Sněmovna: Budoucí koalice jednotná, budoucí opozice rozklížená

Předseda SPD Tomio Okamura byl zvolen předsedou Sněmovny. Dostal v tajné volbě 107 hlasů, jeho soupeř, lidovec Jan Bartošek 81 hlasů. Se zvolením kandidáta SPD počítala koaliční smlouva, kterou uzavřeli politici ANO, SPD a Motoristů sobě. Na jejím základě má také vzniknout vláda Andreje Babiše……..Místopředsedy Sněmovny pak byli zvoleni v tajné volbě Patrik Nacher z ANO, který dostal 144 hlasů a Jiří Barták z Motoristů sobě, který dostal 113 hlasů. Nachera mile překvapilo, že ho jako místopředsedu Sněmovny podpořila i část poslanců budoucí opozice. V prvním kole neuspěli kandidát ODS Jan Skopeček a Olga Richterová za Piráty, kteří postoupili do druhého kola volby. Skopečkovi dalo hlas 78 poslanců a Richterové 21 poslanců. Se zastoupením Pirátů ve vedení Sněmovny ANO, SPD a Motoristé nepočítají.

Co výsledky tajných voleb ve sněmovně vypovídají o situaci v české politice? Především jednu zásadní věc – zatímco budoucí vládní koalice je zatím naprosto jednotná, budoucí opozice je evidentně roztříštěná, ne-li v rozkladu. Personální otázky jsou totiž jakýmsi lakmusovým papírkem proklamované jednoty či rozkolu.

Budoucí koalice má ve sněmovně 108 mandátů a 107 hlasů pro Tomia Okamury je zásadním sdělením zejména pro „politologa“ Petra Fialu. I když se zejména na novinky.cz píše, že Okamura nedostal všechny hlasy budoucí koalice, vypadá to tak, že Okamura sám pro sebe nehlasoval. Jinak to ovšem vypadá na straně budoucí opozice.

Jan Bartošek nedostal všechny hlasy budoucí opozice, kde se zřetelně projevila neochota pirátů v jeho podpoře. Budoucí koalice totiž nedala pirátům žádné křeslo vedení výborů a sdělila, že si toto křeslo mohou piráti „vyhandlovat“ se STAN a SPOLU. Na oplátku pak STAN a SPOLU nepodpořili (až na několik výjimek) kandidátku pirátů Olgu Richterovou. Jasně se tak ukázalo, že budoucí opozice již nyní trpí nedostatkem vzájemné loajality a to se zřejmě bude v následujícím období jenom stupňovat. Své „drápky“ už vystrčil Vít Rakušan, který sám sebe označil za budoucího premiéra a chce „objet republiku křížem krážem“. Budiž mu to „přičteno k dobru“.

Nedělám si žádné přehnané iluze o tom, že nová vládní koalice bude vždy tak „pevná a jednotná“. Nicméně, i zde dominuje „antifialismus“ , který zřejmě pomine s tím, až Fiala skončí včele ODS. Mimochodem, v ODS to nyní údajně „vře“. Do čela se hlásí plno nových tváří a „veteráni“ se zdají být na odstřel. Nicméně, zejména ony starší tváře ODS jsou stále aktivní a píší o tom, co by se v ODS mělo stát. Příkladem může být článek Tomáše Jirsy Jak dál v ODS? Přeci znovu „po modré“. Kritika politiky ODS s Fialou včele je ale velmi umírněná a spíše svědčí o tom, že autor sám nedocenil krizi, v níž se ODS nachází. A sám končí svou úvahu takto: Překvapivě, není potřeba nic vymýšlet, cestu a směr ukazuje kniha Petra Fialy a Františka Mikše „Konzervatismus dnes“ (Books & Pipes, 2019). Politika, společnost a zdravý rozum v době nerozumu. Přečetl sem ji po prohraných volbách znovu a jsem si jist, že tato kniha může být novým „Manifestem ODS“! Členové ODS, než začnete komentovat můj návrh, přečtěte si nejprve 170 stran této knihy. A poté znovu po modré!

A možná právě v tomto závěru se nejlépe zračí myšlenkové ustrnutí řady veteránů ODS. Kniha Petra Fialy z roku 2019 totiž zejména reprezentuje to, čemu se říká politická teorie či politologie. A jak známo, Fiala je právě takovým politologem. Evidentně se však z myšlenek ve své knize nijak nepoučil a v praktické politice se ukázal jako slabý politik, který „v zájmu jednoty“ spolkl nejednu „ropuchu“. A je tak plastickým příkladem toho, že politologové obecně by se do reálné politiky neměli vůbec pouštět. A pokud byl Fiala pokusem zachránit ODS po tragickém konci Petra Nečase, jako předseda vlády skončil fiaskem. ODS skutečně má o čem přemýšlet. SPOLU se totiž nerozpadne „samo“, jak také občas slýchám, ale jenom tehdy, pokud se do čela ODS postaví lidé, kteří tento „experiment“ jednoznačně a veřejně odmítnou.