25.10.2024
Kategorie: Multikulturní soužití

Udělat ze školy Netflix

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Dítě nejde vyjmout z výuky o LGBT jen kvůli nesouhlasu rodičů, píšou Novinky. Ministerstvo pro netflixové ideologie a přeskoky přes kladinu se vyjádřilo k iniciativě rodičů, kteří nesouhlasí s tím, aby škola jejich dětem předávala výuku o LGBT komunitě. Důvod je jednoduchý. Neznamená to, že jsou až psychopaticky homofóbní, ale protože se obávají, že škola přebírá roli školícího centra z neziskovek typu Jsme fér. Bojí se jediného, že škola začne dětem nabízet LGBT řešení jako jednu z možností jejich problémů, jak můžeme vidět na Západě, ale často už i u nás.

Až děsivě komická, nebo komicky děsivá byla odpověď na to, co se do škol vůbec z LGBT ideologie dostává. „Nelze zaměňovat podávání objektivních informací o jakémkoli tématu, které je v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem (RVP), za vnucování ideologie či konkrétních postojů,“ řekla Novinkám Tereza Fojtová, mluvčí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. A teď je tu zásadní otázka. RVP se mají od příštího školního roku změnit pro vybrané školy, od roku 2027 pro všechny. Součástí změn je i velký akcent na LGBT ideologii nebo genderovou ideologii. Pokud se součástí RVP stane ideologie, jsou to stále objektivní informace? Není to už ideologický diktát?

Na Novinkách se pak odestála další komická odpověď odpovědných. „Pokud má rodič za to, že je výuka v rozporu s legislativou, může se s podnětem obrátit na Českou školní inspekci,“ řekla serveru Fojtová. „Zatím se na nás s tímto tématem nikdo neobrátil,“ řekl serveru ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. Jak by ovšem mohl, když se nové ideologie začnou legalizovat? Není co napadnout. Odpovědí je a bude – stojí to tak v RVP nařízených ministerstvem pro netflixové skopičiny s dětmi.

Dovolím si ještě jednu citaci z neziskové organizace Sofa, kterou zpočátku finančně podporovala Sorosova Open Society Foundations (v roce 2019 se k tomu neziskovka ve své výroční zprávě hrdě hlásila, v roce 2022 už sponzory ve výroční zprávě najít nešlo) a u jejíhož založení stála nynější vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. „Čím více budeme tato témata tabuizovat, tím spíše kolem nich budou panovat mýty a předsudky,“ řekla Novinkám k tématu Lenka Felcmanová, předsedkyně neziskové organizace Sofa. Mýty a předsudky? Vždyť právě ty se stávají s novým RVP součástí výuky.

Viděl jsem rozhovor s Danielem Blackem na XTV. V osmnácti přeoperovaný na ženu, o pár let později „přeoperovaný“ zpět na muže. Jeho popis aktivistické společnosti, která mu nedala žádné mantinely a vlastně ho přes jeho mladistvý zmatek dovedla až k nevratnému pohlavnímu zmrzačení, byl děsivý. A přesně takovou společnost my si změnou RVP chceme vychovat a vybudovat. Vychovat si společnost, kde bude kritický hlas označovaný automaticky za transfóbní a nenávistný, který se bude zpočátku upozaďovat, nálepkovat, nakonec kriminalizovat. Přitom v Danielovi Blackovi vidíme, kam může taková společnost zajít. Zničit mladého člověka. Protože ve společnosti se vybuduje strach nesouhlasit. Nebo se bude učit i o něm (a tisících jemu podobných)? Ukáží se fotky pohlavních orgánů po tranzici? Bude se mluvit o detranzici, tedy návratu ke svému pohlavnímu rodu, ale už ne k samotnému pohlaví, které zůstane doživotně zmrzačené? Pokud se bude mluvit jen o právech, nikoli o následcích, nedostane se totiž dětem objektivních informací, jak pravila mluvčí Fojtová. Budou se vyprávět pohádky, bude se vyučovat ideologie.

Potkal jsem na konci září jednoho učitele ze své střední školy. Sedím si v parku, pokukuju po vůkolním průvanu a najednou stojí přede mnou. Nejdřív pár otázek – jak se máš, co děláš, jak jde život – a pak spustil o tématu, které ho očividně tížilo. Má ve škole čím dál víc dětí, které se představují zájmenem opačného pohlaví, nechávají si říkat oni, tři tam pak podstupují hormonální „léčbu“. Ten učitel, mimo jiné výchovný poradce, z toho byl očividně vyplašený. Mluvil o tom, že zažil při svém studiu střední školy 90. léta, kdy bylo u holek módní hladovět prakticky k smrti. Kost a kůže. Byl to trend anorektiček a bulimiček. Módní vlna. Učitel se mi svěřil s obavami, že i tohle je jen módní trend. A zase prý dopadá hlavně na dívky.

Jenže popisoval dál. Prý od letošního září tam má holku… no dobře, nově kluka. Ve třeťáku. V prváku i druháku holka, no holka jako lusk. Moc hezká, chytrá, milá, trochu pometlo. Měla své libůstky v tom, že se ozvláštňovala klučičím zájmenem, stříhala se na ježka. Ale, řekl mi učitel, od září už je v hormonální „léčbě“ a půjde na přeoperování pohlaví. A s děsem v očích mi řekl – ale ona není kluk, prostě není. Mluví s ní, zná ji a má obrovské pochyby.

Přičemž je nutno podotknout, že to není žádná konzerva zapšklá. Moderní učitel, duševně mladý. Jenže postavit se proti přeměně pěkné holky na zničeného (ne)kluka, když proti němu stojí celý zjančený systém?

A toho se děsím. Ne toho, že děti někdo bude učit, že na homosexualitě není nic démonického, že promile populace může mít nepřekonatelný problém přijmout vlastní pohlaví a že je u něho tedy záchrana, když se přeoperuje. Proti tomu nemám slovo výhrad. Ba naopak.

Ale tady se zcela očividně začíná budovat systém bezvýhradného přijetí a podpory podobné ideologie, a ostrakizace kritiků. Kolik dětí kvůli tomu projde rukama aktivistických „odborníků“, kteří jim na jejich pubertu a zmatek v duši doporučí jediný zaručený „lék“, tedy pohlavní zmrzačení?

A ano, i v tomto můžeme nahlédnout na námi tak obdivovaný Západ. Letos v březnu byla uzavřena ve Velké Británii klinika Gender Identity Development Service, ve zkratce GIDS. Klinika čelila obviněním, že k chirurgické změně pohlaví, která nevratně převrátí život pacienta naruby, docházelo jako na běžícím pásu. V letech 2009–2010 bylo na GIDS odesláno 97 pacientů. Do let 2015–2016 se to zvýšilo na 1419 a v letech 2017–2018 na 2519. A jen v roce 2022 už to bylo přes 5000 případů. O samotných případech klinika nevedla patřičně dokumentaci. Jako kdyby děti, které dostala do svých mengelovských pařátů, vedla jako housky na krámě. V roce 2011 na nátlak aktivistů (nikoliv lékařských kapacit, ale aktivistů) snížil GIDS předepisování blokátorů puberty z 15. na 10. rok věku dítěte.

Desetileté dítě. To je takové to dítě, které jeden den věří, že bude kosmonaut, druhý den že popelář, třetí den, že vynalezne létající kolo s vodním pohonem. Často ještě věří, že Ježíšek nosí dárky. Takovému dítěti „kapacity“ z GIDS byly schopné na základě jeho „zmatku v duši“ předepsat blokátor puberty, tedy obdobu chemické kastrace, a vést ho k nevratnému poškození jeho těla. Protože takové dítě je zmatené z intenzivní LGBT masáže z veřejného školství i toho, že aktivisté ovládli veřejný prostor a z takzvané tranzice udělali posvátné tele, které je nejen nedotknutelné, ale kterému se musí všichni povinně klanět a odevzdávat mu, jako nějakému pohanskému božstvu, oběti ve formě svých dětí.

„Děti trpěly třikrát: Tím, že nebyly řádně vyřešeny všechny jejich problémy, tím, že se dostaly na cestu, pro kterou neexistují dostatečné důkazy a pro kterou existuje značné riziko poškození, a konečně protože děti bezdůvodně věřily, že všechny jejich problémy po přechodu zmizí. Myslím si, že není možné, aby dítě v akutních stavech nejistoty bylo schopno promyslet důsledky budoucího zdravotního přechodu,“ uvedl k tomu v The Guardian David Bell, psychiatr a bývalý prezident Britské psychoanalytické společnosti.

Tady je přímé varování před tím, abychom si nezahrávali s aktivismem a rozhodně do škol nezaváděli zvlčilé aktivistické ideologie. Ale to právě teď děláme. Děje se to, mimo jiné, pod vládou, kterou vede katolík Petr Fiala (jak o sobě tvrdí) a v níž sedí KDU-ČSL (která o sobě tvrdí, že vychází z katolických hodnot).

A jako potvrzení se nám pak nad legislativním světem České republiky vznáší rozhodnutí Ústavního soudu z letošního léta, kdy ten nařídil Poslanecké sněmovně, aby zařadila do legislativy paragraf o tom, že není nutná sterilizace při přechodu na druhé pohlaví. Tedy změna vlastně jen v občance a před úředníkem, tedy volné pole pro netflixové skopičiny pro celou společnost.

Ministerští a neziskovkářští kolchozníci ovšem zatím nezměnili jednu zásadní věc. Za dítě nese odpovědnost rodič, nikoliv stát. A pokud rodič řekne, že to bude po jeho, stát je tu jen od toho, ale secvakl půlky a byl po vůli rodičovi. Ne naopak. Pokud rodič pošle dopis do školy, kde vyžaduje, aby jeho dítě bylo vyňato z výuky toho, co rodičovi smrdí nezdravou ideologií, škola jeho postoj musí nejen vzít v potaz, ale také se jím řídit. Rodič se totiž odesláním dítěte do školy nezbavil rodičovských práv. A škola žádná taková práva nezískala.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,78 out of 5)
Loading...
12 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)