18.7.2025
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost1 přečtení

Rvačka o duši národa. Na dialog musí být dva

Sdílejte článek:

NAFTALI

Od 17. do 23. srpna bude v Havlíčkově Brodě Letní žurnalistická škola Karla Havlíčka Borovského pod taktovkou České televize. Letos ale nebude sama. Ve stejné době se tady koná další podobná akce s názvem Slovo do pranice disidenta Jana Schneidera.

Tato zajímavá skutečnost neušla některým „lidem od pera, či spíš od klávesnice.“ Hovoří o hospodské rvačce o duši národa a litují, že místo dvou monologů se nekoná dialog, kde by se zástupci dvou odlišných spekter bombardovali argumenty. Pěkný nápad, ale na dialog musí být vždycky dva.

Dovolím si k tomu napsat svůj komentář, protože o tom všem něco vím. Letní žurnalistická škola měla na začátku možná vcelku bohulibou myšlenku, vnést do zatuchlých novinářských kanclů a článků o ničem páchaných absolventy pseudožurnalistických fakult svěží průvan. Časem se z ní stala vyčpělá akce pro stádo kývajících oslů která vypouští do redakcí mladé osly místo starých oslů, ale pně normalizované. A to je špatně. Citovaný Karel Havlíček Borovský se nad posláním obnošené Letní žurnalistické školy musí vrtět v hrobě jako Kaplanova turbína.

Samozřejmě je to chyba organizátorů. Ale co se dá čekat v případě že se někdo spřáhne s veřejnoprávním molochem, ostudou žurnalistiky, diktátorem a hlásnou režimní troubou do každého režimu? Koho dotace chlemtáš, toho píseň zpívej! Takže je logické, že veřejnoprávní moloch určí, kdo se smí Letní žurnalistické školy účastnit a organizátor zřejmě drží pysk aby nepřišel o peníze, protože vykročit do světa bez berle sponzorů, bolí. A nebo mu to vyhovuje, pokud je ze stejného těsta. Tím hůř.

Takže výběr účastníků akce hovoří sám za sebe. Že mezi nimi nejsou žádní disidenti, je logické. Lidé, kteří se hlásí k disentu jsou často lidé s páteří, která se nerada ohýbá. Takové lidi nemůže veřejnoprávní trouba potřebovat. Jsou příliš neovladatelní. Nechtějí aby s nimi někdo manipuloval, protože svoboda není zadarmo. Není náhodou, že řada disidentů z éry Havla se stala disidenty i dneska za vlády fialové junty.

Jan Schneider k takovým lidem patří.

Znám ho a vážím si ho zato. Určitě by se dialogu nebránil, ale k tomu nikdy nedojde. Veřejnoprávní moloch to nedovolí. Jako každý slouha totality se bojí dialogu s oponenty jako čert kříže. Má strach že by v debatě mohl prohrát a nebo dokonce prozřít a zjistit, že uctíval zlaté tele. To by veřejnoprávní moloch a jeho sluhové nezvládli. Mohlo by to skončit až psychickým zhroucením.

Jak už v diskusi někdo napsal, dostal by se veřejnoprávní moloch do situace dítěte, které zjistí, že batolata nenosí čáp, ale vyrábí je tatínek s maminkou a že Mikuláše dělá strejda košili po babičce. Takže dialog s oponenty nikdy nebude. Jan Schneider sám vysvětlil, proč svou akci pořádá ve stejné dny a na stejném místě jako jeho konkurence: Nenechte se zmást, že ve stejném datu se v Havlíčkově Brodě koná takzvaná „Letní žurnalistická škola Karla Havlíčka Borovského“. Naši akci jsme se totiž rozhodli uspořádat jako její protiváhu, protože nesouhlasíme s tím, aby se z mladých publicistů cíleně stávali „znormalizovaní“ rutinéři, jejichž cílem je být konformní s režimem, ať je jakýkoliv.

Nic není vzdálenějšího odkazu Karla Havlíčka Borovského, který byl nepoddajně kritický vůči společenským zlořádům. Jedním z nejcitovanějších a nejinspirativnějších výroků Karla Havlíčka Borovského je tento: „Byl by již čas, aby nám to naše vlastenčení ráčilo konečně z úst vjeti do rukou a do těla, abychom totiž více z lásky pro svůj národ jednali, než o té lásce mluvili: neboť pro samé povzbuzování k vlastenectví zapomínáme na vzdělávání národu.“ (Poslední Čech, 1845). Proto se i my, namísto bezduchého odkazování se na tohoto velikána, pokoušíme skromně vstoupit do jeho šlépějí a konat.

Má bohužel pravdu. A pokud se mu podařilo zorganizovat takovou akci bez velkých sponzorských berlí, smekám před ním. A budoucí studenti žurnalistiky pokud to s novinařinou myslí vážně a chtějí mít mozek v hlavě ne v opačném konci těla, měli by už z vlastní vůle navštívit obě akce, aby si udělali obrázek, ale předpokládám že jim bude hned zpočátku normalizačně vysvětleno aby to nečinili neboť „U Šnajdra“ číhá ďábel.

K tomu aby se vedle sebe posadili aktéři jedné i druhé akce nikdy nedojde a problém nebude určitě u Jana Schneidera. Na dialog musejí být dva.

Redakce

Sdílejte článek:
1 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
5 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)