SPOLU „vrátilo Česku respekt“. Akorát, že vůbec…

Začněme hned tím nejčerstvějším, kterým je bitcoinová aféra v režii dnes již exministra spravedlnosti Pavla Blažka, kterému při ní asistoval jak pan ministr financí Zbyněk Stanjura, tak i sám pan premiér Petr Fiala. Naši zahraniční partneři vzhlíží nepochybně s velkým „respektem“ k tomu, jak neotřelý způsob snižování erárního schodku vláda pod vedením SPOLU našla, když do jeho zdrojů dokázala dostat výnosy i z takových oborů „podnikání“, jako je třeba obchod s drogami.

Ocenění z Bruselu

Pan premiér Petr Fiala také nikdy nezapomene připomenout, jaký „respekt“ jeho vláda získala u našich partnerů v EU a že je to mimo jiné i díky „skvěle zvládnutému předsednictví“. Za což mu ostatně osobně děkovala i sama paní Uršula a také zelený džihádista Frank Timmermans. Měli za co. Vláda Petra Fialy totiž splnila svoji roli příslovečných mouřenínů na výbornou, když prosadila takové benefity pro evropské občany, jako jsou třeba emisní povolenky pro domácnosti nebo migrační pakt. A naše země za to byla také po zásluze odměněna. Ať už postem „komisaře pro kolonie“, kterým se stal náš expert na „závětrné elektrárny“ Josef Síkela, nebo třeba tím, jak nám naši unijní „přátelé“ z Francie házeli vidle do dostavby Dukovan.

Vládě SPOLU se také podařilo to, co žádné z vlád předchozích – vážně narušit vztahy s naším sousedem nejbližším, se Slovenskem. Po tři desetiletí přitom platilo nepsané pravidlo, že bez ohledu na to, kdo v jedné či druhé zemi vládne, vztahy to nikdy nenarušovalo a byly vždy perfektní. Platilo to dokonce i za vlád Vladimíra Mečiara či předchozích kabinetů Roberta Fica. A pak přijde vláda SPOLU…

Nicméně i u jiných spojenců koalice SPOLU zabodovala. Dokonce i u toho z nejdůležitějších – USA. A čím to dokázala? Nedržela se zásady, že se nemá montovat do vnitropolitických záležitostí, a už vůbec ne do těch, u kterých není jisté, jak dopadnou. Jako jsou třeba volby. A když už se k nim přeci jenom musí za každou cenu vyjadřovat, tak by to chtělo nedržet okatě palce té straně, která prohraje a trefovat se do budoucího vítěze. Ničeho z toho se ovšem vládní politici (nejen) ze SPOLU nedrželi, a tak není divu, že tím získali u nové americké administrativy obrovský „respekt“. Jeho míru asi nejlépe demonstruje fakt, že nikdo z nich nebyl na inauguraci staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa pozván.

Skvělé vztahy s Čínou

Když se SPOLU podařilo získat naší zemi takový „respekt“ u spojenců, jaký asi musí mít u těch, se kterými moc nekamarádíme. Třeba u Číny. Tu totiž není dobré úplně naštvat, protože je téměř monopolním dodavatelem řady surovin, komponent a technologií, bez kterých nelze stavět nové občasné zdroje energie, jako jsou fotovoltaické a větrné elektrárny a bez kterých se nevyrobí ani jeden jediný elektromobil. Jinými slovy bez Číny se budeme jen těžko „zeleně transformovat“. Vzhledem k tomu je tak poněkud nerozumné ji provokovat oficiálními návštěvami Tchaj-wanu, který Čína stále považuje za svoji provincii a jako samostatný stát ho až na Vatikán neuznává ani žádná jiná evropská země. Respektování politiky „jediné Číny“ ostatně potvrdil osobně i americký prezidenta Joe Biden. Přesto tam politici SPOLU letěli znova. Opět Tchajwanec Miloš Vystrčil a ještě před ním šéfka sněmovny Markéta Pekarová Adamová. Říká se, že chybu může udělat každý, moudrý se z ní poučí, ale blbec ji opakuje. Do jaké kategorii patří politici SPOLU, nechť posoudí každý sám. Ale poučení bychom v jejich konání hledali marně…

Takže si to shrňme. SPOLU svojí zahraniční politikou dosáhlo toho, že v EU s námi každý zamete, se Slováky nemluvíme my, Američané nemluví s námi a Čínu, na které se stáváme čím dál závislejšími, jsme hloupými provokacemi jenom naštvali. Takže nevím, jaký respekt tedy vlastně SPOLU naší zemi v zahraničí vrátilo. Jsme tam totiž spíše za šašky.

Leda bychom byli respektovanými šašky…