Svoboda projevu

DAVID MARTÍNEK

Výzva a otevřený dopis vládě Petra Fialy, kterou zveřejnila Společnost pro obranu svobody projevu je jedním z impulzů, který ilustruje změnu v chápání postavení podstatné části společnosti. Té části společnosti, která si uvědomuje, že problémy společnosti jak v ekonomické rovině, tak v rovině politického uspořádání systému vyplývají podstatnou měrou ze způsobu, jakým zde, v české kotlince, postupujeme v otázce svobody slova. Tedy v otázce otevřené, demokratické výměny názorů, která je základním atributem a motorem demokracie i demokratického systému.

Demokracie v zemi stojí a padá na svobodné výměně názorů. Je to jeden z nejzákladnějších a nejdůležitějších prvků demokracie. Je to přímo právo. Právo občanů svobodně a beztrestně se vyjadřovat ke společenským problémům. Je to právo, chráněné Ústavou. Bez tohoto práva, bez svobody myšlení a svobody projevu nežijeme v demokracii, ale v pouhé nápodobě demokracie.

Což, tvrdím dlouhodobě, je skutečný stav demokracie v zemi. Nežijeme v demokracii, žijeme v iluzorní verzi demokracie, která má ke skutečné demokracii daleko.

Důvodů je více.

𝗭𝗮́𝗽𝗮𝘀 𝗼 𝗱𝗲𝗺𝗼𝗸𝗿𝗮𝘁𝗶𝗰𝗸𝘆́ 𝘀𝘁𝗮𝘁𝘂𝘀

Prvním důvodem je, že žijeme v systému, kde demokratický status byl zde přiznán jen určité části politického spektra. A spolu s ním pouze určité části veřejných činitelů, mluvčích, novinářů a jiných aktérů politické soutěže, kteří mají jakési obmyslné „právo“ posuzovat a hodnotit, co, nebo kdo má v této zemi demokratický status. Kdo je a kdo není demokratem.

Zatímco nominální demokraté, za něž se považuje tato vláda a její řídnoucí přívrženci, drží jakýsi obmyslný prapor demokracie, ostatní aktéři politických a společenských zápasů jsou považováni za ne-demokraty, nedostatečné demokraty a v poslední době přímo za asociální živly, ohrožení demokracie, nebo dezoláty. Což je brutální, nepřípustná denunciace, klasifikovaná obvykle z pozice arogantní sebestředné ekipy místních lokajů, která takto názory podstatné části české majority systematicky dekvalifikuje.

Na tomto stavu je vtipné pouze to, jak hlubokým nepochopením institutů demokracie, procesu vzniku demokracie, klíčových a zlomových okamžiků historie, které vedly, především na Západě, k demokracii, se místní lokajská kasta prezentuje. Přestože tato lokajská ekipa sama sebe vnímá jako nositele demokratických hodnot, ve skutečnosti představují často jen posttotalitní pokračování někdejší komunistické moci, která sice změnila geopolitický vektor, ale nikoliv své myšlení, způsob politického soupeření, metody prosazování moci, natož aby přistoupila na demokracii jako obecně uznávaný princip.

Tento princip jde pojmenovat vcelku jednoduše. V politice hrajeme na hřišti, kde určitá část politiky, tedy nominální demokraté, ovládají stát, jeho instituce a úřady a jsou nominálními představiteli demokratických hodnot. Tento status, který vzešel z kvasu dění listopadu 1989, přetrval až do dnešní doby. Volba prezidenta, stejně jako volby v roce 2021 jednoznačně ukázaly, že společnost si přeje nominanty, kteří ve svých projevech plédují demokracii.

Ostatní jsou za nedemokraty. Jak vtipné. Jednoduché. A účinné.

Být demokratem, tedy alespoň nominálním, je pro polistopadové strany obrovskou výhodou. Většina lidí si to neuvědomuje. Protože v politickém zápase sehrávají roli dvouhlavého telete. Na jedné straně jsou aktéry politického zápasu a zároveň politický zápas sami rozhodují. Kdokoliv, kdo nominální polistopadové demokraty dokáže ohrozit, nebo jim jen konkurovat, je jednoduše označen za ne-demokrata.

Všimněte si jednoduché praktiky, jakou tato věc probíhá.

Demonstrace opozice je prohlášena za dezolátní a proruská. Kritické veřejné projevy osobností jsou napadeny a ostrakizovány. V médiích, hystericky zuřivou twitterovskou bublinou nebo státem podporovanou ekipou cenzorů. Lídři jednotlivých hnutí jsou systematicky označováni jako nedemokratičtí, málo demokratičtí, či rovnou nebezpeční. Opozice je systematicky spojována s narrativy, které posilují ve většinové společnosti přesvědčení, že opozice, parlamentní, mimoparlamentní, alternativní, vlastenecká.. je pochopitelně ohrožením státu.

Bylo by to zábavné. A opozice se tomu i směje.

Ale nakonec, pokud se ke kritice systému a především kritice polistopadové moci připojí vzdělaní a fundovaní lidé, jsou vyhozeni ze zaměstnání. Nebo rovnou postaveni před soud.

Lidé neví, co se děje před soudy. Jak nepochopitelné a zcestné argumenty zaznívají z úst státních zástupců a bohužel, soudců.

Což se odehrává v atmosféře, kdy především juvenilní dorost na sociálních sítí radostně tleská, že „dezolátům někdo konečně zavřel hubu“, když ocituje jedno z těch rozkošných neosvazáckých vyjádření.

Čím se to liší od předchozího režimu?

Komunisté přece podobnou taktiku používali také. Zastrašováním, vyhazovy z práce, soudními procesy s lidmi vzpírajícími se režimu, veřejnou dehonestací.

Kdy takto docilovali veřejného souhlasu s vládní politikou.

Za souhlasu svazáckých aktivů, kolektivních výzev a štvaní prorežimního tisku. V čem je to nyní jiné?

Většina voličů vládních stran v tomto státě stále věří, že vládní strany představují demokracii. Naopak, naprostá většina lidí v opozici už dávno chápe, že je tomu naopak. Ve vládě existuje mocenský blok, politický kartel, který se demokracií pouze zaštiťuje a Piráti, kteří tvoří nepochopitelnou stafáž tohoto obludného uskupení.

𝗟𝗶𝗱𝗲́ 𝗺𝗶𝗹𝘂𝗷𝗶́ 𝗱𝗲𝗺𝗼𝗸𝗿𝗮𝗰𝗶𝗶.

Je to naprosto pochopitelné.

Sám jsem ortodoxním zastáncem demokracie.

Opozice dělá obrovskou chybu, že neusiluje vytrvale o demokratický status. Podle mě je to základní postoj, rozhodující pro politický úspěch v zemi. Opozice se správně soustřeďuje na vládní přešlapy a kritiku ekonomických neúspěchů vlády. Ale to nestačí.

Z mého pohledu je nutné vyvést opozici, strany i jednotlivá hnutí z obmyslného antidemokratického ghetta. Kam byla zahnána politikou polistopadových stran, tak, pochopitelně, po léta přizvukujícími médii.

Je potřeba navzájem silně podpořit lidi, kteří se dokázali osvobodit od maistreamu, opustit svá postavení v institucích, akademickém prostředí, nebo politice a odmítli se dál podílet na celospolečenském marasmu, vyplývajícím právě z nenaplněných podmínek pro vznik skutečné demokracie v zemi. Je potřeba zabránit věznění z politických důvodů. Je potřeba vést silný dialog, přestat se bát, skrývat, mávnout nad vývojem ruku. S tím, že ten zápas povede někdo za nás.

Nepovede. Když budete mlčet, dostanete se do pozice, jaká tady byla za komunistů.

Mlčící, zastrašené většiny.

𝗣𝗹𝗮́𝗻 𝗕

Druhou věcí, stejně důležitou, je plán B. Tedy důsledná příprava projektů reforem státní správy, osy institucí, chodu a fungování státu, ekonomiky, průmyslu a všech podstatných sektorů, které jsou rozhodující pro chod státu. Průmyslu. Dopravy. Vědy. Zemědělské politiky. Školství. Zdravotnictví. Armády a silových složek státu. Policie, vnitra, bezpečnostního aparátu státu. Zahraniční politiky. Kultury a sportu.

Pokud opozice promarní čas na přípravu smysluplných projektů, ocitne se v příštích volbách a především, po příštích volbách, v téže situaci, v jaké je tato mizerná vláda. Která měla jediný spojující prvek. Antibabiš. Což je naprosto tristní.

Pokud je plánem opozice Antifiala, nemá smysl uvažovat o tom, že by se měla dostat k vládním kormidlům. Výsledek bude podobný.

Nejpodstatnější věcí je ale demokratický status opozičních hnutí. Parlamentních, mimoparlamentních, vlasteneckých i alternativních. Lidé chtějí žít v demokracii a je to dobrá cesta, která vede do dobré budoucnosti.

𝗦𝗸𝗲𝗽𝘀𝗲 𝘃𝘂̊𝗰̌𝗶 𝗱𝗲𝗺𝗼𝗸𝗿𝗮𝗰𝗶𝗶

Samozřejmě. Obecná, panující skepse, se promítá v nedůvěru v demokracii. Lze to pochopit. Když denně vidíte nominální demokraty při výkonu funkcí, lidé začnou hledat alternativy v různých jiných formách uspořádání společnosti. Takže není neobvyklé, když se zde zvažují možnosti jakéhosi uvědomělého patriotického a osvíceného vládce… což je přímá cesta k autokracii a oligarchii, na jejímž konci lze najít jediné. Formu větší či menší tyranie.

Stejně tak zvažované ultralevicové, či ultrapravicové varianty vývoje. Diskutabilní a v mnoha ohledech určené výhradně k věcné debatě a podrobnému zkoumání, nejlépe v akademické rovině.

Zatímco první z cest vede, v postupném sledu kroků k plně regulované a státem řízené ekonomice i politice, směřující k demotivaci a rozkladu, což velmi názorně ukazují příklady z minulosti, nebo příklady z Latinské Ameriky, na straně druhé, ultrakapitalistické a ultrapravicové modely, různé verze Suhartovských a Pinochetovských režimů vedou nakonec k totální nadvládě politické moci, zajišťované armádou a terorem. Nebo, v sofistikovanějších verzích, k nadvládě nepřiznaných monopolů a oligopolů, finančních, bankovních, technologických, korporativních, působících globálně; nivelizujících přirozená prostředí a diverzity a stavících státy do druhořadé role příjemce rozhodnutí.

Na konec. Doba přinese i různé chiliastické sekty, různé dysfunkční alternativní teorie a hnutí, postavená na charismatických guru, kteří se zpravidla vynoří s koncem určité epochy.

Jsme přeborníky v hledání špatných cest.

Demokracie, po staletí procházející obrovskými zvraty a zápasy, si vytvořila dostatek nástrojů pro prosazování rozumných politik. To, že zde, stejně jako v okolních státech bývalé střední a východní Evropy, Ukrajiny, Ruska a dalších zemí bývalého východního bloku, demokratické instituty selhávají, jednoduše znamená, že společnost velmi těžce zápasí s jejich implementací. A abychom byli přesní a pravdiví, nemůžeme hledat jakýsi ideál na obmyslném Západě. Jak nutí profesor Fiala. Naše ekonomické i politické systémy se odvíjely rozdílnými způsoby a my k vlastnímu, fungujícímu modelu politiky i ekonomiky musíme dospět sami. Vlastními pernými vnitřními zápasy. Jejichž osou je starost a péče o vlastní stát a obyvatele.

Stejně tak platí, že naše cesta nevede cestou Číny, Ruska, Blízkého východu, Afriky či zemí Latinské Ameriky. Budoucnost ukáže, že cestou je přirozená diverzita, vyplývající z konkrétních podmínek pro přežití a jednotlivé systémy multipolárního světa se budou přirozeně významně lišit.

Dnes už existuje výrazný celospolečenský proud, v jehož jádru je naprosto běžné, že jednotliví lidé, lídři, zajímavé osobnosti, ovládají vcelku přesvědčivě logiku společenských a politických zápasů. Kde se běžně vedou debaty, na hony vzdálené obvyklému diskurzu. Kde se setkávají zastánci ekonomických směrů, v debatách nad geopolitickými souvislostmi a tato debata je vedena naprosto věcně. S ohledem na možnosti země, kontinentu, glóbu. Z těchto debat se rodí rozumné úvahy, z nichž lze vyselektovat příští smysluplné směřování chodu státu.

Z tohoto dialogu není nikdo vyloučen. Demokracie je o tom, že vedle sebe položíte, ve smyslu platónovského symposia, koncepty fungování státu, pravicové, levicové, alternativní či vlastenecké a věcně, fundovaně hledáte cestu, která bude nejlepší pro polis, stát, lidi a společnost.

𝗗𝗶𝗮𝗹𝗼𝗴 𝘂𝘃𝗻𝗶𝘁𝗿̌

Co je podstatné, je fakt, že proces a dialog již začal. Často naprosto stranou provozu médií. Odehrává, v čilé komunikaci názorových proudů během organizace demonstrací, ve velké řadě alternativních mediálních projektů, v debatách, podcastech, na sociálních sítích. V rozhovorech a klidně i domácky organizovaných setkáních, kde se lidé z různých proudů často setkají, zasmějí a vcelku rychle shodnou na podstatě problémů.

Odehrává se ve velké řadě aktivit, jako je například tato podnětná aktivita Spolku pro ochranu svobody projevu, na řekněme konzervativní a pravicové části spektra.

A stejně tak na prezentacích levicověji smýšlející části spektra, spolků jako Svatopluk, Jungmannova akademie, Institut české levice nebo nově vzniklého hnutí Stačilo! Stejně tak, na pravicové části spektra, přednášky, volební mítinky parlamentní a mimoparlamentní opozice a především usilovná snaha jednat s odborníky, hledat řešení, stavět odborné panely. Kdo viděl, nebo se účastnil setkání, která organizuje doktor Rajchl z uskupení PRO, setkání, která organizuje SPD, či středové ANO, ví velmi dobře, že lídři hovoří před plnými sály a tyto debaty jsou mimořádně otevřené, konkrétní a funkční.

Do korporátních médií se pochopitelně dostane jen minimum z debat a jádra sdělení. Obvykle jsou zde lídři v postavení obtížné a nedemokratické opozice, kterou je třeba mediálně umravnit a nejlépe dehonestovat. I když v tomhle ohledu dochází k mírné změně a oteplení ze strany médií, podstatou zůstává fakt, že média sice již začala kritizovat neschopnou Fialovu vládu, nicméně, stalo se tak pozdě.

Pravdou je, že kdyby média podrobila stejně přísné kritice nejen opozici, ale i jednotlivé strany Pětikoalice před volbami, tyto strany by se do vlády ani nedostaly. A ekonomika i politika by vypadaly zcela jinak.

Zcela naprosto v závěsu za vývojem nakonec pokulhávají veřejnoprávní média.

Ne že by ČT občas neukázala zajímavý a podnětný dokument.

Ale vysloveně k uzoufání je fakt, že veřejnoprávní média jsou daleko za vývojem. Veřejnoprávní média mají být ve středu dění. Mají, jako jediná, výsadu, neohlížet se na byznysové zájmy majitelů korporátních médií v rámci rozparcelovaného mediálního trhu. Zprostředkovat podstatu dění. Namísto toho jen tupě papouškují mantry polistopadových nominálních demokratů, v marné snaze uchovat dohasínající status quo a obdobně selhávají i v marné snaze zprostředkovat proces celospolečenské i globální proměny světa.

𝗣𝗼𝗹𝗶𝘁𝗶𝗰𝗸𝗮́ 𝗸𝗼𝗻𝗸𝘂𝗿𝗲𝗻𝗰𝗲 𝘃𝗲 𝘀𝘁𝗮𝗱𝗶𝘂 𝗰̌𝗶𝗽𝗲𝗿𝗻𝗲́𝗵𝗼 𝗯𝗮𝘁𝗼𝗹𝗲𝘁𝗲

Další věcí je fakt, že česká politika trpěla po léta základním neduhem. A tím byl stav politické konkurence.

Dlouhodobě zabržděný proces skutečné politické konkurence byl odblokován teprve ve volbách v roce 2017, kdy se k moci dostala reálná politická konkurence. Schopná převzít vládu a vládnout. Konkurence polistopadové moci, nominálních demokratů, kteří zde opanovali prostor a bez skutečné politické konkurence úspěšně předstírali demokratické pořádky po tři desetiletí.

K demokracii patří politická konkurence.

Konkurence, schopná ustát tlak, kterému je vystaven každý skutečný vyzyvatel. Politická teorie učí, že úspěšným vyzyvatelem se může stát pouze příslušník domácí elity, který má dostatečné zdroje, aby ustál obrovský tlak, kterému bude vystaven a zároveň si získá dostatečnou politickou podporu veřejnosti pro to, aby se dokázal udržet pozici, či alespoň silné postavení v opozici.

Pokud takový konkurent uspěje i v rovině potřebných vládních ekonomických reforem a jeho recepty dokáží přinést zemi prosperitu a stabilitu, je pokaždé obrovským ohrožením pro držitele mocenského oligopolu. A zároveň výhrou pro obyvatelstvo. Pokud ne, je v demokracii jednoduše vystřídán.

Mluvíme-li v obecné rovině teorie politických zápasů, přesně tuhle věc jsme měli možnost po několik posledních let pozorovat.

Je potřeba pochopit, že politická konkurence je motorem potřebných změn. Že teprve v prostředí skutečné politické konkurence končí verze předstírané demokracie, kterou zdejší média i politika úspěšně inscenovala po celých třicet let od listopadu 1989. Politická soutěž vede, v postupných krocích, ke zlepšení chodu státu. K příklonu k potřebám veřejnosti, občanů, veřejné správy, chodu institucí, k potřebám polis.

Jakkoliv se to zdálo před několika lety jako naivní úvaha, fakticky se stav stal realitou. A vývoj bude pokračovat.

V dalších krocích se v prostředí politické konkurence objeví nové, moderní verze politických stran, usilujících nejen o skutečnou demokracii, o změnu v postavení zastupovaného elektorátu, ale především o důslednou reformu ekonomické podstaty fungování země. Jejíž osou by měl být návrat k plné ekonomické emancipaci domácí ekonomiky, vznik domácí moderní průmyslové i státní infrastruktury, postavení země jako rovnocenného a úspěšného státu v rámci globální ekonomické výměny světa. A nikoliv postavení montovny, sbírající drobty z obrovského globalizačního toku obchodní, technologické a průmyslové výměny ve světě.

𝗢𝗽𝘁𝗶𝗸𝗮 𝗸𝗼𝗹𝗼𝗻𝗶𝗲

Nedosti na tom. Česká politika se stala zároveň nástrojem pro prosazování systematického vlivu Evropské unie, Spojených států, Británie, Německa.

Země je tak v postavení kolonie, v níž se více než domácí zájmy prosazují zájmy a vliv Bruselu, Washingtonu, Berlína. Je zároveň adresátem a bezhlavým prosazovatelem ničivých agend, prezentovaných formou předstíraného pokroku, jejichž skutečným smyslem je ale pouze odvést pozornost od podstaty společenských zápasů, jakým je, primárně, sociální postavení tříd. Od vytváření rovných příležitostí pro všechny, od změn ve stavu ekonomiky, od zlepšení chodu institucí a v neposlední řadě nutného posunu společnosti k rozšíření práv a svobod občanů, které by odpovídalo moderní společnosti na prahu 21. století.

Lze zde říct, často i s posměchem, že dnešní moc se více než podobá téže moci, která se dříve úslužně klaněla Moskvě, a dnes její obdoba stojí v hlubokém předklonu před zmíněným Bruselem, Washingtonem, Londýnem, či Berlínem.

Nepotřebujeme stát v předklonu před Moskvou a nepotřebujeme stát v předklonu před Washingtonem. Jsme zemí tisícileté tradice. Naše země byla jedním z tahounů průmyslových revolucí. Naše zápasy o svobodu, postavení a důstojnost občanů jsme vedli po staletí a dnes, ve vlastním státě, s vlastním parlamentem, s vlastní politickou reprezentací, uznáním naší státnosti a významu, máme povinnost mít vlastní sebevědomé názory, politiku i silnou domácí základnu v rukou domácích podnikatelů. Máme mít schopnost jasně a pravdivě promlouvat k mezinárodnímu společenství, předávat naše zkušenosti a názory tak, abychom dokázali prosazovat politiku, která bude ve prospěch střední Evropy a světu.

K tomu ale potřebujeme udělat si pořádek, doma, sami mezi sebou.

𝗦𝘃𝗼𝗯𝗼𝗱𝗮 𝘀𝗹𝗼𝘃𝗮. 𝗦𝘃𝗼𝗯𝗼𝗱𝗮 𝗺𝘆𝘀̌𝗹𝗲𝗻𝗶́

Základním předpokladem je demokracie. Možnost svobodně myslet, jednat, vyjadřovat se a prosazovat čestné, upřímné, objektivní a pravdivé názory.

Díky této možnosti, tomuto právu, můžeme a musíme prosadit zápas o příští status quo. Kde lze očekávat, že stávající držitelé, především globální moci, svedou obrovskou a tvrdou bitvu o udržení svých ekonomických, vojenských a finančních dominií, v němž právě veřejná politika, stejně jako mediální prostor ovládaných globálních médií a jejich domácích přitakávačů budou nástrojem pro zachování stávajících panství. Stejně tak veřejné politiky místních satrapů budou prosazovat svůj vlastní hluboký předklon k epicentrům moci, výměnou za podporu zvenčí a vyžadovat tento hluboký předklon od veřejnosti, novinářů, institucí, soudců.

Pozoruji, že probíhá velmi silný dialog. Uvnitř společnosti, stranou produkce mediálních domů, na levici, na pravici, v alternativě, na vlastenecké scéně.

Nebudu předstírat, že tento mnohačetný a mnohasměrový dialog nese už nyní silné a konkrétní výsledky. Zatím ne. Zatím má podobu demonstrací, značných turbulencí v podpalubí, rozporných postojů mezi lídry různých hnutí a společenských proudů. A místy.. hrozných přešlapů. Ale to je v pořádku.

Patří to k věci.

Stejně jako nálepkování, ostrakizace, mediální teror, damage control, ničení pověsti, cílená, systematická a vytrvalá dehonestace. Tím vším bude muset, nutně, projít jak parlamentní, tak mimoparlamentní opozice, různé společenské proudy i jednotlivci, do stadia, než dosáhnou plného uvědomění vlastní hodnoty, správných směrů, služby pro veřejnost a stát.

Podstatou ale zůstává, že jednotlivým reformním proudům ve společnosti nesmí být odepřeno nebo omezeno právo na jejich svobodný názor a svobodný projev.

Proto je například 𝘃𝘆́𝘇𝘃𝗮 Společnosti pro obranu svobody projevu velmi důležitá.

Hledá cestu standardních demokratických postupů vyvíjení tlaku na vládu a instituce. Spolek sám vede velmi fundované přednášky a vyvíjí prospěšnou aktivitu v zájmu obrany svobody slova. Lidé jako Dan Vávra svedli velmi slušný zápas o svobodu slova s odpudivými cenzory, kteří se vyrojili s nástupem této vlády a účinkováním ministra vnitra Rakušana.

Přál bych si, aby se působnost této výzvy rozšířila i na další, často statečné lidi, kteří do veřejného prostoru vnáší, navzdory potížím, pravdivé, objektivní a rozumné názory. Což se myslím děje.

Nestojím o pouhé ustavení 𝘬𝘰𝘯𝘵𝘳𝘢𝘦𝘭𝘪𝘵𝘺.

Ale o sounáležitost s polis, probuzenou občanskou veřejnost, kde každý člověk, který má zájem na změně poměrů k lepšímu, jak v ekonomice, tak politice, je upřímně vítán.

fb

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc KVĚTEN 2024:
****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Kvasnička 499,- Kč, JUDr. Zuzana Pospíšilová 1500,- Kč, Jaroslav Buk 100,- Kč, Jiří Novák 250,- Kč, Pavel Schwarz 500,- Kč, Renata Doležalová 500,- Kč, Dr. Lubomír Vylíčil 3000,- Kč, Petr Dědek 200,- Kč, Miroslav Šikula 200,- Kč, ing. Boris Bortel 2000,- Kč, Josef Tichý 1000,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Leoš Merta 1000,- Kč, Dan Černý 500,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Blanka Timofejevová 500,- Kč, Václav Linhart 200,- Kč, Anonym 700,- Kč, Jaromír Šindler 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Václav Přibyl 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Radomil Březovják 200,- Kč

Celkem za měsíc: ... 17 449,00 Kč

Vybráno 39.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Jsem sám, komu ta antikampaň koalice Spolu přijde poněkud primitivní? - 3.5.2024
• Chytré telefony u dětí … máme je zakázat? - 3.5.2024
• Chcete vědět, jak se dělá islamizace? - 3.5.2024

(6 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...