Salviniho riskantní sázka

Přitom je zajímavé, že předčasné volby se v zemi konají jen málokdy – v tomto století jen jednou, roku 2008. Dojde-li ke shození premiéra a náhradě jiným, obvykle je to palácový převrat uvnitř strany, případně koalice. Italské politické strany mají problém s vlastní strukturou. Obvykle v nich existují značně rozhádaná křídla a frakce, které při vhodné příležitosti praktikují tradici, zděděnou od starého Říma: vrážení dýky do zad. Dnes naštěstí již jen symbolické dýky.

Způsob, kterým Matteo Salvini vyhodil do vzduchu současný kabinet po roce existence, této tradici docela dobře odpovídá. Záminkou se staly rozdílné postoje Hnutí pěti hvězd a “Legy” k budoucí železniční trati Lyon-Turín.

Obě milionová města se od sebe nacházejí jen zhruba 250 km vzdušnou čarou, což je vzdálenost velmi výhodná pro vysokorychlostní vlaky. Co už není tak výhodné, je terén: nová železnice by musela vysoké alpské hřebeny podcházet pomocí 57,5 km dlouhého úpatního tunelu. Celková cena projektu se odhaduje na 20 miliard eur, z čehož by měla Itálie platit zhruba třetinu. Zejména v Hnutí pěti hvězd proti tomuto záměru existuje hlasitá opozice: podle ní by bylo lepší peníze vynaložit například na sociální služby, protože není jisté, že se stavba vůbec vyplatí. Kritické hlasy znějí i ve Francii. Naproti tomu Salviniho “Lega” si od projektu slibuje hospodářské oživení oblasti.

Záminka ale není tak důležitá. Skutečným důvodem jsou nejspíše prudce rostoucí preference “Legy”, které překročily 30 procent a jednu chvíli se blížily procentům čtyřiceti. To by v případě konání předčasných voleb dávalo Salvinimu šanci být premiérem, buď v jednobarevné vládě, nebo s menší, ale ještě pravicovější stranou Bratři Itálie. Pak by se v prosazování svých myšlenek nemusel ohlížet na chaotické Hnutí pěti hvězd, jehož preference naopak poklesly.

Zda s touto taktikou bude mít úspěch, však závisí na tom, zda se skutečně podaří vyvolat předčasné volby. To není v jeho rukách a právě zde se nachází těžiště rizika, kritický bod celé akce. Může se totiž stát, že zhrzené Hnutí pěti hvězd uzavře koalici s levicovou Demokratickou stranou, ekvivalentem naší ČSSD. Čistě číselně by na to měli poslanců dost a skutečně spolu začali jednat.

Jak Hnutí pěti hvězd, tak Demokratická strana však trpí rozdrobením na frakce a křídla daleko více než Salviniho “Lega”. V poslední předvolební kampani byly obě strany smrtelnými nepřáteli. I když na horkokrevném Jihu lze počítat s náhlými změnami emocí, resentimenty přežijí a pro stabilitu další koalice budou představovat ohrožení. Navíc předseda socialistů Zingaretti požaduje změnu azylové a migrační politiky směrem k větší vstřícnosti; pokud by nová vláda opět umožnila lodím neziskovek přistávat v italských přístavech, pro Salviniho by to bylo politické téma seslané z nebes.

Prezident Mattarella, který by mohl předčasné volby vypsat, očividně váhá. Na jednu stranu je známo, že se Salvinim se nemají rádi a že by mu nerad pomohl do premiérského křesla. Na druhou stranu, sestaví-li socialisté a Hnutí pěti hvězd nějakou slabou vládu, ta také nemusí vydržet dlouho a v opozici by Salvini mohl ještě zesílit. Už v uplynulém roce prokázal, že v oslovování italských voličů po Twitteru i na náměstích je na tom podstatně lépe než jeho oponenti. A to by pak mohlo vést k jednobarevné vládě a možná i ke změnám ústavy, podobně jako v Maďarsku roku 2010.

Důvody k nervozitě mají tedy v Římě dnes úplně všichni.

Autor: Marian Kechlibar