Pře
20.7.2020
Kategorie: Společnost23 přečtení

Praktiky levicového póvlu v centrálních kulturních institucích

Sdílejte článek:

LIBOR ČÍHAL

Minulý týden zaznamenala americká i evropská média rezignaci Bari Weiss na post vedoucí komentátorky v New York Times. Z takového postu se obvykle neodchází, Weiss to vysvětluje na svých webovských stránkách, krátce, levicová luza ovládla redakci tohoto klíčového amerického média a v této atmosféře se nedá pracovat. Bari Weiss je považována za talentovanou novinářku, dnes patří mezi stars, noviny ji najaly v roce 2017 se zadáním přiblížit noviny reálnému životu.

Weiss vysvětluje rezignaci každodenní šikanou a antisemitskými narážkami levičáků (kterých je v redakci velká většina). Popisuje atmosféru ideologického zastrašování a konformity, která nakonec úplně znemožní svobodné psaní a což je pro žurnalistu podstatné, zohlednění a diskutování více názorů na věc.

Rezignační dopis Weissové poodkrývá praktiky levicového póvlu v centrálních kulturních institucích, které jsou běžné i v Evropě, levičáci na prvním místě vyvolají v činovníkovi ve vedoucí pozici strach a pochyby o svém rozhodnutí najmout někoho, kdo má svobodnou vůli a názor, jako je Bari Weiss, někoho, kdo si odváží překročit ideologickou linii. To je zcela evidentní např. i v české televizi, kdy tam zodpovědní činitelé zaměstnali někoho, kdo oplývá svobodným a nekonformním náhledem na běžná politická fakta? Weiss píše ve svém dopise, že Sulzberger, což je majitel novin, ji v soukromí vyjadřoval podporu, ale ani v nejmenším, jak ve vnitřní komunikaci, tak na twitteru, se s ní nesolidarizoval a nepostavil proti útokům a hrozbám jejích levicových kolegů. Sulzberger a spol., kteří mají v kulturních institucích moc, se obávají levicového póvlu, mají strach, že budou vystaveni stejnému zacházení. Mocní v těchto institucích odhodili morální, politické a intelektuální principy, na nichž tyto instituce stavěly, bez těchto principů nemůže západ dost dobře přežít. Mocní v těchto institucích tvořili a tvoří elitní jádro společnosti, mají peníze, intelektuální kapacitu a nástroje k ovlivňování společnosti, o zkvalitnění a vzestup společnosti přestala tato elita usilovat. V podobných případech je druhým záměrem levičáků ukázat, jak to dopadne, když někdo překročí ideologickou linii, musí odejít a popř. má i po kariéře. Z těchto novin odešel v červnu z úplně stejných důvodů šéf rubriky Opinion James Bennet.

Jak komentuje tuto událost v centrálním a vlivném orgánu německých médií magazínu Meedia hlavní komentátor magazínu Stefan Winterbauer? Rezignační dopis Bari Weiss rozbouřil tento týden vlny, Weiss kritizuje nepřátelské a represívní klima v redakci amerického prvního média. Označovali ji jako rasistku a nacistku, když ona sama se podle vlastního vyjádření definuje jako novinářka „centristických názorů“. Případ paní Weiss se podobá Birku Meinhardtovi, který napsal o svém konci v SudDeutscheZeitung celou knihu. Je to relativně nová móda, rozloučení s významným médiem takto oslavovat, musí se o tom psát kniha nebo obšírné vysvětlení na webu? Proboha otevřený rezignační dopis! To může být Bari Weiss ještě ráda, že ji Winterbauer neoznačil rovnou za nacistku a rasistku, jak nepřímo čtenáři podsouvá.

Mnichovská žurnalistická fakulta (DSJ) na svých stránkách uvádí názory mladých adeptů a studentů na smysl a cíle novinářské profese, studentské náhledy se též publikují v mediálním magazínu Meedia, těžko soudit, zda-li se náhledy německých studentů, po desetiletích ideologické, mediální a školní indoktrinace, budou lišit od českých adeptů novinařiny. Ve svých článcích se studenti nezajímají o ekonomiku a národní hospodářství nebo vůbec smyslem novin pro čtenáře, ale jinými tématy, jako jsou „bílá privilegia“, „diverzita v redakci“, „boj s pravicovým extrémismem“ apod. V magazínu Meedia píše mladá autorka a studentka fakulty Leonie Schlick. Snad víte milí bílí adepti, že jste bílí, nás 15 adeptů jsme si to většinu života vůbec neuvědomovali. Žijeme v rasistické společnosti. Naši starší kolegové neukázali přesvědčivě na zlo rasismu ve společnosti, za to jsme my všichni zodpovědní, jenom 6% šéfredaktorů ze 122 rozhodujících médií v Německu má imigrační původ. My mladí adepti se musíme tázat, jak to vylepšit. Musíme se poprat s naší bílou barvou, média už nesmí diskutovat o tom, existuje-li nebo neexistuje rasismus ve společnosti, ale rasismus musí být uznán jako společenská realita. Musíme pořád, každodenně, v každé situaci, rasismus pranýřovat a zabývat se tím.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
23 přečtení
(27 votes, average: 4,41 out of 5)

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.