10.5.2018
Kategorie: Politika

Předseda Evropské komise poctil Karla Marxe. Není divu

Sdílejte článek:

MARTIN PÁNEK

V pátek 4. května byla v německém Trieru odhalena socha Karla Marxe k 200. výročí jeho narození v tomto městě. Této veselice se zúčastnil taktéž předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Prohlásil, že: „Karla Marxe je třeba chápat v kontextu jeho doby. Za to, že jeho pozdější následovníci použili hodnoty, které formuloval, a slova, která k popisu těchto hodnot nalezl, jako zbraně proti jiným, nelze povolávat k zodpovědnosti Karla Marxe.“

[ad#textova1]

Škoda, že si Juncker neotevřel Manifest komunistické strany, kde Marx explicitně píše: „Komunisté pokládají za nedůstojné, aby tajili své názory a úmysly. Prohlašují otevřeně, že jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu. Nechť se panující třídy třesou před komunistickou revolucí! Proletáři v ní nemají co ztratit, leda své okovy. Dobýt mohou celý svět.“

Václav Klaus se v Trieru zúčastnil opoziční akce, na které mj. uvedl: „Postavení obřího Marxova pomníku, navíc financovaného stále ještě převážně komunistickou, Marxem inspirovanou Čínou, považují mnozí lidé nejen v jeho rodném Německu, ale i u nás za výsměch. Za výsměch dějinám, za výsměch obětem režimů, které vznikly na bázi Marxova učení, za výsměch dnešku.“ Obdobné odsudky si Juncker vysloužil také od Jana ZahradilaJana SkopečkaMiroslava Kalouska a dalších českých i evropských politiků. Naopak pochvaly se dočkal od předsedy Zelených na Praze 3 Bohumila Čápa.

Pro lidi, kteří říkají, že Evropská unie nás chrání před mrazem z Kremlu a před socialismem vůbec, je to možná překvapivé. Avšak přesně to zapadá do všeho, co už o Evropské komisi víme.

Když jsme vstoupili do Evropské unie v roce 2004, vlády se ujala Barrosova první Komise. V ní účinkoval např. usvědčený defraudant Jacques Barrot, ale mimo něj byli členy Komise Siim Kallas z Estonska, bývalý člen Nejvyššího sovětu Sovětského svazu, nebo László Kovács z Maďarska, velký přítel diktátora Kadára a člen ÚV Komunistické strany Maďarska. Za ČR tam byl marxista Šidla, jenž vystřídal kariérního oportunistu Teličku, který vstoupil do KSČ v 21 letech. Předseda Barroso sám pak byl v mládí přesvědčeným obdivovatelem předsedy Mao Ce-tunga.

Druhá Barrosova Komise pak připomínala spíše politbyro Sovětského svazu. Opět vedená maoistou Barrosem, komunistický aparátčík Kallas se stal místopředsedou této Komise, další místopředsedkyní se stala Cathy Ashtonová, která působila v Kampani za nukleární odzbrojování, jež brala dary od Komunistické strany Velké Británie. Česká republika nominovala absolventa Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě, o kterém se ví, že ho fakticky řídila KGB, a člena KSČ Štefana Füleho a Slovensko nominovalo jeho spolužáka Maroše Šefčoviče.

To jsou sice loňské sněhy, avšak i v současné Junckerově Komisi, která vládne již čtvrtým rokem, najdeme mnoho komunistů. Tak např. místopředsedkyně a „ministryně zahraničí EU“ Federica Mogheriniová byla členkou Italské komunistické federace mladých od roku 1988. Poté, co byla Komunistická strana Itálie přetransformována do Nové demokratické levice v roce 1991 a poté do Demokratické strany, strávila celou svoji kariéru v těchto následnických stranách.

Další místopředseda Andrus Ansip z Estonska, zodpovědný za jednotný digitální trh, byl aparátčíkem na plný úvazek v Komunistické straně Estonska mezi lety 1986 a 1988. Svoje angažmá v Komisi si zopakoval Slovák Maroš Šefčovič.

Čtvrtou místopředsedkyní s komunistickou minulostí byla Kristalina Georgievová z Bulharska, jež mezitím odešla do Světové banky. Její životopis popisuje její akademickou kariéru jako profesorku ekonomii na Univerzitě národní a světové ekonomiky v Sofii v letech 1977–1993, ale nezmiňuje, že po většinu této doby byla tato univerzita známa jako Vyšší institut ekonomie Karla Marxe (mezi lety 1953 a 1990).

Z dalších komisařů zmiňme Nevena Mimicu z Chorvatska, jenž byl vysoko postaveným aparátčíkem v oblasti zahraničního obchodu v komunistické Jugoslávii, a Pierra Moscoviciho, komisaře pro hospodářské a finanční záležitosti, který je bývalým členem trockistické Revoluční komunistické ligy, odkud přestoupil do Socialistické strany v roce 1984.

Podle všeho je tedy kvalifikace v anti-demokratickém vládnutí něco, co EU u těchto lidí považuje jak za úctyhodné, tak za užitečné. Komunistický duch ostatně prosakuje do unijních politik dlouhodobě, vždyť společná zemědělská politika je totéž jako RVHP, pouze s větším obnosem peněz.

Sám Jean-Claude Juncker nebyl sice maoista jako jeho předchůdce José Barroso, avšak při úmrtí kubánského tyrana Fidela Castra vydal oficiální prohlášení: „Úmrtím Fidela Castra přišel svět o muže, který byl pro mnoho lidí hrdinou.“ Ani slovem se nezmínil o tom, že Castro byl diktátorem, jenž zkazil život několika generacím Kubánců.

Svojí účastí na oslavě narozenin Karla Marxe, duchovního otce nejmasovějšího zabíjení, které Evropa pamatuje, plil Jean-Claude Juncker do tváře všem, kteří trpěli pod komunistickými diktátory. Francouzský prezident Jacques Chirac kdysi prohlásil na adresu postkomunistických zemí v EU, že „propásly příležitost mlčet“.

Juncker, který se projevuje jako klasický sovětský aparátčík – speciálními dohodami s velkými firmami počínaje, přes pokoutné dosazování kamarádů na vedoucí místavášnivými polibky a opilstvím konče, tak naopak představil výbornou příležitost nepropásnout příležitost pochopit, co je Evropská unie zač. Jak řekl můj kamarád na Facebooku: Jean-Claude Juncker hodnoty Evropské unie nezradil, pouze je prozradil.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Martin Pánek

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...