Přestává to být sranda

Primula dneska při tiskovce řekl, že vysoké přírůstky nakažených jsou dány větším množstvím testů. Snad má pravdu, protože po nadějných posledních dnech, kdy jsme se drželi daleko pod 200 nových nakažených denně, najednou to začínáme přidávat po třech stovkách. Zrovna včera jsem měl rozhovor se svým bratrem Masterem, který můj předčasný optimismus laakonicky utnul, že pomalu rostoucí exponenciála je pořád exponenciála. 

USA podle mě ještě dneska předstihnou Itálii a budou skutečně first i v tomto ohledu. 

Koroňáček má zdá se ještě hodně trumfů v rukávu. 

Jak hluboko se vám vpálí do hlavy, když vidíte, jak smrtka kosí vedle vás a docela fest? Jak moc to promění váš žebříček hodnot? Myslíte že v Itálii či Španělsku se dá ještě bezpečně mluvit o green dealu, právech pro imigranty nebo o záchranných balíčcích pro miliardáře, aniž by vám někdo promtně rozbil hubu? 

Kolik mrtvých potřebujeme u nás, aby ztichli všichni ti covidioti, co pořád mají pocit, že na této krizi Babiše doženou a zlikvidují?

Obzor je poměrně hodně chmurný.

Pumpování peněz do ekonomiky totiž neřeší nic. Dokonce nic neřeší ani to, že je dáte rovnou lidem. Tisknutí papírků nic nevytvoří, nic nevyrobí, nic nezařídí. Aby se něco doopravdy dělo, to se musí makat, organizovat, zařizovat, vylepšovat, vynalézat, shánět, možná trochu i krást. Jak dlouho bude trvat, než to všem dojde jednoduše proto, že to bude poslední možnost? 

Jakou máme šanci při realitě našich obchodních vazeb, kdy skoro všechno jde přes Dojčland, že nás to nesemele? A pokud nějaká šance existuje, skýtá ji někdo jiný než Babiš? 

Stačila jedna taková vylepšená chřipka a třicet posledních let se vypařilo jak pára nad hrncem. Přichází účtování. A velmi spravedlivě. Účtovat se bude úplně všude a nikdo se tomu nevyhne. 

Jsem ještě pořád pěkně utahaný… mluví ze mě těžký den….