Útok na Írán: Americké miliardové „ztráty a nálezy“

O amerických ztrátách v Íránu se příliš nereferuje. Přesto existují docela zajímavé údaje:

První americké letouny padly k zemi ironicky nikoliv íránskou, ale spojeneckou palbou. Tři stíhačky F-15E Strike Eagle byly sestřeleny nad Kuvajtem kuvajtským stíhačem F/A-18 Hornet v chaotické situaci, kdy se obranné systémy snažily reagovat na masivní íránský raketový útok. Írán si zpočátku přisvojil zásluhy, avšak Američané incident přiznali jako nechtěnou palbu do vlastních. Všech šest členů posádek se katapultovalo a přežilo bez zranění. Útok od té doby zahalil plášť tajemství. Že by si profesionální pilot spletl tři spojenecké letouny s nepřátelskými, je totiž krajně nepravděpodobné. Spekuluje se proto o tom, že kuvajtský pilot byl příznivec Íránu.Tentýž den přišly první americké oběti na životech, když šest vojáků zahynulo při íránském raketovém útoku na přístav Šuajba v Kuvajtu a jeden voják na letecké základně Prince Sultána v Saúdské Arábii. Celkový počet amerických obětí tak hned v prvních dnech vystoupal na sedm…K 19. březnu agentura Bloomberg s odvoláním na americké představitele uvedla, že USA přišly celkem o dvanáct dronů MQ-9 Reaper, devět sestřelil Írán, jeden byl zničen na zemi v Jordánsku íránskou raketou a dva havarovaly. Do konce března se celkový počet ztracených Reaperů vyšplhal nejméně na 16 kusů, což při ceně kolem 30 milionů dolarů za stroj představuje ztrátu přesahující půl miliardy dolarů.

Ztráta vojenské techniky a vojáků je samozřejmě očekávatelná při jakékoliv vojenské akci. Přesto se zdá, že už na nejméně miliardu dolarů ztrát na vojenském materiálu pro USA již došlo. Na druhou stranu se jeví naprosto „neočekávatelné“ příjmy pro americký těžařský průmysl. Část ze stovek tankerů, které v uplynulých týdnech zůstaly viset v Hormuzském průlivu a jeho nejbližším okolí, začala měnit směr a vydala se k pobřeží Spojených států. Podle analytické společnosti Winward jich je v současné době 171, přičemž obvyklý měsíční průměr tankerů mířících do Mexického zálivu je kolem 110. Americký export ropy z této oblasti je nyní na nejlepší cestě překročit v květnu pět milionů barelů denně. Armáda tankerů přijíždí vyzvednout americkou ropu, aby kompenzovala globální nedostatek energetických surovin. Tankery zaplavují Americký (Mexický) záliv a nakládají ropu z Texasu a rafinované produkty určené pro Evropu a Asii,“ napsal na svém facebookovém profilu americký republikánský senátor Charles Schwertner s odkazem na změnu názvu Mexického zálivu, který americký prezident Donald Trump přejmenoval na „Americký“. V květnu podle něj americký export ropy z této oblasti přesáhne rekordních pět milionů barelů denně.

Takže suma sumárum, zdá se, že protiíránská válka bude mít přesto minimálně jednoho ne-li dva velké vítěze. Už po skokovém zdražení nafty a plynu po zahájení invaze se psalo o tom, že ropný šok pomůže s financováním ruské rozpočtu, a to v miliardách dolarů. A pokud se konflikt dále protáhne a tankery místo na Blízký východ poplavou do USA, miliardy dolarů navíc to přinese i amerických těžařským společnostem. Čistými plátci pak bude „zbytek světa“, zejména EU, Japonsko a Austrálie.

Jen těžko si umím představit, že při plánování úderu na Írán se neprobíraly i tyto eventuality, tj. uzavření Hormuzského průlivu a růst ceny ropy. Závěr byl takový, že to USA neohrožuje a mohou na tom i vydělat.

Závěr: Při plánování útoku na Írán zvítězila jednoznačně touha ukázat „svaly“ a zničit v Íránu co nejvíce cílů. To, že dojde k růstu cen ropy se muselo předpokládat s tím, že za ropu EU a další státy ještě rády dvojnásobek zaplatí. Pokud Joe Biden a jeho administrativa nedělaly v zahraniční politici skoro nic – kromě útěku z Afghánistánu – Donald Trump stačil rozvrtat doslova celý svět, aniž by jen trochu bral ohledy na své spojence během prvního roku svého návratu do Bílého domu (Grónsko). Skutečně nevím, co bylo lepší – jestli Bidenovo „nicnedělání“ nebo Trumpova „aktivita“. Ta „aktivita“ je z hlediska zájmů EU spíše horší než lepší.