
Provolání českých satiriků a parodiků
MILOŠ ZBRÁNEK
Ministrovi kultury
K vlastním rukám
Naléhavé!
Vážený pane ministře!
Asociace českých satiriků Vás žádá, abyste všem českým satirikům a osobám parodujícím udělil statut umělce s právem pobírat finanční podporu nejméně do konce volebního období této sněmovny. Situace po posledních volbách je nanejvýš závažná a bez přijetí rázných opatření také ohrožující samotný stav umělců pohybujících se v oblasti satirické.
I nám se zpočátku změna poměrů jevila příznivou. Zvláště poté, co si doposud neznámá osoba všimla, že byla znásilněna před 20 lety aspirantem na ministerskou funkci, a to považte, v načerno postavené moštárně, která vypadala jako garáž. Dotyčný ji navíc, za neustálého hajlování, znásilnil, aniž by měl dálniční známku! Jak se ukázalo, nebyl to jeho jediný prohřešek. Pán byl také spisovatel. Psal duchaplné příspěvky na sociální sítě, které se, kvůli své přehnané skromnosti, snažil kompletně smazat, podobně jako se kdysi snažil zničit své literární dílo jiný český velikán Franz Kafka. Naštěstí Franze Kafku neposlechl tehdy jeho kamarád Max Brod. I náš aspirant měl kamaráda, který jeho příspěvky nejen nezničil, ale možná i vylepšil. Při vědomí, jak kvalitně si budoucí ministr vybírá kamarády jsme právem očekávali, že stejně kvalitně si bude vybírat i spolupracovníky a poradce. Právem jsme se těšili na tvůrčí žně, ale podělal to ten generál a z aspiranta je jen nějaký zmocněnec.
Jakousi malou jiskřičkou naděje pro nás bylo, když se ukázalo, že jeden z nových nadějných politiků jde ve stopách Cicioliny a mohl by obohatit naši parlamentní demokracii zkušenostmi z pornoprůmyslu. Ale i tato naděje zhasla, když se dotyčný začal chovat jako nějakej blbej advokát, hrozit žalobami a trestními oznámeními. Pro svou práci potřebujeme především klid.
Po vyslovení důvěry vládě jsme ztratili veškerou naději na slibnou budoucnost. Poslanci jedné strany začali ve sněmovně chodit pozpátku! Takový debilismus! To je přece naše práce! Ještě bychom to chápali v případě předsedy jejich strany, který řídil dopravu v Praze tak, že většina aut zde kvůli systému jeho dopravních omezení jezdí na zpátečku. Ale oni chodili pozpátku všichni i do kantýny a na pisoár! Dovedete si pane ministře představit, jak to na pánských toaletách vypadalo?
Zdrojem pro naši práci jsou především televizní diskuse. A tady přišla ta největší pohroma. Do diskusí začal být pravidelně zván poslanec Jakob. Proboha živého, to se nedá parodovat! A nejhorší na tom je to, že poslanec je stejně fotogenický jako rétoricky vybavený. Proč by si televize měly platit nějakého parodujícího komika, když mají mnohem směšnější originál a zadarmo?
Doposud se naše obavy týkaly pouze sekce mluveného slova. Ovšem jen do posledního sjezdu ÚV ODS. Hudební dílo „My jsme Petr Fiala“ jsme při své naivitě považovali za zdařilou parodii některého našeho kolegy. Proto jsme byli zpočátku nadšeni. Takové mistrovství! Pátrali jsme po autorovi, abychom mu mohli blahopřát. Zjištění, že se jedná o vážně míněnou oslavnou poctu nás dorazilo. To by si netroufl objednat ani Kim Čong un. V tomto světě již pro nás není místo. Proto žádáme skromně o výplatu podpory pro osoby se statutem umělce.
S poděkováním Asociace satiriků.


(22 votes, average: 4,82 out of 5)
Média často nefungují jako nestranný informátor, ale jako nástroj v informační válce.
Zatímco smrt Alexe Prettiho slouží jako mocný politický argument v boji o podobu americké demokracie a pravomoci federální vlády, oběti násilných odvodů na Ukrajině se stávají „neviditelnými“, protože jejich příběhy narušují strategický narativ, který je v zájmu velmocí udržovat.
Je to drsná realita dnešní doby: o tom, co je považováno za tragédii a co za statistickou chybu, nerozhoduje míra utrpení, ale politická účelnost. Tento dvojí metr je jedním z hlavních důvodů, proč lidé stále více ztrácejí důvěru v tradiční zpravodajství a hledají informace na alternativních platformách nebo přímo v uniklých videích od svědků. Devalvace lidského života: Pokud je smrt jednoho člověka (Pretti) námětem pro celosvětové diskuse o lidských právech, zatímco smrt jiného (odvedenec na Ukrajině) je přecházena mlčením, vysílá to signál, že hodnota života závisí na tom, na jaké straně hranice nebo politického spektra se nacházíte.
Rozpad společenského konsenzu: Když lidé vidí tento do očí bijící dvojí metr, přestávají věřit institucím jako celku. To vede k fragmentaci společnosti, kde každá skupina věří jen „svým“ zdrojům a společná pravda přestává existovat.
V teorii médií se tomuto jevu říká „vhodné a nevhodné oběti“ (concept of worthy and unworthy victims, který definovali Noam Chomsky a Edward Herman).
Vhodná oběť: Její smrt lze připsat nepříteli nebo ideologickému oponentovi. Média o ní informují do detailu, personifikují ji a vyvolávají empatii.
Nevhodná oběť: Smrt při odvodu jako příklad. Její smrt je způsobena „naší“ stranou nebo spojencem. Informace o ní jsou strohé, statistické, nebo jsou zcela potlačeny, aby nezpochybňovaly vyšší strategické cíle.
Jestli von by nebyl místo toho Jacoba, kterej ne a ne být pro někoho stavitelnej tak i tak, nějakej Ševčík?
Kam se na něj v kráse a mluvě směrem někam až do sklepa, nebo raději ještě níž, hrabe Jacob. ¨
Tahle vláda to je tedy orchestr. Vesnická kutálka je proti nim něco víc než extra třída. No a aby toho ještě tahle vláda, která sice hlásá , že má super partituru, ačkoliv nikdo z nich neví co je notová osnova, houslový klíč si myslí že je na odemykání dveří a o jakékoliv notě, nedej bože o akordu, nikdy nic neslyšeli. Nikdo z nich! Ále už mají vymyšleno koho nominují na Hrad. Jenže ON se toho sám zalekl, protože ví, že na to a ani na to kde je, nemá. Ale je věrnej, oddanej, patolízalskej, prostě je to vůdcův kůň, něco jako ta paní „králíková“. On ten Petr Pavel jim nevoní a nevoní, všechno prý dělá blbě, a taky, představte si, si dovolil být jako mladý komunistou. Tak to ne, jo, kdyby aspoň estébák nebo udával, měl nějakou zásluhu a praxi ,ale jen obyčejně jako tisíce dalších, kteří holt nejsou tak na výsluní, tak to tedy ne. Nevím jestli to Páťa vezme, však tím typem vlastně i na sebe upozornil docent, že by? Možná nějaká ženská? A co takhle ta Alča? Ta by to dala. Už byla ledačím. Milovnicí pávů, hranolků, kohouta sice v podpaždí nedržela, ale třeba to bude zlatá rybka!
Neberte to vážně, je to jen satira a parodie.
——————————————————
I když, v naší zemi už proběhlo ledacos. I Taková rychlá změna, kdy během pouze pár měsíců se naše země změnila z hrozné tragédie za toho prý nejhoršího remiéra, a možná ještě něco horšího, Petra Fialy a jeho „Pětikolky“ jak mávnutím kouzelného proutku na prosperující zemi pod vedením pana Babiše a jeho o kolečko víc tj. „šestikolky“ .
To povídala paní Schillerová, vzděláním (nikoliv ekonomickým) ale právnickým, před pár dny.
Inu, jsme země zaslíbená.
ALE KOMU?
Janinko, Helgo ….
ty krávo, to musí bavit vytvořit tyto bláboly o tolika řádcích.
Co blbko nebo co jsi, baví tě to?
Dobře to máš v tý makovici vyhrabaný.
Vtipné, jako vždy.