Umírající Německo hledá vykoupení za svou minulost

[ad#clanek-respo]

Byl jednou jeden starý muž, který v mládí spáchal hrozný zločin. Zavraždil mnoho nevinných. Nemohl si vzpomenout, co ho k tomu vedlo. Snažil se na to nemyslet, vzpomínky se vracely neochotně a zřídka. Vztek a vina už dávno vybledly a změnily se na neurčitý odpor. Tvrdě pracoval a rozptýlení našel v monotónnosti každodenních úkolů. Těšil se z nechutné zábavy, sledoval fotbal, vyhledával pornografii, díval dabované verze amerických komedií a na dovolené u moře.

Starý muž cítil, že už nebude dlouho žít. Viděl před sebou jen dny zahalené nudou, osvětlené občasnými záblesky lítosti. Nechal se unášet proudem příchozích a odchozích dní, dokud nedojdou do konce, protože nevěděl, jak žít jinak. Neměl k životu žádnou vazbu, a tak se ani nepřipravoval na smrt.

Jeden den potkal uličníka a z náhlého popudu ho pozval do svého bytu. Cizího chlapce nakrmil a poskytl mu nocleh. Následující den mu koupil nové šaty a dal mu další věci – smartphone, herní konzoli, fotbalový dres. Uličník se cítil jako doma a mluvil málo.

Netrvalo dlouho a starý muž si všiml, že se mu ztrácejí věci. Ze zásuvky zmizely hodinky, které patřily jeho otci. Ze skříně se vytratily stříbrné mince. Horší bylo, že po příchodu domů našel věci, které byly úmyslně rozbité. Na podlaze v kuchyni ležely zbytky skleněného džbánu. V koupelně bylo prasklé zrcadlo. Gauč byl rozřezán.

Starý muž se obrátil na chlapce: “Udělal jsem pro tebe jen dobré věci. Proč jsi mi to udělal? “Chlapec se mu vysmál a udeřil ho. Ležel na zemi, krvácel z nosu a úst. Možná by měl volat policii? Pomyslel si: “Ne, nebudu ji volat. K čemu by to bylo dobré? I tak brzy zemřu. Možná z toho přece vzejde něco dobrého.” Vyhlídka smrti nás okrádá o racionalitu, zejména pokud cítíme, že jsme nežili dobře.

Německá kancléřka Angela Merkelová byla možná dříve ukázkou racionality. Našla “zdroje” na odvrácení bankrotu jižních sousedů Německa během velké dluhové krize v Evropě roce 2012, zmírnila ukrajinskou krizi po majdanském převratu a ruském převzetí Krymu, vyvažovala atlantické závazky a evropskou integraci, vedla jedinou hlavní ekonomiku v Evropě, která je úspěšná. Merkelová byla racionální, tak to prostě je. Dokud jí nepřestala být.

Přijmout 1,2 milionu muslimských uprchlíků v roce 2015, pravděpodobně další milion v roce 2016 a stát si za tím i po organizovaném masovém sexuálním zneužívání, které spáchali migranti během Nového roku v Kolíně a dalších německých městech – to je věc existenciálního zoufalství, ne racionality. V čem spočívá tato zdánlivě náhlá změna?

Zdá se být jasné, že kancléřka Merkelová jednala z popudu, který byl tak náhlý, tak neodolatelný. Zatímco se počet uprchlíků [ve světě] šplhal na loňskou hodnotu 60 milionů, Německo nedělalo nic. Mezi 1. lednem 2014 a 30. červnem 2014 zveřejnila nemeckojazyčná média téměř 1000 článků se slovem Flüchtlinge (uprchlíci) – nejvíce o potopených lodích ve Středozemním moři.

Článek v Berliner Morgenpost z 2. ledna 2014 mluvil o tom, že německá vláda plánuje během roku přijmout 6000 uprchlíků. Během druhé poloviny roku se objevilo více než čtvrt milionu článků. Teprve tehdy, když uprchlická krize hrozila přerůst v humanitární katastrofu na německých hranicích, začala Merkelové vláda jednat.

Takový druh impulzivity si žádá vysvětlení. Němci od druhé světové války neradi mluví o své minulosti, protože je příliš hrozná na přemýšlení. Německý školský systém poctivě vyučuje o holokaustu a německá města si poctivě připomínají zavražděné Židy. Zdi starého židovského hřbitova ve Frankfurtu jsou pokryty bronzovými tabulemi pro každého Žida, který byl z města deportován. “Osvětim nám nikdy neodpustí,” popíchl rakousko-izraelský psychiatr Zvi Rix. Němci se často pokoušejí relativizovat zločiny národního socialismu připisováním podobných věcí Židům. 54 procent Němců mladších 29 let má negativní názor na Izrael, jak tvrdí průzkum Bertelsmannova institutu z ledna 2015.

Umírající Německo má na svém seznamu povinností před smrtí pouze jednu věc – vykoupení. Němci nemohou žádat o vykoupení za zločiny svých prarodičů, protože nerozumí, co je k takovým strašným věcem motivovalo. Jejich praprarodiče během první světové války věřili v nadřazenost německé kultury a jejich prarodiče během druhé světové války v nadřazenost árijské rasy. Dnešní Němci mohou věřit pouze v to, že žádná kultura ani rasa nemá jakýkoliv nárok na prvenství, a že všechny světové kultury mají stejnou hodnotu.

Izraelský neoblomný nacionalismus je děsí, protože hlášení se národního socialismu k roli “vedoucí rasy” bylo ďábelskou parodií na vyvolení Izraele. Z německého pohledu jsou síla a úspěch Izraele nepříjemnými připomínkami nacistické perverze této biblické myšlenky vyvoleného národa.

Objevení se milionů muslimských uprchlíků na německých hranicích je pro Merkelovou a většinu elity Německa poslední šancí na nápravu, příležitostí na vykoupení Německa ze zločinů své minulosti pomocí transcendentního skutku nesobeckosti. Němci se odvrátili od sebeobětování za vlast do extrému ponoření se do sebe. Německo se stalo materialistické, nenáboženské a pelištejské.

No ponoření se do sebe bylo nešťastným odvrácením se od vnímání hrůzy, které přetrvalo po druhé světové válce. Nacisté používali teror a hrůzu – Schrecken und Entsetzen na podřízení německého lidu své vládě. Nové hrůzy (vyplývající ne ze střetu civilizací, ale z vnitřních konfliktů uvnitř muslimské civilizace) Němci nesnesou, protože jim to připomíná hrůzy poslední války.

To je důvodem toho, proč se Němci tak najednou rozhodli přijmout miliony muslimských uprchlíků až tehdy, když jim oni sami na německém prahu připomněli hrůzy války. Zatímco se během léta valil příliv uprchlíků do střední Evropy, Německo se o jejich problémy příliš nezajímalo. Jak bylo uvedeno dříve, v roce 2015 se připravovalo přijmout pouze 6000 uprchlíků. No až když se v září stala virální fotografie utopeného kurdského chlapce a v opuštěné dodávce v Rakousku se našly desítky rozkládajících se těl, Merkelová prohlásila: “Wir schaffen es.” ( “My to zvládneme.”) I proto Německo tuto politiku nezmění bez ohledu na to, jaký druh zločinů budou uprchlíci páchat.

[ad#clanek-respo]

Racionalita paní Merkelové se před hrozivými vyhlídkami lidského utrpení rozpadá. Německé elity doufají, že poslední velký národní rozlučkový skutek otevře možnosti vykoupení.

Obyčejní Němci samozřejmě nechtějí být sexuálně napadeni organizovaným davem nebo být subjektem jiných sociálních patologií, které si uprchlíci přinášejí s sebou. No navzdory některým námitkám, i některým velmi důrazným, Němci udělají to, co jim Obrigkeit (autorita) řekne – tak, jak to udělali vždy.

Denke jejich an Deutschland in der Nacht
Dann bin jejich um den Schlaf gebracht

Když v noci myslím na Německo,
ničí to můj spánek.

Heinrich Heine

ZDROJ: David P. Goldman