8.2.2022
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika

Rusko-Čínské vidle v „západním” světovém řádu

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

vylicilInformace o setkání Vladimira Putina a Si Ťin-pchinga, během zahájení zimních olympijských her v Pekingu, asi nešlo přehlédnout. Všechna média nám tuhle novinu s velikým, převelikým křikem cpala až pod nos, a to všemi myslitelnými kanály. Meritem jejich poplašného sdělení bylo, že oba světoví zloduši právě podepsali pakt, namířený proti Americe a celému demokratickému světu A tím i proti nám. Fuj. Ale všechen ten lomoz záhy a podezřele rychle umlkal. Mediální mágové urychleně přecházeli k jiným tématům. Jakoby bylo lepší, aby se v tom, co se v Pekingu podepsalo, nikdo nešťoural. Tak se na to zkusme podívat my.

I renomované, světové agentury zůstávají v hodnocení nové, Rusko – Činské strategické dohody bezpečně při povrchu a zmiňují jen „globálně – mocenské” aspekty smlouvy.  Tedy že Rusko vyjádřilo svou podporu čínskému stanovisku, že Tchaj-wan je nezcizitelnou součástí Číny.  Čína se za to připojila k Rusku ve výzvě k ukončení rozšiřování NATO a podpořila jeho požadavek na bezpečnostní záruky ze strany Západu. Obě země pak společně odsoudily nový americký pakt pro Tichomoří, zahrnující Austrálii.

Pojďme tedy přímo ke zdroji. Obě strany totiž naštěstí vydaly o svém jednání společné prohlášení. A to je dokument, do kterého se vyplatí nahlédnout. Už jeho začátek může být pro někoho překvapivý. Obě země, Rusko i Čína, které nám naše sdělovací prostředky vykreslují jako šílené, diktátorské režimy, na úrovni Caligullova Říma, se tu hlásí k demokracii. Všemi deseti. Věty typu: „Demokracie je uplatňována ve všech sférách veřejného života jako součást celonárodního procesu a odráží zájmy všech lidí, jeho vůli, zaručuje jeho práva, uspokojuje jeho potřeby a chrání jeho zájmy,” jako by vypadly z učebnice evropského sluníčkáře.

Vysvětlení následuje. Euroamerickým elitám se ovšem vůbec, ale vůbec nebude líbit: „Neexistuje žádná univerzální šablona, která by vedla země při zavádění demokracie. Národ si může zvolit takové formy a metody zavádění demokracie, které by nejlépe vyhovovaly jeho konkrétnímu státu, na základě jeho sociálního a politického systému, jeho historického pozadí, tradic a jedinečných kulturních charakteristik. Je pouze na lidu země, aby rozhodl, zda je jeho stát demokratický.” Na tomto stanovisku jsou důležité hned dvě věci. Obě velmoci tu zpochybňují, nejen univerzálnost západního modelu demokracie, ale vlastně celou pokrokářskou myšlenku „jednoho lidstva”, „všelidských hodnot” a mnohé další bláboly našich progresivistických elit. Ne, žádné jedno „lidstvo”, multikulturně namleté do jednoho prejtu bez pohlaví, rodin, národa… a půjde-li to dobře tak i bez majetku, ale národy. Každý jiný, každý po svém.

Zásadní důraz je tu kladen, kromě samotných národů, také na jejich národní státy. „Strany vyzývají mezinárodní společenství, aby respektovalo kulturní a civilizační rozmanitost a práva národů různých zemí na sebeurčení. Jsou připraveni spolupracovat se všemi zainteresovanými partnery na prosazování skutečné demokracie.” A to je pro západní elity opravdový problém. Národní státy! Alláh s námi a zlý pryč! V takovém pojetí mezinárodních vztahů nemají pokusy o vytvoření unifikovaného „Evropana” ve „sjednocené Evropě” žádné místo. Už tahle, jediná věta Rusko – Čínského komuniké by stačila k vysvětlení onoho mediálního výbuchu nefalšované zloby a nenávisti. Ale to jsme teprve na začátku.

Jako píchnutí šídlem se v komuniké, na čestném místě, objevuje ostré odsouzení barevných revolucí. „Rusko a Čína stojí proti pokusům vnějších sil podkopat bezpečnost a stabilitu ve svých společných přilehlých regionech, mají v úmyslu čelit vměšování vnějších sil do vnitřních záležitostí suverénních zemí pod jakoukoli záminkou, staví se proti barevným revolucím a zvýší spolupráci ve výše uvedených oblastech.” Což je po mnoha neúspěších, v posledních letech například v Bělorusku a Kazachstánu, opravdová studená sprcha. Ono zvýšení spolupráce můžeme do běžné řeči přeložit zhruba takto – rozvrtávej Rusům předzahrádku… a máš na krku naštvanou Čínu!

Jako nezvratný důkaz, že se jedná o pakt opravdových diktátorů a autokratů, se celým dokumentem vine, jako ona pověstná červená nit, důraz na roli OSN a na dodržování mezinárodních smluv. A přibližně stejně často je zdůrazňována také multilateralita v mezinárodních vztazích. Vztahy podle hesla – já pán, ty pán. Moje zájmy a tvoje zájmy. S důrazem na diplomatická jednání. Což může na některé země působit, jako hadr na býka. Ona se totiž situace se úplně obrátila. Kdysi dávno využíval Západ otázky tzv. lidských práv, aby jimi tloukl Východ přes hubu i hýždě. Protože to už přece jednou v Helsinkách podepsali. Nyní je na koni tandem Rusko – Čína a začíná nepříjemně a čím dál asertivněji upomínat Západ, co kde kdy podepsal…

V podobném duchu se nesou i připomínky „ekologických” smluv, ujednání a dohod OSN. Obě země se sice hlásí k „zeleným” závazkům, ale nijak nespěchají. Rusko chce být uhlíkově neutrální k roku 2060. Přesněji – bude o to usilovat. Čína si stanovila stejné datum. Zatím v klidu pilují technologie. Chtějí třeba spolupracovat v oblasti vývoje udržitelné dopravy.  Ale obě mají, podle společného komuniké, v plánu připomínat rozvinutým zemím jejich závazky, na ekologickou pomoc zemím rozvojovým. Jedná se o nějakých 100 miliard. No, když už to ti hujeři podepsali…

Za pozornost stojí i neskrývaný důraz, jaký obě země kladou na bezpečnost datových a komunikačních sítí. Slova jako: „Strany podporují internacionalizaci správy internetu, obhajují rovná práva na jeho správu, věří, že jakékoli pokusy omezit své suverénní právo regulovat národní segmenty internetu a zajistit jejich bezpečnost jsou nepřijatelné…” vzbudí na severoamerickém kontinentu určitě značnou nevoli. Tamější technologicko-komunikační giganti žili dlouho v iluzi, že to oni stojí nad státy a vládami. Že oni regulují, co je přípustné a oni rozhodují o podmínkách provozu, bez ohledu na nějaké lokální, státní zákony. Jejich nafoukaná bohorovnost vyvrcholila „odstřižením” mikrofonů (stále ještě úřadujícího) presidenta Trumpa. Teď přišel konec. Z hrušky dolů, vážení. Putina, ani Si nikdo cenzurovat, natož vypínat nebude! A když se tenhle přístup postupně ve světě rozšíří, a Gatesům s Zuckerbergy spadne hřebínek, bude dobře i u nás.

Zajímavá je v této „datové” souvislosti také drobná zmínka o tak zvané Globální iniciativě pro bezpečnost dat. Což je čínský návrh z roku 2020, který Rusové podpořili. Jeho jádro spočívá v tom, že „zavazuje softwarové firmy nevytvářet takzvaná zadní vrátka v softwaru svých produktů za účelem krádeže dat.” Což jinak všechny ty firmy radostně a po léta dělaly. Zejména ty zpoza oceánu. Jde o reakci na Americký úporný a zaťatý boj proti používání výrobků čínské firmy Huawei ve všech zemích, které jsou Američané schopni ovlivňovat. Tvrdí se totiž, že ony Huawejské součástky obsahují (podle očekávání) „díru” čínskou, ale zcela postrádají tu americkou. Což, jak jistě uznáte, představuje veliké ohrožení..

Ale zpět ke společnému prohlášení. Jeden odstavec ze závěru lze odcitovat skoro celý: „…Rusko a Čína, jako světové mocnosti a stálí členové Rady bezpečnosti OSN, mají v úmyslu pevně dodržovat morální zásady a přijmout svou odpovědnost, důrazně obhajovat mezinárodní systém s ústřední koordinační úlohou Organizace spojených národů v mezinárodních záležitostech, bránit světový řád založený na mezinárodním právu, včetně cílů a zásad Charty Organizace spojených národů, prosazovat multipolaritu a podporovat demokratizaci mezinárodních vztahů, společně vytvářet ještě více prosperující, stabilnější a spravedlivější svět, společně budovat mezinárodní vztahy nového typu.”

Co tedy z celého textu jejich prohlášení vyplývá? Dvě velmoci se spojily a vrhly vidle do dosavadního uspořádání světa a vztahů v něm. Unipolární fáze dějin končí. O slovo se hlásí svět s více centry. Která hodlají vzájemně výhodně spolupracovat a sjednocovat další státy na základě smluv, obchodu a zájmů. Jedná se o konkurenční projekt k současné globalizaci. Projekt, který počítá se státy, s národními státy, a ne s unifikovaným, všeho zbaveným, individualizovaným „světoobčanem”.

Ano, i tahle varianta globalizace znamená určitou závislost menších států na centrech. Ale posuďte sami jakou. Třeba na příkladu Kazachstánu. Ten se nacházel v ruské sféře. I když poměrně volně. Ale jakmile tam vypukla „barevná revoluce” zavolal legitimní, kazašský president do Moskvy o pomoc. Vzápětí vstoupilo do jeho země něco okolo 4000 ruských výsadkářů. Obsadili strategické objekty, pobili něco zahraničních bojovníků (kterých se do země infiltrovalo okolo 20 000) a vše ostatní ponechali na kazašských silách. Jen jim uvolnili ruce k potlačení puče. A pak? Pak, za týden a něco se stáhli zpět do Ruska. Kazachstán je od té doby pevněji v ruské sféře vlivu. Ale nikdo Kazachům nevnucuje zahraniční neziskovky, aby do hlav dětí tamních dětí nalévaly LGBT, nebo jiné „hodnoty”. Nikdo jim neříká, čím smí svítit, čím topit. Nikdo jim nechce brát maso, ani auta, ba ani neuvažuje o socializaci jejich rodinných domů. Pro záchranu planety…

Je dobře, že se na světové scéně etabloval nový, konkurenční model globalizace. Který pracuje s národy a státy. Alespoň můžeme srovnávat.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (34 votes, average: 4,88 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Jsou všem pro smích

    JINDŘICH KULHAVÝ Pětikoalice sama sebe dostala do nezáviděníhodné situace. Před volbami se tato nehomogenní parta pomocí Rychetského pospojovala do