31.7.2013
Kategorie: Společnost

Potřebujeme úředníky?

Sdílejte článek:

OD: VILÉM BARÁK 31|07|2013

Ani ty největší globální podniky jako Microsoft, Nokia, nebo české firmy podnikající v telekomunikacích, rozvodu elektřiny, plynu a vody, nemají nad naším životem tak velkou moc jako státní úřady. „Služby“ byrokratů, na rozdíl od služeb podnikatelů, jsme prostřednictvím berní nuceni platit, a to aniž si jich žádáme, aniž je odebíráme a bez ohledu na to, jak jsou „kvalitní“. Kdo a proč se potom diví neochotě občanů platit eráru? Kličkováním mezi paragrafy daňového zákona lidé pouze demonstrují svůj skutečný názor na stát i „solidaritu“, „sociální spravedlnost“ a jiné podobné fráze. Naproti tomu hlavním zájmem úředníků a politiků jsou co největší berně vymáhané od produktivních lidí. Žijí z jejich milosti, strachu a nevědomosti a sami nejsou daňovými poplatníky. „Odvody“ na mzdových páskách byrokratů jsou pouze účetním trikem.

[ad#hornisiroka]

 

Monopol se projevuje nevyvážeností práv a povinností, a tak jezdíme po rozbitých silnicích, soudy se vlečou, školy jsou čím dál horší, ale stát požaduje řádnou a včasnou úhradu berní, přesné vyplňování statistik, třídění odpadků apod. Srovnejme si chování podniků v konkurenčním prostředí s počínáním byrokracie. Úřady zásadně sídlí v centrech měst, bez ohledu na cenu budov a pozemků, výši nájmů nebo dostupnost dopravního spojení. Nevedou k nim žádné směrovky, nelze zde použít platební kartu, někdy ani koupit kolek a nedá se u nich zaparkovat, tak jak je zvykem u slušného supermarketu (úředníci si však pro svá vozidla místo vždy vytvoří, např. rozmístěním dopravních značek). Čím více byrokraté přitahují automobily do středu měst, o to agresivněji poučují veřejnost o nutnosti právě zde ji omezit. Obdobně státní urbanisté, varující před vylidňováním center a snažící se regulovat množství obchodů a snad i barvu květin v oknech, ještě nikdy nevydali zamítavé stanovisko k umístění nějakého úřadu nebo poslaneckého paláce. Jako odstrašující příklad nekontrolovatelné byrokratizace městské zástavby by mohlo posloužit Brno. Tam kde dříve byly kanceláře soukromých firem, dnes sídlí odnože magistrátu, městská či státní policie, správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny atd.

 

 

Oproti firmám většina úřadů nepovažuje za nutné uvádět na své korespondenci nebo na jimi produkovaných písemnostech mail a internetovou stránku, některé se nenamáhají psát dokonce ani poštovní adresu a telefon (např. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, soudy, katastrální úřady…). Místo aby úřady zajistily dostupnosti telefonního signálu, jsme nuceni zde vypínat mobily. Soukromá firma vystavená konkurenci by nikdy nedopustila tzv. úřední dny, několikadenní čekání klientů ve frontách (např. na evidenci vozidel), nekompetentnost svých zaměstnanců, dodací lhůty počítané měsících a letech (soudy), nesrozumitelné a vadné návody k použití (např. formuláře daňových přiznání, zákony, vyhlášky)…. Pouze v posledních skanzenech socialistického hospodářství nalezneme tak neochotné a arogantní vrátné a telefonistky jako ve státních službách. Za zvláštní povšimnutí stojí přívlastek český, kterým si instituce dodávají zdání hodnověrnosti, ale naopak, jak předvádí České dráhy nebo Česká pošta (její specialitou je dopolední doručování písemností, tedy poskytování „služeb“ právě tehdy, kdy lidé nejsou doma), jedná se o značku neschopnosti sloužit zákazníkům.

 

Zábavné je poslouchat stesky vládních či jiných úředníků, jak přichází do úřadu brzy ráno, odchází až pozdě v noci a neznají víkendový odpočinek. Jednak to svědčí o manažerské neschopnosti delegovat úkoly na podřízené a hlavně: velký otazník se vznáší i nad tím, co dobrého jejich „mimořádné pracovní úsilí“ přináší společnosti. Osobně vidím svraštělé koblihy v igelitu, prodej půleného chleba pod pultem, což nebylo ani za komunistů, zvyšování daňového vyvlastňování a nezbytnost, aby si občan v souvislosti s růstem státní byrokracie najímal další a další šiky soukromých úředníků (advokátů, auditorů, účetních, daňových poradců, bezpečnostních techniků…. ). Proto si přepracování byrokrata zaslouží asi tolik soucitu a ohledů, jako přepracovaní dozorce koncentračního tábora. Řešením byrokratizace není zřízení elektronického Velkého bratra, ale zánik devadesáti pět procent všech úřadů bez náhrady.

 

[ad#velkadolni]

 

ZDROJ: Vilém Barák 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...