Evropská vrchnost disponuje nástroji na ovlivňování voleb

Nařízení DSA už nějakou tu dobu platí, takže jeho ustanovení jsou důvěrně známá. Včetně toho, že pod záminkou „boje proti škodlivému obsahu“ na internetu podle mne plíživě zavádí cenzuru. Evropské vrchnosti v tom pomáhají tzv. „důvěryhodní oznamovatelé“ (ne neprávem nazývaní „uvědomělí práskači“), kteří takto „závadné“ příspěvky na sociálních sítích vyhledávají a následně je nahlašují jednotlivým internetovým platformám. Ty by je pak měly odstranit. Jsou však v rukách zámořských vlastníků, a tak to ne vždy dělají. Nutno podotknout, že k velké nelibosti evropské vrchnosti (zde nebo zde). Alespoň někdo tak ctí svobodu slova i svými činy a nejenom prázdnými proklamacemi.

Vedle DSA jsou však i další nástroje, které nejsou veřejnosti až tak moc známé. Prvním z nich je směrnice o svobodě médií EMFA. Jejím deklarovaným cílem je zajistit ochranu médií před politickými vlivy a tím zaručit občanům přístup k objektivním a ověřeným informacím. Mimo jiné tím, že nařizuje platformám umožnit „nezávislým“ médiím zveřejňovat svůj obsah (viz článek 18) a tento obsah jim nesmí být (na rozdíl od běžných uživatelů) smazán, aniž by na to nebyla dotyčná média předem upozorněna a nemohla se proti tomu bránit. A co musí splňovat, aby byla považována za „nezávislá“? Nesmí být závislá na členských státech, politických stranách a třetích zemích. Nechybí vám v tom výčtu něco? Ano, správně. Na dané médium se pohlíží jako na „nezávislé“ i v případě, že je financované z prostředků EU. Že vám to připadá divné? V pořádku, ono to také divné je. Evropská vrchnost si tak zajistila obtížnou odstranitelnost příspěvků propagujících její vlastní politiku. Stačí je šířit jí financovanými médii.

Pak je tu ještě třetí pilíř nástrojů na ovlivňování společenské diskuze v členských státech. Je jím Evropský štít demokracie (EUDS). Ten má poskytovat členům EU legislativní a koordinační rámec, který jim má pomáhat čelit vlivu „dezinformací“ a dalších hybridních hrozeb. Především takových, které mají potenciál ovlivnit volby. Má je odhalovat síť „nezávislých“ oficiálních factcheckerů. Ty uvozovky proto, že lze jen těžko hovořit o nezávislosti někoho, kdo je evropskou vrchností financován. Lze si totiž jen těžko představit, že by platila někoho, kdo odhaluje nepravdy a manipulace, které buď šíří ona sama, nebo její podporovatelé. Není ostatně náhodou, že se oficiální factcheckeři soustředí především na vyvracení výroků kritizujících kupříkladu Green Deal, klimatickou nebo genderovou teorii, případně multikulturalismus. Alespoň jsem tedy ještě nenarazila na žádný jejich výstup, ve kterém by se stavěli obdobně kriticky k postulátům, na kterých výše uvedené záležitosti stojí. A tak oficiální factcheckeři mlčí třeba o tom, že katastrofické klimatické scénáře jsou mírně řečeno nereálné. A dříve, když nám evropská vrchnost vyprávěla pohádky o tom, jak bezproblémové je soužití původních obyvatel západních velkoměst s kulturně nekompatibilními migranty, zase velmi ochotně vyvraceli příspěvky tvrdící opak (například zde ). A tito lidé mají být zárukou objektivity ověřování faktů?

Všechny uvedené nástroje pak propojuje systém průběžné kontroly informací pod názvem „Systém rychlého varování“ (RAS – Rapid Alert System), který může být v případě voleb aktivován ve formě „Systému rychlé reakce“ (RRS – Rapid Response System). Klíčovou úlohu v něm hrají právě oficiální factcheckeři, kteří mají podobně jako „důvěryhodní oznamovatelé“ přednostní právo posílat velkým platformám požadavky na mazání „závadného“ obsahu. Vzhledem k jejich „nezávislosti“ se lze přitom oprávněně domnívat, jaké příspěvky (respektive jakého vyznění) se mezi těmi odstraňovanými ocitnou velmi pravděpodobně a u jakých by to bylo velké překvapení.

A jak tedy vlastně může k ovlivnění společenské diskuze v členských státech (potažmo i voleb) docházet? Evropská vrchnost má nástroje, jejichž pomocí může svoje politické preference prosazovat prostřednictvím jí financovaných médií. Protože jsou tato média přesto pokládána za „nezávislá“, nelze jejich obsah šířený prostřednictvím velkých platforem jen tak jednoduše odstraňovat. Kromě toho si evropská vrchnost platí oficiální factcheckery, kteří v souladu s heslem „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ budou jen těžko zpochybňovat jiné příspěvky a zprávy než ty, které jsou k politice evropské vrchnosti a jí prosazovaným tématům kritické. V předvolebním období pak může aktivovat RRS, jehož prostřednictvím mohou „důvěryhodní oznamovatelé“ a factcheckeři hlásit platformám příspěvky obsahující „závadné“ informace ve zrychleném režimu, a tedy prakticky bez možnosti zjistit, zda nebyl tento systém zneužit k potlačování názorů těch, kteří ve volbách „nemají uspět“.

Evropská vrchnost má tedy hned několik nástrojů a cest, jak ovlivňovat volby v členských zemích. Pochopitelně, že je nepoužívá přímo ona, ale pro tuto práci si platí prostředníky. Jsou to především jí financovaná média a placení factcheckeři. Evropská vrchnost tak nezasahuje do volebního procesu de iure, ale de facto. A má navíc tu opovážlivost se přitom tvářit jako spolek ryzích demokratů.

Ostatně soudím, že EU ve své polisabonské podobě musí být zničena!