26.12.2024
Kategorie: Exklusivně pro PP, Humor

Pohádka O statečném Robertovi, medvědu Vladimírovi a hloupých ovcích loupežníka Volodi

Sdílejte článek:

NIKOLAJ ACHMATOV

Čas vánoční sebou vždy přinese nějaké nové (politicky a ideologicky vhodné) pohádky, proto jsem se rozhodl vám taktéž povyprávět jednu ze své sbírky, kterou bych rád věnoval všem „vzdělaným“ novinářům, jež rádi strkají nos za hranice království a roznáší všude špínu.

Tož bylo nebylo. Kdysi dávno se za devatero horami, devatero řekami a devatero ropnými tankery nacházelo vysoce ekonomicky prosperující království, kde vyvěral pramen kouzelné látky zvané „Gaz“, díky níž lidem ani v nejkrutějších mrazech nebyla zima. Tento pramen strážil statečný a spravedlivý medvěd Vladimír, který nechal Gaz rozvést trubkami i do sousedních panství, jejichž ekonomika i životní úroveň začala vzkvétat.

Na druhém konci Gazovodu se nacházelo království založené dvěma bratry, kteří se ovšem časem rozhádali natolik, že nechali rozdělit svou zem na dvě poloviny. Když tito dva bratři zemřeli, zvolila si Západní země za nového krále hloupého úředníka Péťu, který sloužil zájmům cizích mocností a pro trochu německé Nutelly byl schopen prodat svůj lid do otroctví. Naopak ve vedlejší Východní vlasti se vlády ujal odvážný král Robert, jenž se rozhodl prosazovat výhradně zájmy svého lidu a ničí jiné. Od té doby se obě poloviny původního království natolik odcizily, že mezi sebou nechaly postavit vysokou zeď, protože Péťa, jeho zaprodaní rádcové a hlasité ovčí stádo, které si Péťův gang ideologicky vychoval za zdmi luxusních kaváren a společenskovědních fakult, šířili lži a nenávist vůči Východnímu království a snažili se zde vyprovokovat převrat.

Tohle měla na svědomí zejména parta loupežníků, vedená jakýmsi náčelníkem Voloďou a stejně jako Péťa najatá a financovaná oligarchy ze Zámoří, kteří zemi s Gazem záviděli její prosperitu a toužili zde převzít vládu. Tito band(erov)ité v oblasti nazývané „Okrajina,“ jež se nacházela na západním okraji Vladimírovy říše, přepadávali nevinné horníky, rozkrádali jejich nerostné bohatství a prodávali ho svým pánům. Po několika strastiplných letech, během nichž byli horníci na Okrajině mučeni, zabíjeni a týráni, došla velkému medvědovi Vladimírovi trpělivost a vtrhl na Okrajinu si to s těmi zaprodanými nevděčníky ručně a chlapsky vyřídit. No a jelikož se to oligarchům ze Zámoří nelíbilo, nakukali Péťovi a jeho ovečkám, že medvěd je zlý a je třeba proti němu zakročit.

Péťa a jeho ovečky tak začali ve velkém posílat band(erov)itům zbraně, provolávali „Sláva loupežníkům,“ a dohodli se, že je třeba i Gaz ideologicky očistit, proto zavřeli kohoutky na svých trubkách a nakupovali zkapalněné zásoby od ideologicky vhodných sousedů. Gaz začal být v království extrémně drahý, bylo ho málo a když udeřila zima (pardon, chtěl jsem říci, klimatická změna), začali lidé mrznout, hladovět, ale Péťovi to bylo jedno. Jeho rádkyně, šlechtična Markétka, dokonce radila, ať si vezmou druhý svetr.

Král Robert se ale uplatit nenechal. Medvěd nemedvěd, nadále kraloval tak, aby se jeho lid měl dobře, i přesto, že se od něj okolní království odvracela a dokonce se ho šílené ovce pokusily zavraždit. Nikomu se ale nepovedlo jeho království zničit. Jednou se však pár loupežníkům povedlo oholit několik ovcí a ucpat jejich vlnou Gazovod, jímž proudil Gaz do Robertovy říše. Medvěd společně s horníky totiž skoro všechny loupežníky na Okrajině pobil a tvrdé band(erov)itské jádro, bezpečně schované v bunkru v Kýblevě, vědělo, že je zle a myslelo si, že takto přinutí Roberta, aby se postavil na jejich stranu. A udělalo to pěkně v zi…období teplotních hodnot ovzduší pohybujících se v okolí nuly, jež zapříčinila výhradně klimatická změna způsobená CO2.

Inu, blázni to byli. Když král Robert viděl, jaká zkáza přichází, okamžitě vyrazil přímo za samotným vůdcem loupežníků Voloďou do Kýbleva, aby krizi diplomaticky vyřešil. Voloďa byl ale tradičně omámený psychotropními látkami a zámořskými penězi, a tak Robertovi nabídl pouze úplatek, že mu zaplatí dodávky zkapalněného Gazu od ideologicky čistých soudruhů ze západu, pokud vyšle své vojsko proti medvědovi Vladimírovi. Robert ale vždy jednal čestně, a tak tuto nabídku samozřejmě odmítl. Jelikož mu ale záleželo na vlastním lidu, rozhodl se podniknout cestu až za samotným medvědem. Ovce ve všech vedlejších panstvích, tedy kromě jistého Uherska a Bělehradska, kde ještě vládl zdravý rozum, začaly békat hlasitěji než všechny sirény světa, že medvěd je zlý a že každý, kdo se s medvědem kamarádí, je zlý, že je nepřítelem demokracie (z dovozu) celého světa. Ale Robert se nenechal zastrašit. Putoval úplně sám dnem i nocí, přes hory, před doly, přes pole plná větrníků a solárních panelů, přes válečnou oblast obývanou horníky, přes další hory a další doly, v mrazu, sněhové i raketometné bouři, až došel do medvědova obydlí, kde zcela lidsky, bez jakékoliv nenávisti, poprosil medvěda o pomoc.

A protože byl medvěd Vladimír dobrý, poplácal Roberta po rameni a řekl mu, že se nemusí bát, protože my Slované držíme při sobě a „brat“ nenechá „brata“ umrznout. Ihned druhý den vtrhl s lískovým ořechem do Kýbleva, ohnul Voloďu přes koleno a nařezal mu pětadvacet ran na holou zadnici, že vyděšený Voloďa s pláčem utíkal do své vily v Zámoří, kde si ještě nejmíň týden nesedl. No to si ale pište, milé děti, že ovce z Péťova království, hloupé a hlasité, nenechaly na Robertovi nit suchou. Ale Robert si z toho nic nedělal. Protože, jak asi víte, těmi nejhlasitějšími lidmi v naší společnosti, je kdo? No přeci hlupáci. A bohužel, v dnešní době mají namísto hospod Českou televizi, zaprodaná media a to nejhorší…Facebook a X.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
2 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)