedy ty, které náleží všem v oboru zcela automaticky. A je v českém zájmu, aby Agrofert balancoval na hranici bankrotu, protože politický boj si žádá obětí?

Agrofert skrze své firmy jako Lovochemie nebo Precheza ovládá podstatnou část trhu s hnojivy a průmyslovou chemií, což je v době nestabilních cen plynu nebo ropy strategická surovina. Pokud takový obr začne kvůli dotačnímu suchu balancovat na hraně, nezamává to jen s Babišovým účtem, ale s cenami potravin pro každého v téhle republice.

On ten politický boj je fajn, ale má to své mantinely.

Pirátská úderka byla ve vládě tři roky, než s ubrečeným trucováním práskla dveřmi. Celá protibabišovská koalice pak byla u vlády čtyři roky. Před volbami 2021 mluvily všechny protibabišovské strany o deagrofertizaci státu. Proč tedy nevznikly jasné podmínky, které by nás nedovedly před tohle dilema, které zase, už zase bude definovat velkou část práce opozičních stran a plnit přední strany hodnotově ukotvených médií? Babiš je zločinec, který ovládl stát jen proto, aby si nahrabal na dotacích. Božínku, jak ten by si nahrabal, kdyby do té politiky vůbec nelezl. Daleko víc a bez nasvícení kamerami.

Jenže je to krásně štěpné téma, kterým můžou opoziční politici šermovat a zaplevelovat prostor. Proto snad ke skutečné deagrofetizaci vlastně vůbec nemělo dojít. Od té doby, co Babiš vstoupil do politiky, sledujeme neustále totéž – krade, hrabe si pod sebe, ničí naši ekonomiku i prestiž. Tak proč není ve vězení, když je to takový capo di tutti capi? Nebo to je jen politická rétorika a Babiš nic takového není? Ale když se tohle řeší už přes deset let a vlastně to definuje naši politiku, tak se není co divit, že důvěra ve stát, v systém, vůbec celková důvěra se ztrácí. Protože není vidět péče a z toho plynoucí vývoj a prosperita, ale jen přihlouplá řevnivost a nenávist a touha posedět u koryta a nedopřát ho nepříteli. Je to unavující.

Předchozí vláda měla čtyři roky na to, aby změnila zákon o střetu zájmů tak neprůstřelně, že by se dnes nikdo nemusel hádat nad přihlouplými analýzami a čekat, až za ně rozhodne Sauron z Bruselu. To, že to neudělali, jen potvrzuje, že potřebují nepřítele, s kterým se dá bojovat v televizi, místo aby problém vyřešili. Cílem vlastně není řešit problémy republiky a její zaostávání. Ale vlastní ambice. Co vlastně definuje práci vlád posledních deset, dvacet let? Stagnace. V Češích není hrdost na naši zemi, protože není na co být hrdý. Vlastně poslední vzepětí je stále jen to Nagano.

A tak jsme pořád v té hromadě hnoje, které se říká česká politika. Nejde o to zemi někam směrovat, jde o to soupeřit s nepřítelem. Ne s politickým oponentem, ale nepřítelem. Nebudeme sledovat vytříbené výměny myšlenek a vizí, kam a jak zemi vést, ale bude nám dáno hledět na křik – on krade, on lže, on je nejhorší – a z druhé strany – oni kradou, oni lžou, oni jsou to nejhorší. A volit budeme vždy jen to menší zlo. A to podle toho, které straně víc uvěříme, že ta druhá je zkáza. Svět se mezitím řítí kupředu, nechává nás daleko za sebou a my se budeme hádat a hádat a nenávidět a nenávidět jen proto, že tamti jsou lepší než ti druzí, ač ti jsou lepší než ti první. A tak stále dokola. To není politické soupeření dospělých lidí. To je mateřská školka z polepšovny. Ze všech stran.

Žijeme v hloupém politickém systému.

Redakce

Sdílejte článek:
44 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
1 komentář

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)