Rathovo IQ jako náročný test našeho vězeňství

Blog o úloze matrace v dějinách vězeňství.

Stačilo pár týdnů, a je nutné klást si otázku, zda nepodmíněný trest pro Davida Ratha bude trestem pro něj, nebo spíš pro jeho věznitele, tedy stát. B je správně.
A co víc, Rath začíná sbírat sympatie lidí, a tento trend bude sílit. A to přesto, že většina nepochybuje o tom, že trestný čin skutečně spáchal, tedy “bral”. Myšleno úplatky. Nepochybuji o tom ani já a myslím si, že trest si jednoznačně zasloužil. Ale tím jednoduchá rovnice končí. Protože David Rath skutečně není tuctový vězeň – ale vůbec ne proto, že by měl nějaká privilegia.

Jeho vyjímečnost spočívá v tom, že
– má velmi vysoké IQ
– nebojí se ho používat
– dokáže proto i v zákonech najít tzv. skutečně všechno, což ukázal už v rámci svého trestního stíhání
– umí spatra chytře a srozumitelně mluvit
– umí si cokoli nastudovat (a ten čas nyní bude mít)
– má odvahu vystoupit s čímkoli, co se kolem něj děje
– je velmi silná osobnost, která dokáže udělat plus i z toho, že je za mřížemi
– je lékař

Podle mého názoru je pevně rozhodnut odejít z vězení jako šikanovaný, diskriminovaný a státu nepohodlný vězeň, kterému dělali všichni jen schválnosti, tedy k tomu všemu ještě mučedník. A troufám si být prorokem – ono se mu to podaří, pokud bude pokračovat to, co se nyní děje v jednotlivostech. Tedy amatérská snaha přihřát si na něm tzv. body. Amatérská proto, protože už dávno neplatí, že kdo si kopne do Ratha, tomu bude lid tleskat. Je vidět, že to zatím tam nahoře málokdo pochopil. Proto matrace, proto rifle, a možná mu příště seberou štětec a žlutou barvu, aby nemohl jít do výtvarného kroužku a malovat slunce.

Zkrátka každá zakázaná matrace, každé zabavené rifle, prostě vše, za co se ti, kteří mu to tzv. zatrhli, bijí před novináři do prsou, jsou už teď Rathovou politickou kampaní, a přináší mu stovky fanoušků. Ne všichni ho musí, ale unisono říkají – to už je snad příliš. To už je pozitivní diskriminace, tato pozornost jeho osobě.

A nedosti na matraci. Dnes spatřilo světlo světa prohlášení, že mu nebude umožněno léčit, protože by tím přešel do mírnějšího režimu. Pokud je Rathův záměr a jeho vězeňský program ten mnou popsaný, nic lepšího se mu nemohlo stát. Slyším to kolem sebe – “ať už mu chudákovi dají pokoj, a zaměří se na jiná jména. A že jich tu máme” nebo “to se jim do něho kope, když je za mřížemi… jiných se bojej”. A tak dále a tak podobně…

Rath už komentoval se sebevědomím sobě vlastním ponižující vězeňské oblečení, kauza matrace už vstoupila do dějin díky paní vrchní státní zástupkyni (která, jak jsem si dnes přečetla v blogu kolegy Koudelky, tu kontrolu provedla dokonce protizákonně, a ukazuje se, že ani ten vězeňský mundůr není povinný, jak se tvrdí – vše prý záleží na pravidlech dané věznice), dnes už tedy zase letí éterem, že přesto, že vězeňská služba nemá dost lékařů, mu neumožní léčit… aby náhodou “netrpěl” o něco méně. Svatá prostoto.

Takže když to shrneme:
Domnívám se, že pokud chtěl stát někdy otestovat stav českého vězeňství, ušetří za odborné agentury spoustu peněz. Protože testem českého vězeňství bude David Rath. Ten neodpustí svým věznitelům nic – vyzbrojen mozkem, odvahou, seběvědomím hraničící až z drzostí a proto, že se jako činorodý člověk bude nudit, ohodnotí oblečení, matrace, hygienu, lékařskou a jinou péči, volný čas, kvalitu dozorců, dodržování bezpečnosti, soulad se všemi listinami o právech vězňů, možná se zaměří i na hospodárnost, kvalitu potravin, psychologickou práci s vězni, a tak dále a tak dále, a vše bude sdělovat vnějšímu světu z pozice hrdiny jemu vlastní. Zkrátka každou odebranou matraci vrátí státu třikrát.

A protože zastávám názor, že fakt, že si někdo zaslouží trest, ješte neznamená se na něj zaměřit, a veřejně ho ponižovat pro vlastní politické či jiné body, pak to, že je David Rath ve vězení, začínám skoro více přát českému státu než jemu. Alespoň se to české vězeňství opravdu prověří člověkem, který je tak uvnitř, že více uvnitř už být nemůže, a bude důkladný.

Pokud za to po něm tzv. půjdou, a nadále ho budou vystavovat kamerám kvůli matracím, riflím, nemožnosti léčit a tak dále, budou možná plnit přesně to, co si on sám v tuto chvíli přeje. Protože mám za to, že kauzou matrace zahájil svou politickou kampaň do některých dalších voleb. A protože lidé zapomenou na už ohrané krabice “s vínem”, ale nikdy na onu matraci (zvláště pokud se mezitím David Rath stane malířem a bude posílat ven obrazy o tom, jaké je to uvnitř”), on ty volby opravdu vyhraje, zvláště když si za svůj úkol vytkne nápravu “nehorázných poměrů českého vězeňství, která lidi ponižuje a týrá”, a kdo jiný to má vědět “než já, který jsem tam byl”.

Takže sledujme budoucího senátora Davida Ratha – made in Česká republika. Protože kampaň mu vytváří a platí český stát. Proto nevyjde z vězení jako zlomený, ale jako celebrita, a bude procházet špalírem tleskajících lidí, kteří mu možná donesou před vchod novou zdravotní matraci. Bude to, věřte, ještě zajímavý příběh.Proto ten odsuzující výrok měl znít ne tak, že “David Rath se odsuzuje…”, ale spíše “české vězeňství se odsuzuje k tomu mít pod zámkem Davida Ratha”.

Netvrdím, že by David Rath nebyl raději venku na svobodě. Ale pokud už je za mřížemi, věřte, že si to užije. A čím víc kontrol, a čím víc odebraných matrací a “svléknutých” riflí, tím bude šťastnější. Protože jinak by se unudil. A málem jsem zapomněla – určitě napíše knihu. Jako to prohlašuje aktuálně propuštěný Řepka. Jen ta Rathova už teď aby byla postrachem českého vězeňství. Protože ten chlap je totiž úkaz, a možná i proto si ji bude i ilustrovat. A na takové vězně zatím nejsou v českých věznicích moc zvyklí. Tož tento rok je to čeká. Zvykat si.Třeba na to, že i matrace vstupují do dějin.