Strach, lidská důstojnost a kolegiální slušnost

Na pokus o shromáždění na podporu děkana Ševčíka při zasedání fakultního senátu před hlavní budovou VŠE byl smutný pohled. Sešlo se několik politiků dlouhodobě hájících svobodu slova a kolem stovky lidí převážně z generace, která pamatuje dobu předcházející totality, pár nás “dezolátů”, studentů VŠE z doby nesvobody. Asi právě proto je tato generace více citlivá na omezování svobody projevu. Kde byli dnešní kolegové pana děkana Ševčíka? Kde byli svobodomyslní studenti? Už je zase povoleno hájit jen vrchností schválené názory? Báli se přijít? Přitom na internetu a na sociálních sítích má pan děkan velkou podporu; petici na jeho podporu podepsalo 44,5 tisíce lidí, FB stránka “Podporujeme docenta Ševčíka” má u petice tam umístěné v podobě otevřeného dopisu rektorovi dalších 8,6 tisíc podpisů a přes 11,5 tisíce lajků. Jen mainstreamová média vytvářejí dojem, že pana docenta nikdo neuznává.

Strach je špatný rádce a nebezpečný vládce. Strach ničí lidskou důstojnost. Podle ústavního zákona 2/1993 Sb. jsou lidé “svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné” a “nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii”. “Každý může činit, co není zákonem zakázáno.” Může i pan Ševčík?

“Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu. Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod. Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.” Má toto právo i pan Ševčík?

“Svoboda myšlení je zaručena. Svoboda vědeckého bádání je zaručena. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace.” Je zaručeno i právo svobodně se shromažďovat a sdružovat. Platí toto právo i pro pana Ševčíka?

Jde o dobrou pověst univerzity i o svědomí akademiků. Vrátíme se k politickým procesům, nebo vezmeme v úvahu fakta? Jak je to s Národohospodářskou fakultou a jejím postavení v rámci vysokoškolských ekonomických pracovišť?

Od roku 2010 se Národohospodářská fakulta (NF) vždy umísťovala na stupních vítězů ekonomických fakult v ČR, v žebříčku podle Hospodářských novin a poté v obdobném žebříčku časopisu Týden; jednou byla první, ve všech ostatních případech druhá.

Čestný doktorát NF přijal držitel Nobelovy ceny za ekonomii Richard Thaler, světově uznávaný ekonom Hans-Werner Sinn a profesor proslulé University of Chicago John A. List.

Prakticky nulová nezaměstnanost absolventů NF, odráží fakt, že NF patří k nejlépe hodnoceným na trhu práce, s jejími absolventy se lze setkat na vysokých pozicích v reálné ekonomice i ve státní sféře. NF pořádá mezinárodní vědecké konference, běžně získává granty GAČR, na fakultě přednášejí významní experti z praxe, profesoři ze zahraničí, fakulta má dostatečné množství habilitovaných docentů i profesorů. Například období od 2010 do 2022 proběhla úspěšně habilitace 19 docentů a 5 profesorů a fakulta získala a řešila 25 grantů GAČR.

NF vždy úspěšně reakreditovala všechny studijní programy včetně doktorských, zohledňuje standardy zahraničních škol a ve všech třech stupních studia má akreditován i anglický program. Roste zájem ze strany zahraničních studentů.

Vadí tedy pan děkan Ševčík jako odborník nebo vadí jeho politické názory? Možná vadí obojí současně, protože své politicko-ekonomické názory vždy dokáže opřít o relevantní odborné argumenty. A to už od dob hluboko v 90. letech, kdy Ševčík dokázal svými argumenty v dlouhé odborné televizní debatě doslova “ubít” zkušeného rétora Miloše Zemana, tehdy na vrcholu jeho intelektuálních sil.

Spisovatel, dramatik a herec Martin Simandl napsal na FB: “Jsem už unavenej tím věčným bojem za “lepší příští”. Komunisti taky pořád s někým a něčím bojovali a když nebyl zrovna někdo vhodnej po ruce, “zalovili” ve vlastních řadách. Takže, vy bojovníci proti všemu, především proti všemu normálnímu, buďte si jisti, že řada přijde i na vás.”

Nejde o to rozhodnout, kdo má nebo nemá pravdu. Jde o kolegiální slušnost. Lze jen zopakovat: Akademik, vyjadřující své názory veřejně, neohrožuje dobré jméno školy, pluralita názorů patří na akademickou půdu a svobodná diskuse je nezbytnou podmínkou dobré univerzity.

Nositel Nobelovy ceny za literaturu Alexandr Solženicyn říká ústy svého alter ego Gleba Něržina na konci románu “The First Circle”, tedy “První kolo” (v češtině pod názvem “V kruhu prvním”): “Pokud zemřeš s vědomím, že jsi nebyl svině, tak to už něco znamená.” Na VŠE začíná druhé kolo. Pan rektor a vážení akademici mají téma k přemýšlení, co je a co není mravní a morální bída.