Použitím selského rozumu by to snad šlo vyřešit

Daně a poplatky se vypisují podle zákona.

Tím je popřena celá dosavadní kultura a zaděláno na katastrofu. Zákony si samozřejmě pořizují sami pro sebe s hlavním zaměřením, zařídit si život parazitů, případně také pro ostatní, kteří se jim vetřou do přízně a budou jim dělat potřebné poskoky.

Při vší bídě máme trochu štěstí. Jsou totiž očkovaní. Ve dvacátém století, jim podobní, velmi narazili, když také popřeli morálku, vraždili, kradli a lhali. Naprosto se to neosvědčilo, prohráli svoje války a museli se zříci zcestných ideologií. Potom se konal soud a někteří, co přežili, stáli před tribunálem, zodpovídali se a museli pykat. Samozřejmě nebylo to zcela důsledné, ale pro ty dnešní z toho přece jenom vyplynulo poučení: Ve jménu zajištění parazitské existence se přímo vražit nevyplácí. Ale také zjistili, že když se použije přiměřené násilí, přihlouplá propaganda, obelhávaní a rozdávání blýskavých cetek ve formě dotací, subvencí, příspěvků, vyznamenání, uznání, dávek a ozdobných her, dá se to pořídit i s použitím zbývajících pomůcek, tedy krádeže a lži.

Ostatně krádež byla od jakživa hlavní téma všech neschopných a hloupých. Vražda a lež jsou jenom pomůcky k dosažení cíle, usadit se těm co umí něco užitečného za krk a prohledávat jim kapsy. Když si aktuální parazitičtí vládcové netroufají vraždit, musíme děkovat všem těm, kteří se zasadili svými oběťmi za tento významný pokrok. Jenomže hlavní úkol stále zůstává nesplněn. Dál kradou a lžou. Díky tomu se schyluje k další katastrofě, příznaky lezou ze všech koutů. Především jim musíme odebrat koryta ze kterých se živí a přihazují služebnictvu, které obsluhuje mikrofony, silné reflektory v televizních studiích, kde podstrkuje přiměřeně nezávadné otázky a píšou neškodné články v novinách, co bylo na slavnostní večeři, kdo byl vyznamenán a kdo pálil na černo kořalku.   

Jestliže užíváme významnou výhodu a můžeme dýchat, mluvit, psát, pracovat, cestovat, danou miliony obětí těch před námi, musíme pokračovat v jejich odkazu a dokončit jejich dílo, postavit se zlodějům na odpor a nastolit zpět původní pořádky, kdy ten, co nás vedl na lov proti velkým zvířatům, posléze spravedlivě rozdělil kořist, podle toho, jak se kdo osvědčoval při podmiňujících činnostech. Je zřejmé, že nestačí prohlásit krádež za hřích, ze kterého je možné se vyzpovídat, u oltáře odříkat pokání. Je potřeba ustavit soud z těch, kteří jsou vybaveni příslušným intelektem a morálkou. Ten soud potom vynese přísné tresty a zakáže krádež jednou provždy. Problém máme jen v tom, sehnat právníky, kteří jsou schopní kvalifikovat krádež jako zločin, ne jen když kapsářka vytáhne někomu peněženku z kabátu, nebo když lupič vylomí dveře a vykrade byt. Násilí se totiž stalo státní politikou, hlavním motivem parazitů, kteří vládnou. Místo obce, kde všichni spolupracují na základě svobodné vůle, jsme nuceni především odevzdávat peníze pod tvrdou sankcí všem možným příživníkům. Běda všem, kteří mají nezatemněný rozum, opírající se o původní výklad morálky. Přihlížet organizovanému zločinu je zdrcující, i když vše jakoby legalizují stohy vyhlášek a zákonů. Ocitáme se v cizím světě, kam zřejmě nepatříme, to vede k rozvoji duševních poruch, na které nezabírají prášky.

Naprosto ponuré je, že nám nepomůže víc pracovat, pokrok vědy, techniky, snažit se, stejně nás okradou pořád ti samí hloupí a neschopní díky palebné síle, kterou mají pod palcem. Budou dál pomocí podplacené klaky opakovat, že to jinak nejde, „někdo vás musí vést“. Ještěže jsou na světě země, kde v parlamentu sedí ti, co tvořivě pracují a trochu nových zákonů navrhují a schvalují ostatní pracující. Žádná legislativní smršť, díky čemuž tady nevíme, co bude zítra se studnou, ze které pijeme, s polem, které nás živí, s kostelem, kam se chodíme podívat nebo i modlit.

[ad#velkadolni]