24.4.2022
Kategorie: Společnost

Trocha disidentského marketingu

Sdílejte článek:

APOŠTOL

Svým dnešním článkem bych chtěl znovu vstoupit na tenký led dnešní reality. Víte, zamýšlel jsem se nad texty Petra Hampla, který v poslední době často opakuje jednu jeho tezi – že si sice na různých fejbůscích a serverech umíme navzájem potvrdit naše vidění světa, umíme zatratit liberální demokracii a adorovat konzervativní vidění světa, umíme vyřknout i nějaké ty teze, ale to je tak všechno. Ve skutečnosti jde náš stát úplně jiným směrem.

Technologii moci mají v rukou úplně jiní šíbři. A i když tu stále máme svobodné volby, stejně to nic moc neznamená, protože je snadné nás rozdělit, zaměřit nás nedůležitým směrem, dát nám falešné naděje falešných volebních lídrů a výsledek je vždycky bramboračka. Každá vláda, každý premiér pak musí respektovat skutečné rozložení moci i naše místo na mapě. My prostě nedisponujeme schopnostmi ovládnout veřejné mínění, neumíme si zařídit fondy na volební kampaně, ba dokonce máme všichni málo času na politiku, protože se musíme ohánět, abychom zaopatřili rodiny.

Petr Hampl čeká, že zhoršená životní situace bude znamenat změnu ve smýšlení těch, kteří politickými schopnostmi disponují. Dělníci si už svojí globalizaci a ztrátu pracovních míst zažili, teď dojde na manažery. A až manažeři zjistí, že došlo i na ně, že globalizace a americký liberaismus jim už dobře placená místa nezařídí, tak třeba využijí své schopnosti pro nějaký národovecký projekt. Jo, dovedu si to takhle představit.

Já bych rád dneska upozornil ještě na něco – my vlastně vůbec nevíme, kolik nás je. Na Kydech blahé paměti jsem měl pět tisíc unikátních čtenářů denně a měsíčně si můj blog otevřelo kolem třiceti tisíc lidí. Další tisíce mě četli na Pravém prostoru či Nové republice. Hodně lidí čte Láďu větvičku, Bavora, Vlka, Parlamentní listy a další a další blogy. Hodně lidí nic nečte, ale má podobné smýšlení.

Kolik nás je? Tvoříme ve společnosti jedno procento nebo třetinu? Volební výsledky nám moc nepomohou, protože většinou volíme menší zlo a i když už volíme, málokdy je to bez výhrad. Máme také na ledacos odlišné názory a spojuje nás vlatně jen několik myšlenek… Že EU jde do kytek, že se propadáme ve vzdělanosti, odmítáme začátek dějin v den ruské invaze na Ukrajinu a pamatujeme si, že se tam střílí už dlouho, nelíbí se nám dvojí metr, kdy naše invaze jsou v pořádku, ale jiné ne, jsme proti tomu, abychom jiným národům vnucovali naše systémy a zákony… atd, atd. Ale tady doma se neshodneme ani na tom, jestli je Babiš součástí problému nebo součástí řešení.

Ve starém Římě i Řecku se několikrát probíralo, aby otroci měli odlišné oblečení proti svobodným. Vždycky to nakonec zamítli, aby otroci nezjistili, kolik jich doopravdy je. Tohle je i náš problém ne? Nevíme, kolik nás je. My bychom prostě měli mít nějaké společné znamení. Abychom se snadno poznali.

Něco jako měli první křesťané – rybu. Dva překřížené obloučky, které se snadno načmáraly do písku. Kříž je až mnohem pozdější symbol… ale měli bychom mít něco podobného, abychom se poznali. Něco, co můžeme odložit, ale pokud se budeme chtít dát poznat, tak abychom to mohli udělat. Měli bychom mít svůj znak.

Dnes je neděle, odpočinkový den, kdy na Litterate přicházejí jen ti nejvěrnější. Vyzývám k diskusi na toto téma. Pojďme zkusit vymyslet znamení, které můžeme nosit, které můžeme snadno vyjádřit, které můžeme mít na profilu. Symbol, větu, báseň…

Já to načnu. Můj postoj k národu a vlasti docela dobře vystihuje Jiří Žáček:

Ta země, která rodí kacíře
a uhrančivě krásné zlatovlásky,
kde všichni věří jen své nevíře
a gramofony chrčí Škoda lásky,
kde místo zlata třpytí se jen kyz,
kde příliš často radost hořkne v hoře,
odvěká kořist hrabošů a krys,
kde všechny cesty vedou k Bílé hoře,
kde sprostá lež se veze v kočáře
a pravda s láskou táhnou cestou pěší,
dědičná země kata Mydláře,
kde mřít je těžko a žít ještě těžší –

A přece jsi jí čím dál blíž,
i když ji zapřeš. Nemáš na vybranou.
Neseš ji v sobě, věčný kříž –
svou zemi krásnou, zemi milovanou.

 

Navrhuju, aby naším poznávacím znamením byla tato báseň. Naučme se jí nazpaměť, používejme její verše v našich citátech, dávejme si z ní úryvky na fejsbůkové profily, udělejme si z ní hymnu. Poznávejme se podle jejích veršů. Berme ji jako naše znamení.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (30 votes, average: 4,63 out of 5)
Loading...
145 komentářů