8.9.2025
Kategorie: Multikulturní soužití10 přečtení

Státem uznaná lež

Sdílejte článek:

MONIKA ČÍRTKOVÁ

Dnes to bude na citlivé téma, které se mi ale už delší dobu samo nabízí tady na Facebooku.

Ačkoliv ji nemám přímo ve sledování, zobrazují se mi příspěvky paní Lenky Králové. Jde o trans-aktivistku, která se narodila jako muž, nicméně cítí se být ženou. Obléká se jako žena, snaží se chovat jako žena, operaci změny pohlaví nepodstoupila a neplánuje to. Momentálně se velmi raduje, neboť v důsledku změny právních předpisů dostala nový občanský průkaz a také rodný list, kteréžto dokumenty úředně potvrzují, že jde o ženu.

Není v tom nic osobního, radost jí přeji, a rozhodně nesouhlasím s nadávkami, které ve veřejném prostoru schytává.

Nicméně nemohu tak docela souhlasit s argumentem, že stav, jehož aktivisté dosáhli, „nikomu neubližuje“.

Nejde teď o jednotlivé dotčené osoby v prostorách vyhrazených ženám, jako jsou sprchy, nemocniční pokoje a podobně. Věřím, že dospělá žena si s tím, že v takovém prostředí potká biologického muže, bez potíží poradí a žádné trauma jí z toho nevznikne.

Ovšem je tu ještě jedna věc.

Velmi často – teď v předvolební kampani téměř neustále – slyším slogany o nutnosti „nešířit lži“, slyším o boji s dezinformacemi, přičemž často je velmi volně definováno, co vlastně tou lží a dezinformací je.

Zde ovšem máme krystalicky čistý příklad nepravdy, kterou stát uznává, a co hůř – nutí uznávat všechny ostatní. V některých zemích dokonce došli tak daleko, že pronesení pravdy, tj. označení biologického muže za muže, je trestáno.

Zkrátka, my všichni se povinně musíme tvářit, že paní Králová je žena, ačkoliv biologicky je to jednoznačně muž. Všichni to vědí (díky jejímu poměrně viditelnému aktivismu ve veřejném prostoru skutečně všichni) a všichni musí povinně dělat, že to tak není.

Jenže, k čemu to povede?

Je takové veřejné deklarování rozporu s pravdou prospěšné?

Neztrácí stát, který nás všechny nutí akceptovat naprosto zjevnou nepravdu, další kousek ze své legitimity?

Aby mi bylo rozuměno, nemám nic proti tomu, že se paní Králová cítí být ženou, chce se jako žena oblékat a chovat, chce se dokonce jako žena jmenovat.

Tohle vše můžeme bez potíží respektovat. Je to její rozhodnutí, proč jí do něj zasahovat?

Ale – kde leží hranice respektu?

Není povinná, státem uznaná a garantovaná deklarace lži už za touto hranicí?

 

FB

Redakce

Sdílejte článek:
10 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
10 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)