Proč Babiš stále vítězí?

Premiér v demisi Andrej Babiš se v těchto dnech napodruhé pokouší sestavit vládu. Stále existují trhliny ve spojenectví s ČSSD, a to v otázkách daní i mocenského rozložení sil. Po funkcích toužící vedení strany je ale jistě překoná; poslední vážnou překážkou bude vnitrostranické referendum. Není vůbec vyloučeno, že se řadoví sociální demokraté diktátu z Průhonic vzepřou.

Nejistota a neexistence vládní většiny může naznačovat, že v praktické politice kráčí Andrej Babiš od jedné porážky ke druhé. Ve skutečnosti je tomu ovšem přesně naopak. Babiš posiluje svoji pozici u českých voličů i na parlamentní půdě. A v současnosti není v České republice jediná politická osobnost, která by ho v tom dokázala zastavit.

Kombajn v Poslanecké sněmovně

Andrej Babiš vnesl do Poslanecké sněmovny nové metody, jež bychom si ještě před pár lety těžko dokázali představit. Místo politika tu nyní máme obchodníka a místo ministrů a poslanců jeho zaměstnance. V poslaneckém klubu hnutí ANO mohou panovat rozdílné názory, ale jakmile Babiš zavelí, všichni hlasují podle něj. To nám už ukázaly příklady imunity u Babiše a Faltýnka, nebo když hnutí ANO prohlasovalo a následně podrželo Tomia Okamuru ve funkci místopředsedy Sněmovny.

Pokud v politické straně nefunguje vnitřní demokracie, těžko uvěřit tomu, že Andrej Babiš bude respektovat demokratické principy i navenek. Na druhé straně maximální disciplína jeho podřízených pomáhá PR poradcům hnutí ANO upravovat politický produkt podle poptávky voličů snadněji než v případě ideově vyhraněných poslanců. Ti se mohou často odvolávat na své předvolební sliby, nebo na reálné či fiktivní politické přesvědčení.

Politici demokratických stran se na Babišovu přítomnost ve Sněmovně stále nedokázali adaptovat. Zatímco dělají politiku podle linií svých politických stran, Babiš se chová jako racionální obchodník. Lobbuje za své zákony napříč politickým spektrem a od každé strany si nechá schválit něco jiného. S Piráty spolupracuje na zákonu o registru smluv, od Lidovců a ČSSD získal hlasy pro schválení letošního státního rozpočtu, s ODS se shoduje na snižování daní. Referendum domlouvá s kde kým, aniž by ale dopustil hlasování o EU; zde výjimečně jeho střet zájmů slouží dobré věci. Výsledkem této praxe jsou rostoucí preference pro předčasné volby, které jsou stále reálnou variantou.

Před předčasnými parlamentními volbami by se měla mít nejvíc na pozoru ČSSD. Pokud vstoupí s Babišem do vlády, bude to pro ni znamenat další diskreditační kampaň či svalování viny za všechny vládní neúspěchy. Pokud proběhnou předčasné volby, nemá v současnosti strana finanční ani lidské kapacity stát se advokátem sociálních témat, která jsou historicky její. Andrej Babiš už totiž v tomto směru začal „makat“. Jízdné téměř zdarma, vysoké navýšení důchodů, úvahy o slevě daní na potraviny a pivo – to jsou všechno vládní kroky, které spolehlivě odlákají od ČSSD a KSČM v předčasných volbách velkou část jejich voličů.

Politická osobnost Andrej Babiš

Úspěch Andreje Babiše, jenž se stále drží na čele nejoblíbenějších politiků, stojí na principech, které se odvíjejí od jeho osobnosti – žádnou totiž nemá. Jakožto podnikatelský predátor sleduje pouze jediný cíl. Tím je osobní zisk, finanční i mocenský. Všechno ostatní jsou pouze nástroje k dosažení tohoto zisku. Díky názorové prázdnotě se velmi podobá tzv. „želé“, které se vžilo pro názorově beztvaré politiky Jana Fischera a Jiřího Drahoše. Mezi nimi a předsedou hnutí ANO je ale velký rozdíl – Babiš se dokázal chytře obklopit špičkami v oboru politického PR.

Tito experti jeho „osobnost“ vytvořili za něj – a průběžně ji inovují. Díky utvoření komplexního příběhu, jenž vysvětluje způsob nabytí miliardového majetku i motivaci jít do politiky, tak nyní většina lidí vidí v Andreji Babišovi spíše novodobého Antonína Baťu než dalšího Krejčíře či Bakalu. Nejvíce obdivuhodná je jeho schopnost přežít jakýkoliv politický skandál, po nichž v minulosti padali premiéři i celé vlády. Jeho PR tým z dlouhodobého hlediska sází na nekonfliktnost. Snaží se z Andreje Babiše udělat nejméně nepřijatelného kandidáta napříč voličskými segmenty.

V České republice neexistuje síla nebo vážená politická osobnost, která by tento politický produkt „Andrej Babiš“ rozbila. Kvůli vlastnictví tištěných médií a vlivu na mediální domy dalších českých miliardářů dokáže Babiš velmi jemně a efektivně ovládat emoce velké části populace. V době krize si neváhá vypomoci ani dezinformačními weby. Také v soukromých televizních stanicích se cítí jako doma a veřejnoprávní televize je již očerněna z podjatosti, takže její reportáže voliče hnutí ANO nepřesvědčí. Vytváří se tím kolem Andreje Babiše neprostupná blokáda nežádoucích informací. Voliči pak nemají šanci je zaznamenat.

V osobě prezidenta republiky nemá Babiš názorového oponenta, ale silného spojence, který neváhá v čase Babišovy krize učinit krok, který ohrozí jeho vlastní popularitu. Například dát milost doživotně odsouzenému kriminálníkovi. Zeman a komunisté průběžně fungují jako Babišův hromosvod pro koncentraci negativních nálad ve společnosti. Lidé vyjadřují opovržení nad kdečím, naposledy nad komunistickou „mlátičkou“ ve středně významné sněmovní funkci. Během toho Babiš potichu proplouvá veřejným prostorem s mnohem většími skandály (při vší úctě k obětem represí pohotovostního pluku). Dokud bude taková praxe fungovat, Babišova popularita výrazně klesat nezačne.

Čekání na charisma

Sílu Andreje Babiše bohužel umocňuje i přetrvávající neschopnost většiny demokratických politických stran vyprodukovat ze svých řad schopné lídry, kteří přesvědčí celý národ svým charismatem a virtuální či reálnou vizí, jako to zvládli svého času Václav Klaus nebo Mirek Topolánek. Nepotřebovali k tomu ani onen ekonomicky zhoubný levicový populismus, ze kterého v současnosti těží právě hnutí ANO.

Možnosti vzniku silné osobnosti s liberálnějším myšlením jsou omezené: V ČSSD se po volebním debaklu stali její progresivisté lovnou zvěří a ODS se stále nerozhodla, jestli chce tolerovat ve svých řadách  Václava Klause mladšího. Malé strany mají potíže s vlastní existencí a hrozbou zániku, proto se naděje mnohých voličů upínají k České pirátské straně. Její předseda Ivan Bartoš se drží na předních místech popularity politiků a hned v závěsu ho stíhá Jakub Michálek, který navíc nevyvolává u části populace předsudky jako jeho kolega. Pokud se tito dva představitelé vyhnou zaškatulkování do tábora „antibabiš“ (což se jim zatím daří), mohou se za několik let stát hlavními Babišovými vyzyvateli. V Poslanecké sněmovně již ukázali své odhodlání postupovat proti němu tvrdě, zároveň však zvládají si vůči sobě nepopudit velkou část mimopražské veřejnosti, jako se to zatím spolehlivě daří menším stranám kolem pravého středu. I proto jsou Piráti v průzkumech druzí.

Na poražení Fenoménu Babiš to však zatím nestačí. A tak bude premiér stále předstírat ublížení a křivdu, zatímco jeho moc poroste. Může být porážen v maličkostech, ale jeho politicko-ekonomické impérium mezitím bude expandovat. Pokud se dobrý lídr opozice nenajde, nezbývá než čekat, až se lidé produktem Babišovy politické kafilerie přejí.