Tonak

Jako téměř čtřicátník musím potvrdit zkušenost mých starších kolegů, že nic už není jako zamlada. Kde jsou ty časy, kdy jsem vydržel celou noc a ráno šel celkem v pohodě do práce… Kde je doba, kdy jsem mohl být celý den v průvanu, mít zmrzlé nohy z mokrých bot, spát kdekoliv kde jsem si lehl a klidně celý den v parnu nepít, aniž by to mělo jakékoliv následky.

Se vším jsem se celkem vyrovnal, ale můj největší problém poslední doby se jmenuje jižní slunce. Stačí pár minut na slunci bez pokrývky hlavy, začnnou mě bolet oči, pak mě rozbolí celá hlava  a do pěti minut jsem ten den nevratně na odpis. Jižní morava mé původní horalské nátuře úplně nesvědčí.  Musím nosit pokrývku hlavy.

To je další problém, protože na můj ksicht a postavu jen tak něco nepasuje. Skoro nic mi nesluší a skoro ve všem jsem strašně nápadný, děti začnou brečet když mě vidí a tak nemohu nosit ani zmijovky, ani rádiovky, ani golfovou čepici. Mohl bych nosit šátek, ale běžná velikost je mojí velké hlavě malá a ty větší šátky zase mají potisky pavouků, lebek nebo supermana a to by se špatně vyjímalo na odbytové poradě.

Naučil jsem se nosit klobouk. Ten řeší většinu mých problémů. Vypadám v něm jako usedlý čtyřicetiletý sedlák, což je přesně to co chci.

Před rokem jsem si koupil klobouk v e-shopu Australské klobouky. Protože nemám úplně běžnou velikost, musel jsem si s prodejci napsat pár mailů ve kterých jsem se dozvěděl, že klobouky vyrábí jakási firma v austrálii, od ní to kupují nějací němci a od těch to kupuje ten český e-shop.

Celkově ale vše šlo celkem hladce. Moje velikost byla v německu skladem a tak jsem požadovaný klobouk měl do týdne doma. Cena i s dopravou patnáct stovek. Kdyby moji velikost neměli v Německu, trvalo by to týdny tři. Klobouk jsem nosil všude, především pak do chlíva a na práci a tak po roce nošení připomínal spíše hučku. Prošel pár deštíky, hodně na něj nasedal prach, schytal i trochu hnoje a párkrát mi na něj šláplo moje nejmenší dítě. Ale pořád je to použitelný klóbrc, který sice vypadá sešle, ale nepovolil na něm jediný steh.

Letos mi moje drahá polovička nenápadně začala naznačovat, že se můj klobou hodí fakt už jen do chlíva, ale pokud v něm půjdo do kostela, tak půjde ona jinudy. Že bych si měl pořídit ještě jeden na svátečně kostelní příležitosti.

Tož rýchtyk… pořídím si ještě jeden. Objednávka v e-shopu, velikost už znají, věděl jsem co chci… ale bohužel byl březen. Koronavirus se zrovna rozjížděl, kamiony překračovaly hranici jen neochotně a kargo lety měly jiné priority než klobouky. Kromě toho i továrna v austrálii pozastavila výrobu. Prý budu muset počkat.

Čekal jsem celý březen i duben a v květnu už jsem chtěl dělat parádu, tak jsem nakonec povolil a koupil si klobouk u českého Tonaku. Vybral jsem si typ i velikost, vše měli skladem, jen cena byla poněkud vyšší, zaplatil jsem kousek přes tři tisíce a včera mi klobouk přišel.

Bylo to zajímavé srovnání. První překvapení… český klobouk má na sobě mnohem méně vlny. Krempa i vlastní dýnko jsou o dost tenčí než u australského klobouku. Vnitřní podšívka je v podstatě stejná a potní pásek toho australáku je kožený, kdežto ten český je plátěný.

Australák má navíc obšitý okraj krempy a dýnko je obtočeno tenkým páskem z pravé kůže. Český Tonak nemá obšitou krempu  a pásek kolem dýnka je z jakési koženky.

S Tonakem mi přišlo několik letáčků o tom, jak se na mém klobouku podílelo 150 lidí, jak jej nějaká Jarmilka s láskou zabalila a poslala – to vše na pěkném křídovém papíře. K tomu sáhodlouhé poučení o záručních podmínkách podle kterého záruka v podstatě propadá ve chvíli, kdy si dám klobouk na hlavu.

S Australákem nepřišlo nic. Jen krabice a v ní klobouk.

Dnešní svět je opravdu zajímavý. Tak v Austrálii ušijí klobouk, dají za něj dělníkům australské mzdy, pak ho naloží do letadla a odvezou do Německa. Zaplatí se letecká přeprava. V Německu ho někdo vybalí, podle nové objednávky ho strčí do auta, dostane za to německou mzdu a zaplatí se doprava do českého skladu. Tam ho někdo vybalí, dá do krabice podle mé objednávky, dostane za to českou mzdu, odešle to Českou poštou a já těm všem dohromady zaplatím za klobouk patnáct stováků a všichni v celé té dlouhé řadě jsou spokojení.

V Tonaku ušijí klobouk, dají ho do krabice pro mě, zaplatí dělníkům českou mzdu, zaplatí poště za dodání a já zaplatím tři tisíce za klobouk který má na sobě míň vlny a všeobecně je horší. Kolikpak jsem zapaltil českému manažerstvu? Víc jak polovina ceny padla za kecy…

Je to prý klobouk dyzajnový. Nevím co to znamená. Ten australák dyzajnový není, ale jsou v podstatě úplně stejné. Stejná krempa, stejné dýnko, stejná velikost. V Tonaku mají všechny klobouky dyzajnové. Mají letní, zimní, podzimní kolekce, ale je vidět, že jde jen o tu kolekci. Nikdo nepředpokládá, že by se ten klobouk opravdu pravidelně a běžně nosil. A vsadím se, že za pár let budou ty klobouky ještě tenčí v rámci pravidelného snižování nákladů, aby vyzbylo manažerstvu na odměny.

Takže milí čeští výrobci klobouků… váš výrobek je nejenže násobně dražší než u konkurence, ale zato je horší. Jen  co se obnoví výroba, obnovím i já objednávku u australáků a pořídím si ještě jeden. Ten váš se zřejmě příštího roku nedožije.

V Austrálii zdá se ještě někdo chápe, co potřebuje pořádný honák, sedlák nebo jiný pracant a umí za úplatu uspokojit zákazníkovu potřebu.  Vy už děláte klobouky jen pro zhýčkané metrosexuály, kteří s ním jednou udělají parádu a pak ho vyhodí. K ničemu jinému se totiž nehodí.

A mezi námi… ti australáci dělají za nižší cenu než vy dokonce i kožené klobouky, které svého majitele nejspíš přežijí. Vyrábějí to, vezou přes půl světam je to kvalitnější, lépe provedené a navíc je to levnější.

Firma Tonak se může zařadit vedle firmy Mikov a dalších. Dělají hůř ale zato dráž než konkurence. Až se doslechnu, že mají ekonomické problémy, nebudu se divit.