
Odchod bělochů z německých měst zrychluje, mizí dokonce i ti, kteří svojí volbou tuto situaci zavinili
SLOVANKA
Odchod z měst je samozřejmě teprve začátek. Tak jako všude jinde muslimové nejprve obsazují velká města, pak pokračují do těch menších a do vesnic.
Nakonec postupně původní obyvatelstvo konvertují nebo vytlačí pryč ze země. I to je důvod, proč považuji všechny předpovědi islamizace za mylné, neboť s tímto exodem vůbec nepočítají.
K islamizaci dojde mnohem dřív právě proto, že postupně prchnou nejen ti, kteří se od začátku osudu své země vzpírali, ale i viníci této situace.
V populaci je navíc původní obyvatelstvo silně dominantní jen v nejstarších generacích, v té nejmladší se naopak postupně stává menšinou.
Mimo emigrace se tedy v Německu o urychlení islamizace zaslouží i vymírání bílých.
Nedávná oficiální data potvrzují jasný vzorec v německé městské demografii: jak podíl cizinců ve velkých městech prudce roste, následují čisté odlivy Němců.
Stejný vzorec platí i pro německý školský systém, kde rodiče posílají své děti do škol s menším počtem cizinců.
Vládní odpověď na parlamentní vyšetřování AfD, o které informoval Welt, ukazuje, že ke konci roku 2025 mělo alespoň 37 velkých měst podíl cizinců 20 procent nebo více, což je nárůst oproti pouhým devíti městům v roce 2015.
Data ukazují, že v Offenbachu tvoří 40 procent obyvatelstva cizinci. V Berlíně činil čistý příliv cizinců mezi lety 2015 a 2025 přibližně 519 000, zatímco čistý odliv Němců byl asi 159 000.
Podobné nerovnováhy se objevily téměř ve všech velkých německých městech.
„V devíti z deseti měst odešlo více Němců než se nastěhovalo během stejného období: v Berlíně, Hamburku, Mnichově, Frankfurtu nad Mohanem, Brémách, Kolíně nad Rýnem, Norimberku, Essenu a Düsseldorfu,“ napsal Welt.
Jedinou výjimkou bylo Lipsko.
Jinými slovy, jak se tam stěhuje více cizinců, více Němců odchází. Data však neukazují, kam se Němci přestěhovali, ale pokud tento vzorec platí i na jiných místech na západě, Němci se stále častěji stěhují do menších měst s menším počtem migrantů nebo do venkovských či příměstských oblastí s homogennějšími německými populacemi.
I když ne všichni němečtí občané jsou běloši, většina stále je. Obecně migrační vzorce na Západě ukazují, že běloši chtějí žít s ostatními bělochy.
To odpovídá tomu, co prokázal sociolog Thomas Schelling před více než 50 lety ve Spojených státech.
V jeho klasických modelech segregace (1969–1971) i mírné individuální preference pro určitý podíl sousedů stejné rasy vedou k silnému, často nevratnému prostorovému třídění poté, co je překročen „bod zlomu.“
Schellingova data ukázala, že lidé nepotřebují silné předsudky, ke klasické kaskádě emigrace stačí jen mírná preference nepatřit do malé menšiny. Poté se promění smíšené oblasti v převážně homogenní.
Empirické studie amerických čtvrtí zjistily, že mezní body se obvykle pohybují v rozmezí 5 až 20 procent menšiny, často kolem 13 procent v pozdějších desetiletích.
Po dosažení těchto klíčových bodů se odliv bělochů jen zrychloval.
Welt dokonce konkrétně cituje další výzkumy ze Švédska a Dánska, aby zdůraznil „odliv původních obyvatel“ nebo „odliv většiny“ v reakci na rostoucí podíl imigrantů, zejména u skupin s nižšími příjmy nebo kulturně vzdálenějšími.
Možná ještě pozoruhodnější jsou strategie, které používají běloši a Asiaté ve Spojených státech, když chtějí žít v multikulturním městě.
New York City je možná nejpozoruhodnějším příkladem, který má nejvíce segregovaný školský systém v Americe. Ačkoliv je New York obvykle vnímán jako liberální, tento předpoklad je zcela postaven na lži.
Když jde o rozhodování, kde mají lidé žít a kam posílat své děti do školy, jejich skutečné přesvědčení se opakovaně odhalují.
Stejný proces probíhá v liberálním Berlíně a dalších liberálních německých městech, jak ukazují data.
Když přijde čas, aby Němci, včetně liberálních bělochů, rozhodli, kam své děti pošlou do školy, používají složité metody, jak je oddělit od škol s vysokým počtem cizinců a dětí s migračním zázemím.
To také zahrnuje zaplacení značných částek peněz za to, aby se děti dostaly do jiných škol, často i za cenu dlouhého dojíždění.
Není to nutně o cizincích, ale hlavně o rase. Bílí němečtí rodiče prostě nechtějí, aby jejich děti byly menšinou v těchto školách, které jsou proslulými ohnisky nepokojů, fyzického násilí a špatných vzdělávacích výsledků.
Pro bělochy, kteří tyto školy nakonec navštěvují, je šikana davu na základě jejich rasy často předvídatelným důsledkem.
Německé důkazy ukazují stejným směrem. Analýzy pomocí panelu mikrosčítání odhadují, že vyšší podíl migrantů v daných okrscích zvyšuje pravděpodobnost odchodu domácností s etnickou většinou.
Proces je pozorován napříč politickými orientacemi: rodiče a domácnosti upřednostňují jazykové prostředí, kvalitu školy, vnímanou bezpečnost, sociální normy a každodenní kulturní kompatibilitu.
Jak Welt poznamenává, státní kampaně za „toleranci“ a „antirasismus“ tyto preference nevymažou, stejně jako tuto dynamiku nesmazávají jinde.
Na celostátní úrovni nyní podíl školou povinných dětí s migračním zázemím přesahuje 40 procent a nadále roste; zatímco v městských státech je podíl dětí migrantů mnohem vyšší.
V Berlíně je to přes 52 procent a v Brémách 67 procent. Tedy bílé děti jsou již v těchto městech menšinou.
Ve velkých městech je segregace extrémní.
Starší berlínská data již ukazovala, že téměř dvě třetiny dětí s migračním zázemím navštěvovaly základní školy, kde většina spolužáků neměla německý původ, zatímco velká většina dětí bez migračního zázemí navštěvovala školy, které zůstávaly převážně německého původu.
Novější údaje ukazují, že v okresech jako Mitte a Neukölln je na školách 70 až 80 procent žáků z migračního pozadí a některé se blíží 90 procentům tam, kde němčina není jejich mateřským jazykem.
Stejně jako v jiných západních zemích se běloši stále častěji obracejí na soukromé školy, aby ochránili své děti, i když by to nikdy osobně nepřiznali.
Výzkum německých středních škol, rovněž v angličtině, ukazuje jasný „odchod většiny“ nebo „odchod bílých“ z místních škol s vysokým podílem menšin.
V Berlíně jsou běžné zdokumentované případy rodin, které registrují děti na adresách mimo své skutečné bydliště nebo žádají o přestup do škol s lepší pověstí. To znamená, že školy jsou často mnohem více segregované než samotné čtvrti.
Faktory, které tyto události v Německu pohánějí, nezmizí. Skupiny z kulturně a nábožensky vzdálených oblastí – zejména částí Blízkého východu, severní Afriky a některých středoafrických zemí – vykazují trvalé rozdíly ve vzdělání, osvojování jazyků, zaměstnanosti a míře kriminality ve srovnání s původními Evropany nebo východoasijskými migranty.
Cizí kulturní normy vytvářejí tření, kterého si domácnosti všímají při rozhodování, kam děti poslat do školy. Tyto faktory vedou k jejich postupnému útěku ze škol, dokonce i z čtvrtí a měst.
Nic z toho však účinně nemění volební vzorce ve velkých německých městech, která stále drtivě podporují progresivistické strany a pravděpodobně to budou dělat ještě více s tím, jak v každém z nich poroste zahraniční populace.
Důkazy ukazují, že běloši a rodilí Evropané žijí ve stavu trvalého popření, dokonce i ohledně motivů, proč své děti posílají do škol s malým podílem cizinců.
Nepřiznají, že multikulturní školy jsou důsledkem toho, jak roky volí…
- Odchod bělochů z německých měst zrychluje, mizí dokonce i ti, kteří svojí volbou tuto situaci zavinili - 21.11.2026
- Politici jsou poslušní vůči svým fašistickým pánům z EU. Ženou nás do Velkého resetu - 21.11.2026
- Trilaterální summit představitelů Ruska, Číny a USA dospěl ke shodě, že je potřeba navázat na formát Jalty - 21.11.2026

Islamizace německa má za následek mizení němců. No že se s tou islamizací nezačlo hned po první světové válce. Neměli bysme tady sám kaufland……no a kebab je naše národní jídlo ..