8.2.2016
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Století hegemonie dolaru končí?

Sdílejte článek:

JURAJ POLÁČEK 08|02|2016

Agentura Reuters oznámila , že Írán přestává používat dolar jako obchodní měnu, a že celý prodej své produkce ropy bude realizovat hlavně v eurech. Stejně bude preferovat eura při výplatě zmrazených aktiv ve výši kolem 100 miliard dolarů.

[ad#clanek-respo]

Od dob první světové války, kdy se Amerika zapojila do války hlavně úvěrováním válečného šílenství v Evropě, narůstal ve světě vliv dolaru. Po ustanovení brettonwoodského systému se stal dolar v roce 1944 prakticky světovou rezervní měnou a poptávka po dolarech stoupala. Systém měl z hlediska bankéřů jednu nevýhodu – byl pevně navázán na zlato a protože Spojené státy tiskly více dolarů než by odpovídalo zlatému krytí, systém se zákonitě zhroutil, když centrální banky požadovaly výměnu dolarů za zlato.

Od pádu systému v 1971 se poptávka po dolaru snížila. Záchranou pro dolar se stala dohoda se zeměmi OPEC a jeho navázání na obchodování s ropou. Tím se stal dolar “krytý ropou”. Začalo období petrodolarů , kdy si Spojené státy mohly komfortně řešit jakékoli finanční problémy zadlužením se, protože měly jistotu, že poptávka po jeho nejúspěšnějším exportním artiklu, dolary, zůstane konstantní.

Podmínkou existence petrodolarového schématu bylo zaručit, že nikdo nebude obchodovat s ničím jiným než s dolarem. Tento cyklus se začal narušovat po roce 2000, kdy se několik zemí vzepřelo tlaku USA realizovat mezinárodní obchod v dolarech. Pro některé země byla jejich volba fatální, Irák a později Libye po oznámení plánu skončit prodej energetických surovin za americkou měnu skončily v troskách pod kobercem západního bombardování. Ekonomická a vojenská síla zemí jako Čína nebo Rusko však dovolují z hlediska Ameriky beztrestně realizovat obchody mimo americké dolarové hegemonie. Zvláště Čína je v tomto ohledu mimořádně aktivní, když v rámci snahy prosadit juan jako mezinárodní rezervní měnu v koši měn Mezinárodního měnového fondu podporovala uzavírání mezistátních dvoustranných dohod na přechod obchodování v národních měnách místo zprostředkování v dolarech. Příznakem konce hegemonie amerického dolaru je například i prodej ropy nejvěrnějšího spojence USA, Saúdské Arábie do Číny – v jüanech.

Ameriku dnes drtí i pokles cen ropy, který nejenže způsobuje děsivé ztráty domácím (drahým) producentům břidličné ropy, ale umožňuje spotřebitelům ve světě nakupovat stejné množství ropy za poloviční a nižší dolarovou cenu. Tím se snižuje poptávka po dolarech a vzhledem k tomu, Americe se prodražuje spotřebitelsky náročný způsob života. Omezení dolarových příjmů pro producenty ropy zase znamená, že se prudce snižují dolarové přebytky a tak namísto desítky let trvajícího zvyku ukládat přebytky do amerických dluhopisů a podporovat zadlužování USA až k dnešní hranici 19 bilionů dolarů, dojde ke konzumaci zisku na vlastní přežití. Cena ropy může jít ještě výrazně dolů pod dvacet dolarů za barel, protože to je hranice, kdy přestanou být všichni producenti břidlic konkurenceschopní.  Do této války se ochotně zapojilo i Rusko, které soutěží se Saudy, ​​kdo vytěží více a zaplavují celý svět nevídaným množstvím ropy .

Špatnou zprávou a doslova jobovou zvěstí je zapojení se Íránu do celosvětového odporu vůči dolaru. Vůči Íránu skončily sankce a tak bylo více než zřejmé, že před jeho dveřmi bude stát zástup obchodníků, aby se mohli podílet na zisku z jeho produkce. Írán, který má celkově čtvrté největší ověřené zásoby ropy na světě, prohlásil, že definitivně odmítá prodej ropy za dolary. Navíc má v zahraničí zablokovaných 100 miliard a při jejich výplatě bude požadovat eura vzhledem ke kurzu, který byl v době blokace platný a navýšen o úroky.

I když je snaha Íránu vyloučit z obchodování dolar součástí globálního antidolarového kurzu, ve skutečnosti jde o racionální důvod. Írán s USA nehodlá dělat byznys a bude preferovat evropské společnosti. Unie je dnes největším obchodním partnerem Íránu a navázání prodeje ropy na eura s předpokládaným následným zvýšením zbožové výměny dodá neočekávanou injekci stagnující evropské ekonomice.

Pro Ameriku jsou to samé špatné zprávy. Administrativa vlády USA je v posledním roce své činnosti, takže její akčnost a aktivita je výrazně omezena, mocenský tlak Ruska omezuje vliv Ameriky na Blízkém východě a stále sílící Čína znamená že USA musí rozdělit síly, kterých je stále méně za stále horšího stavu ekonomiky, se stále menšími možnostmi pokrýt spotřebu a zvýšené nároky půjčkami.

Je zřejmé, že pokud USA nechce nečinně přihlížet, jak je vytlačována z postavení hegemona, něco by se mělo stát. Podle mě vypadají zajímavě dvě možnosti. Buď Amerika oznámí krach své intervencionistické politiky, přizná změnu světového pořádku, začne akceptovat ostatní velké hráče, stáhne se do jakési podoby izolace a zkoncentruje se na vlastní rekonstrukci. To by znamenalo, že vzhledem k dosud existující velké invenci a potenciálu Ameriky by se po pár letech USA vrátila do hry mnohem silnější po všech stránkách.

[ad#clanek-respo]

Druhou zajímavou variantou je malá válka. Úplně stačí, když se ceny ropy ocitnou zpět na hladinách 100-150 dolarů, kdy bude třeba nakupovat americké zbraně a země zapomenou na snahy odkopnout Ameriku, jen aby dostaly nějakou letadlovou loď na svou ochranu. Pokud si představíte konflikt v Perském zálivu, ropný svět se ocitne v chaosu a 250 a více dolarů za barel nebude vůbec nereálných. Je to lákavá představa pro Pentagon. Jde jen o to, zda se jí chytí a realizuje. Doufám, že ne.

ZDROJ: Juraj Poláček

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 4,43 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky