Uprchlíci jedou domů na dovolenou

České dráhy napsaly na Twitteru: “V souvislosti s létem a prázdninami očekáváme zájem některých uprchlíků z Ukrajiny navštívit svou vlast. Nabízíme jako jediný železniční dopravce v Česku odbavení…”

Jako žena, resp. její geneticky zastaralý model, nekomentuji války. Ženy jsou dárkyně života a pro většinu z nás je jakékoli vraždění pro zájmy mocných nepochopitelné. Psychologové tvrdí, že ženy jsou empatičtější než muži a mají sklon pečovat a pomáhat potřebným. S tím se dá souhlasit.

Jako ekonom se ale ptám, kdo jsou uprchlíci před válkou a kdo jsou potřební. Pokud někdo může zvažovat návrat do své domoviny, protože dostane nižší sociální dávky, tak není uprchlíkem před válkou, ale ekonomickým migrantem. Pokud může migrant odjet na prázdniny nebo na dovolenou do své válkou zmítané domoviny, jak může splňovat status válečného uprchlíka?

Češi a Slováci utíkali po okupaci pěti armádami tehdejší Varšavské smlouvy pod vedením Sovětského svazu v roce 1968. Ale to nebyl odjezd “do lázní” se záměrem čerpat sociální dávky státu, který je přijal. A návrat znamenal postih a vězení.

Uvedu konkrétní příklad, jak to fungovalo, na rodině přátel mých rodičů. Dvě sestry, z toho jedna s manželem a dítětem na základní škole, plus jejich matka v důchodu. Sestry s matkou prožily celou válku skrýváním se ve slovenských horách, o otce přišly v 50. letech, po okupaci se oprávněně cítily opět ohrožené. Celá rodina odletěla krátce po okupaci do Říma, což byl první spoj na Západ. Nechtěli jet přes německy mluvící země s ohledem na válečné zkušenosti. V Římě požádali o politický azyl v USA. Vyřízení trvalo několik měsíců, všechny náklady ubytování, pobytu a vyřizování si museli hradit sami, nebyl internet, mezinárodní telefonování bylo drahé.

K tomu, aby je Amerika přijala, si totiž museli sehnat tzv. garanta, tedy člověka, který se zavázal, že jim zajistí ubytování, zaměstnání, zdravotní pojištění, školu pro syna a uhradí potřebné náklady na první tři měsíce pobytu v USA. Až poté dostali všichni vstupní víza.

Obě sestry i manžel té jedné byli vysokoškoláci, bioložky a technik a ve svém oboru, na místech zajištěných garantem, začali všichni hned pracovat. Když se po těch třech “garančních” měsících šli zeptat svého garanta resp. organizace, která jim ho zajistila (skutečné neziskovky, která nedostávala žádné dotace z veřejných, státních nebo federálních rozpočtů), komu a do kdy mají vynaložené náklady splatit, bylo jim řečeno: “To nebudete splácet nám. Až si to jednou budete moci dovolit, tak dejte vědět a uděláte totéž pro někoho dalšího.” Ano, udělali.

Jediné náklady, které měl stát s jejich pobytem, bylo místo pro syna ve veřejné základní škole. A po odevzdání prvního daňového přiznání tří pracujících členů přišlo matce sester vyrozumění o přiznání státního důchodu, kapesného v základní minimální výši za to, že vychovala a přivezla pracovité odborníky. Tak se dělá migrační politika.

Nejen v souvislosti s Ukrajinci, ale už od začátku muslimské “migrační krize” je Čechům předhazováno, že i oni byli migranty. Jenže Češi odcházeli za prací a s ochotou přizpůsobit se své nové zemi, zapadnout do společnosti. Znáte snad někdo české emigranty, kteří utekli na Západ proto, aby tam šířili komunistickou ideologii a vynucovali si, aby se přijímající země přizpůsobila marxisticko-leninským ideálům? Pobuřovalo Čechy, jak chodí místní oblékaní? Napadlo by Čechy dělat si ohníčky v chráněných územích a městských přírodních parcích, aby tam mohli grilovat. Přijet v terénním autě po cyklostezce a zaparkovat na louce, kde se lidé opalují? Ne, chodili do práce, neměli čas se přes den opíjet a válet u vody a nenapadlo by je po pikniku nechat válet odpadky v přírodě.

Jako ekonom se tedy ptám naší vlády: Kdo dostává naše peníze z veřejných rozpočtů? To nejsou peníze státu nebo vlády. Stát si je nevydělal a ministři to neplatí ze svého. To čeští daňoví poplatníci si platí vládu, aby spravovala náš stát ku prospěchu svých občanů.

Mám pochopení pro maminky s dětmi, kterým agresor vybombardoval dům a které hledají azyl, ať už jsou odkudkoli. Ale čím si zasloužili naši podporu mladí zdraví muži, kteří by primárně měli bránit a budovat svou vlast, aby se jejich ženy a děti mohly vrátit domů? Nejen na dovolenou nebo na prázdniny.