4.6.2018
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Právo? Spravedlnost?

Sdílejte článek:

PETR ZÁVLADSKÝ

Spravedlnost je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů, regulativní idea pro uspořádání společnosti a zejména právo. Podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a „nazývá se také dobro pro druhé“. Avšak v praxi se setkáváme spíše s empirií, podle níž: „se k soudu nechodí pro spravedlnost, nýbrž pro rozsudek.“

[ad#textova1]

Četl jsem před několika dny příběh, který napsal na základě vyprávění z druhé ruky kolega Pražák. Příběh vypodobnil podle líčení níže zmíněné manželky. Zkusím jej nějakou zkrácenou formu převyprávět:

Příběh se odehrává někdy před 30 lety, kdy mezi manžely vypukl spor o to, zda mít potomka či nikoliv. Manžel v žádném případě o dítě nestál, zatímco žena po těhotenství toužila. Z vyprávění není patrné, zda tato otázka padla už před svatbou, či zda problém vyplynul až během soužití. Předpokládám, že kdyby tuto otázku vyřešili už před sňatkem, patrně by k němu vůbec nedošlo.

Můžeme si pouze domýšlet, proč ten muž o dítě nestál. Namátkou mě napadá, že například manžel nahlédl, že si nepřeje, aby pokračovala jeho vlastní genetická informace, nebo možná nahlédl hlouběji do duše vlastní manželky a usoudil, že jejich společný pokračovatel by mohl mít vlastnosti, které muži z nějakého důvodu vadí; ať už by šlo o řekněme dědičnou chorobu, povahové vlastnosti, anebo o duševní schopnosti. (Napadá mě v této souvislosti například režisér Jiří Menzel, který také dospěl k závěru, že si nepřeje, aby jeho genetická linie pokračovala.)

Ať tak, nebo tak, manželé se nedohodli. Jenže žena potajmu, bez vědomí manžela, vysadila antikoncepci a až bylo jisté, že si tak přivodila těhotenství, oznámila to svému manželovi. Ten toto jednání manželky neunesl. Odešel z bytu, a když se později v podnapilém stavu vrátil, došlo znova k prudké roztržce, která vyvrcholila pobodáním manželky nožem.

Neznáme okolnosti, které muže k této krajní agresi vedly, ačkoliv manželka později uváděla, že latentní agresivní sklony u něj nacházela již dříve, byť ne takto otevřené. Víme jen tolik, že brzo po tomto incidentu došlo ke dvěma soudním líčením, přičemž v prvním z nich došlo k podmíněnému odsouzení onoho muže (pokud bylo podmíněné, patrně tam musel být dostatek polehčujících okolností). O tento rozsudek však ani nejde.

Druhým soudním líčením byl návrh na rozvod manželství podaný gravidní manželkou. Manželství bylo rozvedeno, muž se odstěhoval a po narození dcery mu byla vyměřena vyživovací povinnost na dceru, která se z tohoto těhotenství narodila a byla přiřčena do matčiny péče. Ačkoliv pro otázku, kterou chci položit, to už není podstatné, jen dopovím zbytek: Matka údajně stála o to, aby dcera udržovala s biologickým otcem kontakty, on však cítil k exmanželce silnou nevoli a tak postupně pokusy zcela utichly.

Nařízenou vyživovací povinnost muž plnil řádně dle rozsudku, do jejích osmnácti let k rukám matky a v okamžiku její plnoletosti na dceřin účet. Nechtěná dcera nastoupila na jakousi střední školu, na které měla (blíže neurčené) potíže, takže byla ze školy vyloučena. (Patrně nešlo o žádnou malichernost, pro vyloučení musí být závažnější důvody.) Snažila se to sice před otcem utajit, ale on se to nějak dozvěděl a ověřil dotazem ve škole. Příběh končí tím, že když otec zjistil, že dcera již nestuduje, požadoval, aby mu již neoprávněně vyplacené alimenty vrátila, o čemž kladně rozhodl další soud.

Moje úvaha ale směřovala k něčemu jinému. Jestliže autorka příběhu tvrdí, že se udál před 30 lety, vcelku chápu, že první dvojice soudů se odehrávala za hlubokého reálného socialismu. Tedy včetně toho, že platil socialistický zákon o rodině. Nicméně se nemohu zbavit dojmu, že ten muž byl de facto opakovaně potrestán, ačkoliv podstatu jeho viny shledávám jen obtížně. (Samozřejmě nemluvím o tom pobodání.)

Podle mého vnímání byl podveden bývalou manželkou a proti své vůli se stal biologickým otcem, ale soud následně potrestal jej. Za to, že se stal obětí cíleného podvodu, byl nucen nejméně polovinu aktivního života posílat ne zcela zanedbatelné peníze na dítě, ke kterému (krom nedobrovolného dárcovství spermie) necítil vůbec nic a nepřál si je. Nebo možná ještě zesíleně řečeno, tato kukaččí matka si z něj udělala se svolením soudu dojnou krávu.

Samozřejmě beru v úvahu, že jsme slyšeli pouze názor jedné ze tří zúčastněných stran, tedy velmi zabarvený subjektem, a pro dobrání se objektivního výsledku by jistě bylo lepší vyslechnout ještě verzi jak toho dotyčného muže, tak jejich dcery. Protože nepochybně by se všechny tři verze od sebe v některých podstatných věcech patrně lišily.

Navíc mě to vede k lehké úvaze o tom, kolik takovýchto kukaččích dětí po světě běhá, kolik matek si ze zploditelů svých dětí udělalo jen „Oslíčku, otřes se“ a zdroj bezpracných příjmů. A koneckonců i k úvaze, že při dnešní vysoké rozvodovosti de facto všichni platí alimenty všem, aniž by byly brány v úvahu nějakým objektivnějším způsobem i viny za příliš snadno uzavřená a příliš snadno rozvedená manželství. Ale tím už bych se dostával dál, k hranici etiky a morálky, a těmi se vlastně ani momentálně zabývat nechci.

Zkrátka a dobře jsem tím chtěl jen říct, že zrovna tento případ velmi demonstrativně ukazuje to, co je zmíněno v perexu, tedy že soud, i když rozhodne podle zákona, nakonec vůbec nehledá nějakou spravedlnost, nýbrž právě jen a pouze — vyprodukuje rozsudek. „Jménem republiky, odsuzuje se…“

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: PeTaX

ZAVLADSKY

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 3,27 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky