EU jako pacient s bipolární poruchou?

Vedení EU si stále více počíná jako pacienti na psychiatrii. Tato organizace je prostě duševně chorá, alespoň na kolektivní úrovni jejího vedení.

Nemočit!

Psychiatrický pacient může nemočit v podstatě ze tří důvodů:

-Schizofrenik nemočí, protože mu to ďábel (nebo někdo jiný podobný) zakázal
-Pacient s bipolární poruchou v depresivní fázi nemočí, protože si něco takového nezaslouží
-Pacient s toutéž poruchou, ale v manické fázi nemočí, protože by jeho moč zaplavila svět a všichni by se utopili

Pochopitelně, lékař musí ověřit existenci či neexistenci dalších příčin nemočení, od blokády močových cest po nějakém úrazu, otoku v okolí močové trubice (své může udělat i náhle zvětšená prostata), případně nervů a nervových center, která močení ovládají. Stačí hloupý pád na špatném místě (třeba schod nebo něco podobného) s úderem na místo „kde záda ztrácejí své slušné jméno“ a výsledkem může být mj. také nemočení.

Lékař si také musí být vědom i toho, že  pacient (častěji než pacientka) může nemočit pro silné bolesti během tohoto aktu, což je zpravidla dáno zánětem močové trubice, dosti často součástí kapavky.

V Jižní Americe v některých řekách žijí drobné rybky, reflexně plavající proti proudu, takže mohou koupajícím se bez plavek při močení ve vodě vplout do močovou trubicí až do močového měchýře a tam po úhynu vyvolat zánět a mj, i ucpat vyústění močové trubice z močového měchýře. Jsou popsány i případy, kdy dospívající chlapec si v rámci „hraní si s přirozením“ zavedl do močové trubice dešťovku a ta provedla zhruba to samé, co výše zmíněná exotická rybka.

Teoreticky může relativně náhle ucpat ústí močové trubice z močového měchýře jeho nádor, protože často má podobu chuchvalce „vousů“, který se může do tohoto ústí náhle dostat.

Neemitují!

Je mi líto, ale EU se chová v souvislosti s emisemi oxidu uhličitého velmi podobně jako onen pacient s mánií v souvislosti s močením. EU se podílela na světových emisích tohoto plynu cca osmi procenty, což už dávno, vzhledem k deindustrializaci, není pravda. Nyní je to kolem šesti, a to kdo ví, jestli opravdu tak moc.

Nicméně, i kdyby to bylo celých těch osm procent a podařilo se je srazit na nulu, na světových emisích je to tak málo, že by to přístroje na Mauna Kea na Havajských ostrovech, kde je prováděno celkové měření oxidu uhličitého v zemské atmosféře, ani nepoznalo. Těch osm procent je prostě někde uvnitř statistické chyby těchto měření.

Veškerá „antiemisní“ opatření EU jsou v podstatě z hlediska celkového výskytu CO2 v pozemském ovzduší bezcenná. Navíc jasně ukazují, jaké má „bezemisnost“ fatální následky, promítající se do ekonomiky státu i životní úrovně obyvatelstva.

Sousední konflikt na Ukrajině také ukázal, že snižování emisí je zcela fatální i pro obranu státu, případně další vojenské aktivity. Poněkud to připomíná situaci, kdy papež zakázal některé „strašlivé“ zbraně, konkrétně přenosnou trojnožku, o niž si mohl opřít ruku lučištník, aby přesněji střílel, a posléze také kuši. Význam té trojnožky v určité fázi vývoje zbraní dosti pěkně demonstruje bitva u Kresčaku, v níž byli obrnění rytíři totálně rozstříleni šípy z dlouhých luků a ono zařízení by přesnost jejich střelby ještě zvýšilo. U kuše šlo nejen o její ještě vyšší účinnost vůči brnění než jakou měly velké luky. Zásadní bylo i to, že napětí tětivy bylo konstantní, takže se střelec soustředil pouze na míření.

Menší šíp byl také méně ovlivňován atmosférickými podmínkami. Z toho plyne, že kuše vyžadovala daleko méně hodin výcviku než luk a také ne tak výjimečné nadání střelce.

Ostatně, zbraně na střelný prach vyhrály hlavně proto, že bylo možné z hromady hnoje vytáhnout pacholka, obléct ho do mundůru, podrobit tvrdému výcviku s dobou trvání v týdnech a tím z něho udělat plnohodnotného vojáka.  Tohle se týkalo i dobývání Ameriky: Předovky měly podstatně nižší kadenci než luky indiánů, přesnost taky nic moc, ale dalo se s nimi indiány přečíslit natolik, že jejich lepší luky na vítězství nestačily.

Abych se vrátil k tématu: „Boj proti emisím CO2“, prováděný v EU, jasně ukazuje, že vede k totální vojenské či vojensko ekonomické impotenci bojujícího státu. Jistě také není náhodou to, co konstatovali i naši europoslanci, že totiž hlavní lobbisté za co nejsilnější opatření proti tomu „prokletému“ oxidu uhličitému vždy pocházeli z Ruska. Nyní jsme (coby EU), až na pár výjimek, pro Rusko prostřeným stolem plným jednohubek, které poslaly své zbraně k rozfrcání na Ukrajinu a jsou naprosto impotentní z hlediska výroby nových.

A přece emitují!

Naprostou klasikou je „ekologické“ zastavení jaderných elektráren v sousedním Německu. Přes úctyhodně vypadající instalovaný výkon hlavně ve větrných elektrárnách, i přes úctyhodně vypadající čísla jejich dodávky energie do sítě, jakmile padne bezvětří (což bývá častěji v zimě než v létě) a navíc vyřadí denní doba z provozu i fotovoltaiku, Německo pálí uhlí jako zběsilé, protože jinou možnost prostě nemá, od bezemisního jádra se odřízlo, a tak emituje CO2 jak zjednané.

Je dobré si také uvědomit, že jak uhelné tak i jaderné elektrárny potenciálně (a některé i reálně) produkují teplárenské teplo, což ani větrné, ani fotovoltaické elektrárny nedělají (a z principu ani nemohou). Buď tedy převedeme domácnosti, jimž jsme odebrali teplárenské teplo na nějaký „fosil“, nebo jim zajistíme topení elektřinou.

Fosil znamená nárůst emisí oxidu uhličitého, topení elektřinou v podstatě také, protože zejména v zimě, tedy období hlavní topné sezóny, prostě „ekologická energie“ buď není, nebo je jí málo.

Samo „ekologické“ převedení různých zařízení z uhlí na plyn v podstatě nic neřeší. Sice je pravda, že při spalování metanu (zemní plyn je téměř čistý metan) vzniká na jednotku energie méně CO2 než v případě uhlí, ale jakmile započteme úniky metanu od těžby přes dopravu až k finální distribuci, je celkový skleníkový efekt vyšší, protože metan je silněji skleníkový než oxid uhličitý. Navíc současná situace, tj. převoz zkapalněného plynu v cisternových lodích, je z hlediska úniků metanu daleko bohatší než doprava metanu plynovody. Takže náš přechod z uhlí na „ekologický“ metan v podstatě znamená zvýšení skleníkového jevu v atmosféře, a v případě metanu dopravovaného loděmi ze zámoří, dochází k celkovému zvýšení skleníkového efektu cca na 1,75 násobek oproti tomu, kdybychom dál pálili uhlí a na metan se vykašlali. A pokud bychom z uhlí vyráběli i plyn, tak ten je z největší části tvořený oxidem uhelnatým, jehož skleníkový efekt je minimální.

Pokud se vrátíme k OZE, tak všechny větrné a velké fotovoltaické elektrárny emitují hexafluorid síry, což je plyn s více než dvacet dva tisícinásobným skleníkovým efektem oproti oxidu uhličitému. Navíc se jedná o látku v prostředí natolik cizorodou, že není znám mechanismus, kterým by mohl být z atmosféry odstraňován. Poločas jeho setrvání v atmosféře tedy snad nějaký existuje, ale patrně je jeho hodnota v tisících let, ne-li ještě vyšší (znám není, jsou jen odhady).

Je věcí v podstatě triviálního početního úkonu konstatovat, že někde mezi pěti a šesti tisíci lety poločasu tohoto plynu v atmosféře nastává (při ještě vyšší délce této veličiny) situace, kdy skleníkový efekt větrné elektrárny je vyšší, než pokud by se stejné množství elektřiny vyrobilo pálením uhlí. A to se jedná o situaci, pokud by větrník běžel na jednu náplň tohoto plynu po celou dobu své životnosti. Jakmile započteme jednak servisní zásahy (při nichž dojde k vypuštění veškerého SF6), jednak konstrukce, u nichž SF6 průběžně mírně uniká a je nahrazován z nějakého zásobníku, stává se skleníkový efekt větrné elektrárny daleko vyšším (o jeden až dva řády).

Jsem si vědom, že hexafluorid síry se používá i v některých klasických elektrárnách. Nicméně zde jednak připadá gram tohoto plynu na o několik řádů vyšší vyprodukovanou energii, jednak je snadnější tato zařízení zajistit tak, aby byla alespoň část tohoto plynu při servisním zásahu nebo likvidaci zařízení odsáta a buď zrecyklována nebo bezpečně zničena. Mimochodem: Tento plyn do jisté míry nahrazuje polychlorované bifenyly, které jistě nejsou nic moc příznivého životnímu prostředí, ale zdaleka nemají tak globální dopad a navíc je umíme bezpečně likvidovat.

Druhou věcí jistě je, že na rozdíl, od poměrně efemérních plynů, jako jsou metan a oxid uhličitý, se budou s hexafluoridem síry potýkat ještě naši potomci, nám vzdálení asi stejně, jako na opačnou stranu malíři jeskyně v Altamiře.

Třetí věcí je, že k ohřevu atmosféry přispívají i velká pole fotovoltaických panelů, které jsou černé a přemění na teplo daleko více energie slunečního záření než původní terén. Velká pole větrníků pak vedou k vysušování přízemní vrstva vzduchu a tím k vyššímu odparu vody z půdy.  Občasné Zdroje Energie tady škodí (ve smyslu ohřívání planety) i jinými mechanismy, než jen pouhým zvyšováním skleníkového efektu.

EU tedy ignoruje jak naprostou nicotnost svého postavení coby producenta „šíleně škodlivého“ oxidu uhličitého, tak i faktory, které v rámci „boje proti skleníku“ naopak skleníkový efekt zvyšují. Počíná si tedy opravdu podobně, jako duševně nemocní pacienti s tím močením, a je otázka, zda by neměla být zbavena svéprávnosti.