Útok špatným směrem

A máme tu nový Babišův skandál. Jako by dosavadní příběh, svérázná italsko-ruská opereta na téma pečlivě ztraceného syna, do konce roku nestačila. Babišovy problémy se přesunuly na západ, nejprve do Štrasburku, následně do Bruselu. Premiér udal vlastní zemi (Slovensko) a soudil se, zda byl či nebyl konfident StB. Ještě než se po této věci slehla zem, nastal nejaktuálnější problém: Evropská komise bude na nátlak z Evropského parlamentu prošetřovat dotace pro Agrofert. Babiš je možná krytý vůči českým zákonům, vůči evropským předpisům to zjevně nestačí.

Babišova reakce na novou krizi byla zcela jiná. Zde už nejde o pomíjivé lapálie, jakou je jeho soudně potvrzená spolupráce s StB. Ani nejde o jeho rodinu, o jejíž zdraví pečuje snad až příliš důsledně. Jde o věc nejdůležitější – tedy o peníze. Ochránit a neustále zvětšovat přísun dotací do svého impéria jsou motivy, pro které velmi pravděpodobně do politiky vstoupil a proč v ní chce zůstat pravděpodobně napořád: „Nech si to všichni zapamatují,“ sděluje národu. Proto se premiér pokouší věc řešit a vůbec není vyloučeno, že z problémů unikne bez ztráty byť jediného eura.

Festival marnosti

Na půl dne se zdálo, že Evropská komise hodlá zastavit proplácení všech dotací, nejen těch určených Agrofertu. Bylo hořce úsměvné sledovat například Mariana Jurečku, jak okamžitě svolal tiskovou konferenci a sliboval nedozírné důsledky. Formálně sděloval, že mu to vadí, ale z jeho tónu bylo jasné že by kompletní zastavení dotací uvítal; asi platilo, že čím hůře, tím lépe. Snad jen geneticky čistý lidovec dokáže v jedné vládě pomáhat dotační drenáž pro Agrofert oddaně budovat a hned pár let poté plameně kritizovat.

Nebyl však sám, z komentářů několika dalších opozičních politiků zněl podobný tón. Je smutné sledovat, jak mnozí zástupce opozice stále věří tomu, že za ně Babiše porazí někdo jiný: policie, prokurátor, OLAF či nyní nově Evropská komise. Buďme vůči opozici adresní, zejména se to týká politiků TOP09, STANu a KDU-ČSL. Jakýkoliv nový Babišův problém se v řádu hodin promění v soutěž o to, kdo ho zkritizuje nejtvrději. Jaký to ale má efekt? Voliči nesnášející Babiše se sice více rozčílí, ale nových nepřibyde. Babišovy fanoušky to naopak utvrdí v jejich volbě. A pokud náhodou zbyde někdo, kdo se tváří jako neutrál, jen těžko ho sborové proklínání premiérových problémů k čemukoliv motivuje.

Zdá se, že mnohým zástupcům opozice stále nedochází, v jak tragické situaci se naše země nalézá. Více než polovina voličů, která má v současné sněmovně okolo 120 hlasů, je vůči reálný problémům Andreje Babiše imunní. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat, chce se říct. Ve skutečnosti zde ale jedno řešení je.

Stagnace jako pokrok

Babišovu vláda nemá prakticky žádné výsledky ve většině oblastí. Ministr Ťok je požehnáním pro každého kritika vlády – neschopnost se totiž v tak krystalické formě doposud vyskytovala jen v laboratorních podmínkách. Vzdělávací systém je černou dírou na peníze, kterých je v ní navíc docela málo. Důchodová reforma je v nedohlednu. Jméno ministra kultury asi neznají ani všichni členové vlády. Místní rozvoj, kdysi významný post, už nyní zajímá výhradně policii. A z citlivého resortu zdravotnictví lidé zaznamenají snad jen chaotické rošády v nemocnicích a pokusy o zdražení piva. A „sociálně orientované“ projekty vlády možná někomu udělají radost, ale zároveň zbylo dost lidí, kteří trik s kupováním si hlasů za cizí (a možná přímo jejich) peníze naštve.

Pokud by se pozornost lidí i médií soustředila na samotný výkon vlády, na praktické důsledky toho, co ministři (ne-)dělají, hůře by se Babišově mašinerii s veřejným míněním manipulovalo. Mediální prostor má omezenou kapacitu, každý volič (a zejména ten apatický) denně vstřebá jen určitý objem informací. Politické boje na téma starých skandálů tak zabírají místo tomu, co by mohlo Babišovi doopravdy. Je potřeba přiznat větším opozičním stranám, zejména ODS a Pirátům, že se na tento přístup už nyní poměrně cíleně soustředí.

Kauza s dotacemi se samozřejmě nemá zlehčovat či opomíjet. Střet zájmů, jak se slušně celá věc nazývá, si zaslouží tvrdší označení: obsazení mocenských složek státu za účelem vyššího zisku. Babiš do politiky investoval stovky milionů, odnáší si ale miliardy. Kdyby dokázal v minulosti investovat stejně úspěšně, nyní by žádné dotace nepotřeboval.

Politika má ovšem svoje pravidla a nutnosti. Aby byl problém vyřešen, je nutné mnoho dosavadních stoupenců ANO přesvědčit. Cesta k tomu je složitá a rozhodně není přímá. Čím dříve si to opoziční politici i zainteresovaní „opinion makeři“ uvědomí, tím rychleji se podaří Babišovu mašinerii oslabit a následně demontovat. A je na to nejvyšší čas.