Politický galimatyáš

Motto “Přímé vede bezúhonnost, kdežto věrolomné zahubí pokřivenost.” (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 11.3)

Tak tohle už je galimatyáš, a to pořádný. To, v čem se ocitla česká politická scéna, připomíná spíše chaos.

Vezmeme-li příklad samotného prezidenta Miloše Zemana. Dal by se označit za sedícího prezidenta, nebo také pouze za prezidenta z fotografií. Svým výrokem, který vypustil v souvislosti s novičokem, ohrozil bezpečnost naší země. Místo aby se zastyděl, když se ukázalo, že jeho tvrzení neodpovídá skutečnosti, občanům pouze sdělil, že je odpovědný jen třem miliónům občanů. Abychom byli přesní, necelým třem miliónům, které jej volily. To má tedy znamenat, že si ostatní občané mají trhnout nohou?

Miloš Zeman otevřel dveře čínským obchodníkům, kam patří i společnost CEFC, vše vysvětloval tím, že u nás dojde k čínské investiční expanzi. Jeden z představitelů společnosti CEFC Jie Ťien-ming se stal jeho poradcem, a že jsou jeho kvality velmi diskutabilní, svědčí fakt, že tento muž zmizel, neb je vyšetřován kvůli korupci. Společnost CEFC u nás většinou skupovala nemovitosti a podíly v soukromých firmách.

Součástí této firmy se stal Jaroslav Tvrdík, bývalý ministr obrany ze Zemanovy vlády. Dalo by se říci, že kde se Jaroslav Tvrdík objeví, nastanou velké problémy. Stačí uvést, kam přivedl ČSA. Jak se zatím prezidentování Miloše Zemana jeví, bude zřejmě obdobím, kdy si bude vyřizovat účty s těmi, kteří jej nevolili a kritizují jej, dále bude zneklidňovat politickou scénu a bude zaměňovat parlamentní demokracii s prezidentskou. Ubohé, ale nebezpečné.

Stále tu máme vládu bez důvěry a nedá se říci, že by se blýskalo na lepší časy. Ke galimatyáši nemalou měrou přispívají i komunisté, kteří mají vládu podpořit. Ti se jen chovají jako vyděrači. Kladou si nové podmínky, což u této strany, která o sobě tvrdí, že je demokratickou, není nic nového. Nedá se jim ani v nejmenším věřit, a jestli se opravdu dostanou ke slovu, pak něco uvidíme. Minulost komunistů hovoří dostatečně.

K soudruhům můžeme přidat sociální demokracii, která zřejmě prožívá svůj blízký skon. Poslední záchvěvy a je možné, že ČSSD se stane minulostí. Nové vedení je velmi slabé, Jiří Zimola spíše vypadá jako hejhula, ale v porovnání s Jaroslavem Foldynou, jenž svým kouskem s Nočními vlky zostudil ČSSD, je jen slabým odvarem. Je nedůstojné, když předseda strany Jan Hamáček jde k prezidentovi, aby s ním probral nové ministry. Není prezidentova pravomoc, aby vybíral nové ministry, toto náleží pověřenému premiéru vlády. Jenže říkejte to našemu prezidentu. Můžeme zde použít staré české přísloví “Kdo se moc ptá, moc se dozví.” Platí o cestě Jana Hamáčka na Hrad. Moc se ptal, moc se dozvěděl. ČSSD se ocitla v konfliktní situaci, v níž si vybírá ze dvou záporných možností. Ať si vybere jakkoli, otevře si cestu do nikam.

Vláda bez důvěry tu zatím provádí personální výměnu na důležitých místech. Někteří z jejích ministrů odcházejí, někteří se kompromitují. Jako příklad snad postačí fotografie pudla Karly Šlechtové u památníku. Ve své mladické nerozvážnosti se znemožnila. A to velmi. Její kolega z ministerstva zdravotnictví Adam Vojtěch se sice nekompromituje, ale nejeví se jako muž na správném místě. Stačilo jej vidět v pořadu Michaely Jílkové “Máte slovo,” aby jeden usoudil, že tento mladý muž toho o zdravotnictví moc neví. Mlčet mu šlo asi úplně ze všeho nejlíp.

Galimatyáš. Nebo také fašírka, která je na vyhození. Tak lze vykreslit současnou politickou scénu. Jako by nám diktatura už klepala na dveře. Kdo nezažil, něco uvidí…

[ad#pp-clanek-ctverec]