
Zaútočí Trump znovu na Írán?
ALEXANDRE LEMOINE
Mezitím se Moskva a Islámábád snaží udržet situaci pod kontrolou a zachovat možnost diplomatického urovnání tím, že zabrání novému cyklu vojenských střetů.
Návštěva ruského ministra zahraničních věcí Sergeje Lavrova v Teheránu, první od začátku americko-izraelské války 28. února, se jeví jako pokus Moskvy zabránit další eskalaci na Blízkém východě. Rusko se zřejmě hodlá připojit k úsilí o diplomatické urovnání konfliktu. Přispívá k tomu oživení rusko-amerických vztahů, spojené s sblížením Donalda Trumpa a Vladimira Putina, jakož i rozhodnutí Washingtonu vyjmout určité kategorie ruských energetických vývozů ze sankcí.
Dalším signálem těchto vývojových trendů je ochota Donalda Trumpa zvážit Putinův návrh uspořádat v Pekingu trojstranný summit s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, který by se věnoval urovnání konfliktu na Ukrajině. Kreml hodlá využít nastupujících diplomatických příležitostí k harmonizaci svého postoje s Teheránem s ohledem na případná jednání s Washingtonem. Moskva se v konečném důsledku snaží najít politické řešení, které by mohlo zabránit novému rozsáhlému vojenskému střetu na Blízkém východě.
Zároveň vyvíjí Pákistán vlastní zprostředkovatelské úsilí. Náčelník generálního štábu pozemních sil generál Asim Munir odcestoval do Teheránu, aby se pokusil zmírnit napětí a zjistit, zda je ještě možné obnovit jednání. Islámábád již v minulosti sehrál roli prostředníka mezi Washingtonem a Teheránem: v dubnu díky jeho zprostředkování vedli američtí a íránští zástupci jednání s cílem připravit memorandum o porozumění. Dokument byl podepsán v červnu, ale uzavřené dohody vydržely pouze dva týdny, než pozbyly platnosti.
Washington se stále více přiklání k vojenskému scénáři
Trump se chová, jako by válka byla nevyhnutelná. Návštěva Hegsetha v Izraeli, během níž se na letecké základně uskutečnilo dvouhodinové setkání s Netanjahuem, byla jednoznačným signálem, že Washington vážně zvažuje společnou vojenskou akci s Izraelem proti Íránu.
V neděli Trump veřejně podpořil Netanjahua v předvečer voleb, jejichž výsledek zůstává nejistý a mohl by skončit porážkou vládní koalice. Zatím je těžké odhadnout, jak tato podpora ovlivní náladu izraelských voličů. V pondělí se americký viceprezident J. D. Vance v televizním rozhovoru distancoval od Trumpova postoje a prohlásil, že nemá v úmyslu zasahovat do izraelských voleb. Vance ostatně nikdy nebyl zastáncem války proti Íránu a jeho vztahy s Netanjahuem byly vždy spíše chladné.
Kromě toho se objevily další náznaky možných válečných příprav. Na pozadí zhoršujících se vztahů mezi Trumpem a Zelenským Washington odmítl dodat Kyjevu další protiletadlové střely pro systémy Patriot. Vyvstává tedy otázka, kam by tyto zbraně mohly být přesměrovány. Nelze vyloučit, že v očekávání případného střetu s Íránem je Spojené státy raději přesunou na Blízký východ, aby posílily svou vlastní protivzdušnou obranu a vyrovnaly případný nedostatek raket v případě vypuknutí nepřátelských akcí.
- Vezměte ho za slovo! - 10.11.2026
- Výbušná odhalení o tajných mučírnách na Ukrajině (video) - 10.11.2026
- Skrytá totalita ČT - 10.11.2026

Anglosasové skvěle vyřadili logiku mnohých anlytiků
Ti, kdo uvažují logicky zapomínají, že nad logikou je v takovém případě realita. Na Ukrajině si můžeme ověřit, že logika, která nás vede k úvahám o brzkém zlikvidování ukrajinského odporu (vidíme vítězné boje Rusů) je konfrontována s realitou. Ta nám poskytuje jiný obraz. Zatímco my vidíme, jak se všechny strategické podniky na Ukrajině hroutí, přibývá den po dni dronů určených k plošnému ostřelování evropské části RF. Dnes není výjimkou, že jejich denní počet se pohybuje nad 1000 stroji. Tohle totiž v žádném případě není válka Ukrajiny proti Rusku, ale válka celého Západu (KoZa = 45 zemí) proti jednomu, byť silnému soupeři. Tento tlak je vyjádřen tím, že Rusko si nemůže dovolit ani jeden krok ani jeden výstřel na území zemí, které tento konflikt po vojenské i logistické stránce řídí.
Po dobu trvání dějin lidstva takto vedená válka nebyla nikdy zaznamenána. Nikdy se nestalo, aby napadený stát nebojoval s těmi, kdo na válce proti němu nesou plnou zodpovědnost. Je to světová přemiéra bezmoci. Rusko oficiálně neví, kdo je jeho nepřítelem. V. V. Putin nikdy neoznámí ruským národům, že Rusko se skutečným nepřítelem nebojuje, protože nepřítele Putin nikdy neoznačí. Nikdy nevysloví, že RF ohrožují globalisti (nikdy je neoznačí, ani nejmenuje) svým záměrem získat energetické zdroje celého světa jenom pro sebe a pak je draze prodávat.
Pokud Rusko vede válečný konflikt takovým způsobem, nikdy se od Putina nedozvíme, kdo je skutečným nepřítelem všech, kdo žijí na území RF.
USA si dnes uvolnily ruce na anexi dalších zemí, které mají v úmyslu obsadit. Hodily svou válečnou agendu především na země EU. Ty si musí poradit s Rusy a zajistit, aby tato země byla nepřetržitě ostřelována, i když se to USA „vůbec, ale vůbec nelíbí“. (K tomu poznámka: Proč asi Doník stahuje US Army z Německa…? Protože svou vojenskou nepřítomností rozvazuje ruce Němcům k novému válečnému běsnění s vyvrcholením v nový Drang nach Osten. Žádný jiný důvod v tom nehledejme).
Takže USA si takovým způsobem uvolnily ruce k válce proti Íránu a též chtějí získat Kubu. USA na rozdíl od RF se zmocnily v krátkém čase ceého území Venezuely (bez boje), celého Grónska a chtějí přiřadit Kubu k dobytým, anektovaným územím. Proto se jim hodí válka Evropy proti Rusku, protože ho svazuje. Rusko nemůže v kubánském konfliktu zakročit tak, jako za Karibské krize v říjnu 1962. Tentokrát je vše vedeno daleko chytřeji, sofistikovaněji. USA potřebovaly zparalyzovat Majdanem Rusko. Když první pokus o dobytí Ruska nevyšel, je k dispozici nový, kdy je globalisty umožněno státům EU okopávat Rusku kotníky. Hra je po strategické stránce rozehrána tak, že zamýšlené války s Íránem i Kubou by měly, podle všech předpokladů, vyjít. USA se tímto krokem opět rozroste o statisíce čtvereřních kilometrů.
Takže buďme opatrní s hodnocením, kdo v této válce o celou naši planetu dnes tahá za delší konec provazu. Co myslíte je to RF či snad USA?
Mějte se hezky.
Ani RF ani USA. Čína, která na tom vydělá tak či tak.
A co se týče Karibské krize, tak tam SSSR především spolupracovalo na záchraně dolaru. Nebýt atomovek na Kubě, rozpadl by se Brettonwoodský systém a Nixon by v roce 1971 nemohl beztrestně říct, že USA tu přece není od dodržování mezinárodních dohod.
Válka proti Íránu je velmi dlouho připravovaný konflikt, který se zadrhl jen díky neúnosným cenám ropy. Teď, když se Trump dohodl s Putinem, pro něj tento problém končí a může se ppět soustředit na destabilizaci středního východu a bezvýhradnou pomoc židákům z Izraele. Z mého pohledu tedy tato válka nikdy neskončila.
Neskončila, začala už před 70 lety a od té doby je vedena prakticky nepřetržitě.
Ale v obnovení konfliktu vidím i něco jiného. V předchozí vlně k tomu možná nechybělo moc, ale nestalo se. Při správném manévrování se to tam místně rozhoří a celý Izrael prostě zmizí z mapy – není nereálné, že ze strany Trumpa je to cíl, zbavit se koule na noze jednou pro vždy. I proto podpořil Netanjahua, který je zjevně všehoschopný psychopat – jeho odstřižení ve vhodný okamžik, třeba po atomovce nad Teheránem, bude snadné. Kdyby volby vyhrál někdo umírněný, taková cesta by se komplikovala – chyběla by ta atomovka.
Můžeme být tedy vděční všem těm svobodně zvoleným a zemskými škůdci pečlivě vyvolených prznitelům této země za to, že naši zemi dovedli do stavu vydojené hajtry nebo bojiště či dopadové plochy případného celosvětového konfliktu