Takhle se chovají aktivističtí pitomci, kteří se snaží být papežštější než papež …

Už dlouho vidíme, že drtivá většina našich – a nejen našich – mainstreamových politiků a novinářů se drží hesla: Pravda nesmí stát v cestě dobrému příběhu. Zmínil jste polský traktor a toho času údajnou ruskou raketu. Můžeme zmínit již takřka pozapomenutý masakr v Buči, o němž je už – proč asi? – ticho po pěšině. Můžeme zmínit sestřelené dopravní letadlo nad Ukrajinou. Můžeme zmínit sabotáž na Nord Streamu. Většina elit měla vždy hned jasno. Bez jakýchkoliv jasných důkazů, bez vyšetřování, bez odstupu. Tímto způsobem se nechovají lidé, kteří mají všech pět pohromadě, lidé, kteří by měli být elitou národa a reprezentovat ho. Takhle se chovají aktivističtí pitomci, kteří se snaží být papežštější než papež. Pitomci, kteří se u koryt nedokážou udržet svými myšlenkami, prací a idejemi, ale které u koryt drží jejich nekritická pravověrnost a poslušnost. To nejsou politici ani novináři. To jsou lokajové a kolaboranti prosazující cizí zájmy. Ať už vědomě, nebo nevědomě.

Reakce korunovala Miroslava Němcová, podle které byla zničena „Nová Kachlovka“ a každý, kdo zpochybňuje nutnost smlouvy s USA, je vlastizrádce. Co se na to dá ještě říct?

Jde o typický příklad nebystrého ideologického zaslepence, o nichž jsem psal výše v obecné rovině. Němcová tomu ještě demagogicky připojila onu ostrakizaci všech ostatních, na rozdíl od ní myslících bytostí, které nechtějí hned bez jakýchkoliv dalších informací jen pod tíhou emocí ukázat prstem na viníka a nevinného. Že si Kachovku splete s Kachlovkou, je už, myslím, to nejmenší. Myslím, že u této paní je úspěch, že je vůbec ve své hysterii schopna dát dohromady několik vět. Je smutné a do nebe volající, že osoby tohoto typu jsme nuceni platit z našich často těžce vydělaných peněz. Němcová i řada dalších senátorů jsou pak jen dokladem toho, že s vyšším věkem nepřichází moudrost automaticky. U lidí myslících se myšlení prohlubuje, u lidí nemyslících se prohlubuje hloupost. Jest na pováženou, že do Senátu se z nemalé části ženou ti druzí.

Poslanec Jaroslav Foldyna z SPD přišel s originálním nápadem, jak by se odbory mohly domoci svého, tedy aby vyhlásily generální stávku. „Přestaňte pracovat, vypněte v Praze metro, vypněte jim teplou vodu! A je po válce,“ řekl v Mladé Boleslavi. Myslíte, že vypnuté metro a studená voda by vládu přesvědčily?

Současné vládě jsou občané ČR u konce trávícího traktu. Od začátku pracují proti České republice a proti nám občanům, dokonce i proti těm, kteří ji volili. A je smutné, že si to řada z nich stále ještě neuvědomuje. Jediné, co s těmito bezpáteřními jedinci – drženými nahoře silami mocnějšími – může hnout, je sáhnutí do jejich vlastního pohodlí, do jejich financí a mamonu. Což je bohužel prakticky nemožné.

Po deseti letech se bude střídat vedení České televize. Tedy bude se měnit její generální ředitel. Změna ovšem bude „in-house“, neboli nahradí ho dosavadní ředitel Televizního studia Brno. Očekáváte od ČT pod jeho vedením nějakou zásadní změnu?

You have to be selected to be elected. Tedy musíte být vybrán, abyste mohl být zvolen. To platí nejen u vrcholných politických funkcí, ale i na tak exponované funkci, jako ředitel nevyvážené, neobjektivní a závislé nečeské ČT. Zda přijdou zásadní změny, nevím. Třeba i ano. Ale troufám si tvrdit, že co se týká evidentní tendenčnosti či politického aktivismu ve zpravodajství a publicistice, tam zůstane stav zachován.

Podle Zdeňka Stanjury potřebuje Finanční správa systém za stovky milionů korun, aby se mohlo ušetřit. Zdá se to jako paradox. Ale není to nakonec validní, vzhledem k tomu, že finanční správa funguje na systému, kterému je už víc než třicet let a je beznadějně zastaralý?

Pravda je často někde uprostřed. Jakkoliv je to zjednodušený pohled, tak mě v tomto případě na první dobrou napadá, že je finanční správa plná diletantů a korytářů, když není schopna vymyslet jakoukoliv úsporu. Co se týká úspor obecně, nemusím být Einsteinem, abych uspořil miliardy tím, že zruším řady zbytečných teplých místeček v rámci nejrůznějších ministerstev, výborů, přestanu posílat miliardy jednomu z nejzkorumpovanějších států v Evropě a přestanu bezprecedentně na úkor našinců dotovat cizince z jisté zbožšťované země, kterou je nyní režimem doporučeno nekritizovat.

Umělci, nebo alespoň ti, kteří v pondělí demonstrovali, se dožadují, aby měli svůj status zakotvený v zákoně. Co víc, status umělce se prý už připravuje na ministerstvu. Budou snad opět „zasloužilí umělci“ nebo „státní umělci“? A co argument, že „měřítka nemohou být jenom ekonomická“?

Podle mého se umělec pozná tím, že produkuje umění, nikoliv statutem zakotveným kdekoliv. Ten, kdo potřebuje mít status umělce kdekoliv zakotvený a nadepsaný, je mi podezřelý tím, že umění příliš vytvářet neumí. Takových je, obávám se, nemalý počet. Podobně jako třeba u nejrůznějších kvót na ženy a menšiny pak mám pocit, že ty opravdové a schopné – ženy, menšiny, umělce… – pak tyto agendy spíše znevažují a ponižují.

Co se týká ekonomických měřítek, pak ano, u umění nemohou být jen ekonomická, ale taky nemůže být ekonomické hledisko zcela vynecháno, jsme-li všichni nuceni ono často kvazi umění platit ze svých kapes. V minulých časech si kvalitní umělci našli své mecenáše. Případně si mecenáši našli své umělce. Nechť se snaží i současní umělci a kvazi umělci najít si ty své. Není jich jistě málo. Nechť vyvinou píli. Kvalitní umění si své publikum vždy najde. Ať už jde o umění lidové či méně lidové. Připadá mi podivuhodné, když se někteří jedinci, kteří jinak při zaslechnutí slov komunismus a socialismus automaticky ostentativně odplivávají, nestydí neustále bianco šek domáhat dávek, dotací a peněz z kapes jiných.