Trump zpochybňuje závěry zpravodajců – asi ví proč

„Nevěříme, že Írán v současnosti podniká jakékoliv aktivity, které bychom mohli považovat za podstatné ve vývoji jaderných zbraní,“ uvedl v úterý před senátní komisí ředitel amerických zpravodajských složek Daniel Coats. Reakce prezidenta na sebe nenechala dlouho čekat. „Dávejte si pozor na Írán. Možná by se zpravodajci měli vrátit zpátky do školy!“ reagoval ve středu na závěry tajných služeb Donald Trump. „Zpravodajci jsou pasivní a naivní, když jde o Írán. Mýlí se. Je potencionálním zdrojem nebezpečí a konfliktu.“ Na jakých informacích svůj názor zakládá, však prezident nesdělil.

Írán a jeho role v muslimském světě je notoricky známá. Pokud americké zpravodajské služby tvrdí, že současný Írán nepokročil ve vývoji jaderných zbraní, slovutní američtí zpravodajci se vůbec nezmiňují o roli Íránu v občanských válkách v arabských zemích. A ani slůvko o tom, že Írán otevřeně vyhrožuje státu Izrael jeho úplným zničením. Izrael již několikrát bombardoval íránské cíle v Sýrii a podpora Íránu jemenským šíitským povstalcům proti vládě podporované Saudskou Arábií je rovněž známá. Dohoda s Íránem, kterou Trumpova administrativa vypověděla, byla i časově omezena a předchozí administrativa Baracka Obamy jí podepsala jako svůj „největší zahraničně politický úspěch“. A podepsala jí s Ruskem, na které dnes Demokraté nadávají, jak jen mohou. Tehdy to asi bylo „jiné Rusko“.

Jestliže média bezostyšně napíší, že Trump „nesdělil, na čem svůj názor o Íránu zakládá“, stačí připomenout výše uvedené. Írán je země fundamentálního islámu a i pokud se vrátíme dále do historie, USA měly po pádu šáha co dělat, aby odsud dostaly své diplomaty zajaté iránskými „revolučními gardami“.

Další rozpory podle amerických médií jsou v politice vůči Severní Koreji. Šéf opět vidí tuto záležitost poněkud odlišně. Podle něj v KLDR stále probíhají „aktivity, které nejsou v souladu s úplnou denuklearizací“. Navíc rozložení jaderných zbraní, které zatím země podnikla, lze velmi snadno vrátit. „Lídři (Severní Koreje) stále vidí jaderné zbraně jako základní pojistku životnosti režimu,“ sdělil senátorům Coats. Šéfka CIA následně uvedla, že podle zjištění agentury je severokorejský režim „stále oddaný myšlence, že vyrobí jaderné zbraně dlouhého doletu, které budou schopné ohrozit i Spojené státy.“ Pozitivní záležitostí však podle ní je, že KLDR je ochotná se Spojenými státy komunikovat.

Jak známo, Obamova administrativa se sice usmiřovala s kdejakou komunistickou zemí (Vietnam, Kuba), se severokorejským diktátorem Kimem si „neporozuměla“. Proto jsou američtí Demokraté na Trumpa „vysazení“, že se s Kimem nejen setkal, dokonce se s ním chce setkat i podruhé. Severní Korea je samozřejmě těsným spojencem, možná vazalem komunistické Číny. Jednání Trumpovy administrativy o severokorejském jaderném odzbrojení je jistě součástí čínsko-amerických jednání o nové obchodní dohodě. USA mají na Čínu páky v podobě cel a dalších „neobchodních opatření“ – viz obvinění společnosti Huawei z plagiátorství a nedodržování protiíránských sankcí.

Je příznačné, že média nijak nekomentují záměr Trumpovy vlády odejít z Afghánistánu. To může mít na bezpečnost v oblasti Středního východu mnohem větší vliv než to, zda Írán v současné chvíli pracuje či nepracuje na jaderných zbraních. V této souvislosti jsem docela zvědav na to jak bude česká vláda manévrovat a jednat ve vztahu k misi v Afghánistánu. Zde se totiž můžeme dočkat nejednoho překvapení.

Závěrem připomínám jinou zprávu amerických zpravodajských služeb před intervencí proti Iráku. Tvrdilo se v ní, že Irák má velké zásoby zakázaných chemických zbraní. Pak se ukázalo, že to není vůbec pravda a chemické zbraně jsou někde jinde – v Sýrii. Řada politiků, například britský premiér Tony Blair, se pak omlouvala za to, že tato informace byla zcela falešná.

Opět pak musím poukázat na zajímavou shodu mezi českými a americkými politickými reáliemi, když prezident Miloš Zeman se s despektem vyjadřuje o činnosti českých zpravodajských služeb, a Donald Trump vyzývá zpravodajce, aby se „vrátili do škol“. Jsou to jistě vrcholní politici, kteří nesou na svých bedrech zásadní rozhodnutí. Bezpečnostní složky každého státu by samozřejmě měly poskytovat pravdivé informace, obávám se, že jak v Česku, tak v USA, šéfové zpravodajských služeb dělají „svou“ politiku a zprávy jejich tajných služeb jsou vždycky politicky “cinknuté”.

[ad#pp-clanek-ctverec]