3.4.2014
Redakce
0
Kategorie: Humor, Společnost

Počítače a reklamace

Sdílejte článek:

OD: PAVEL KVĚTOSLAV KOLÁŘ 03|04|2014

Reklamace jsou bohužel nedílnou součástí výpočetní techniky. Někdy jsou ale spíše k zasmání, ne-li k pláči.

 

Reklamace. Ať chceme nebo ne, prostě jsou a budou. Nic není dokonalé a věci mají tendenci se kazit a to i v době, kdy by podle papíru neměly. V případě normální reklamace zákazník donese zařízení a doklad o koupi, sdělí typ závady a během několika málo dnů je vada odstraněna, nebo zboží prostě vyměněno ke spokojenosti všech zúčastněných. O těchto reklamacích ale nechci psát. Chtěl bych se spíše vyjádřit k tématu nestandardních reklamací. Vždy se ve sdělovacích prostředcích probírá toto téma ve vztahu spotřebitel kontra prodávající ve smyslu prodávající = ten zlý, chce kupujícího oblafnout a prodat mu za každou cenu šmejd. Bylo by ale potřeba podívat se někdy na tento vztah z jiné strany. Co všechno si občas vykutálený takyzákazník dovolí reklamovat, jaké má představy je zarážející a kdyby to nemyslel vážně i k smíchu.

 

[ad#hornisiroka]

 

Uvedu jeden extrémní, ale ne až zase výjimečný příklad z praxe. Zákazník odmítl montáž základní desky počítače s tím, že si to zařídí sám vlastními prostředky. Budiž, je to jeho volba. Druhý den ji ovšem přišel reklamovat s tím, že nejede. Jistě že nejela. Deska totiž byla „upravena“ pilkou na železo, protože se mu do jeho bedny prostě nevešla!!!!.

 

Jiný zákazník odmítl montáž drahé základní desky s tím, že jeho kamarád to dobře umí. O dobrých kamarádech se zmíním později. Za tři dny náhle nepochopitelně změnil názor a chtěl desku přeci jen odborně namontovat. Poté, co ji přinesl k montáži, chtěl velmi rychle podezřele zmizet. Trval jsem alespoň na vizuální kontrole před montáží. No deseticentimetrová rýha od šroubováku byla opravdu nepřehlédnutelná. Tvrzením že už to bylo, když to kupoval mne deklasoval na úroveň slabomyslného. Kdybych si jí náhodou nevšimnul, celou cizí nešikovnost bych pravděpodobně byl donucen zaplatit z vlastní kapsy.

 

Jiný zákazník zase před reklamací kompletně odstranil nálepky s výrobními čísly a všechny záruční pečetě, údajně kvůli chlazení. Že se jednalo o jiné vadné zboží zakoupené kdoví kde nemusím ani zdůrazňovat.

 

Další přinesl na reklamaci počítač včetně kompletního hnízda myší – tedy živých tvorů, ne těch počítačových. Prostě jim tam bylo tepleji. Přehryzané kabely pak opravdu nemohly přenášet správně elektrické impulzy. Dlouho jsem pak uvažoval, kde asi tento počítač byl umístěn.

 

Někteří, většinou vykukové si také představují reklamaci jako výměnu ve stylu kus za kus, protože včera bylo pozdě, přičemž o závadě ví již více jak rok. Ve finále se zjistí, že spoléhali na nepozornost a snaží se zamaskovat nějakou svou nešikovnost a chybu. Příkladem může být honem honem reklamovaná CDROM mechanika, která přes ten igelitový sáček nacpaný uvnitř prostě nedokázala žádné médium přečíst. Tak dokonalá a všemocná ta technika není, ale je přímo přitom jako stvořená v takovém stavu pro reklamaci.

 

Reklamace harddisku, který se zákazníkovi jevil příliš hlučným, tak ho pro jistotu namazal olejem na šicí stroje hovoří opravdu sama za sebe. Poté sice již hlučný opravdu nebyl, ale ani se už vůbec netočil a to nemluvím o nutnosti bezprašného prostředí bez přítomnosti jakýchkoliv kapalin uvnitř tohoto citlivého zařízení.

 

Velmi zábavná je odpověď na otázku „Co jste s tím počítačem naposledy dělali?“ je „Nic“.

 

Tady mne vždy napadá otázka proč si vlastně ten počítač kupují, když s ním nikdo nikdy nic nedělá. Všechno se vlastně dělá absolutně samo, nejlépe přes noc, kdy vlastník není vůbec přítomen, eventuelně je na dovolené a ani s tím počítačem několik měsíců nikdo nic nedělal.. Tomu by odpovídalo tvrzení:“Večer jsme to normálně vypnuli a ráno to už nefungovalo“. Samozřejmě, protože mnohé změny se projeví až po restartu, byť je to přes noc nebo po několika měsících. Mnohdy se také posléze dozvídám, že vlastně počítač měl někdo půjčený a od té doby nejede. Ale „My jsme s tím nic nedělali“.

 

Zapůjčit někomu počítač může být velmi ošemetné. Ne zrovna v mála případech se někdo snaží vyreklamovat díly které nikdy u mě nekoupil. Těžko se pak dotyčný přesvědčuje, že by se měl spíše obrátit na kamarády svého syna, kteří mu v nestřežené chvíli vyměnili paměť za vadnou a procesor za pomalejší typ. Naštěstí si zboží značím a mám evidenci výrobních čísel a tak takovéto podvody celkem snadno odhalím. Pro některé lidi je ale takováto situace záhada zamčeného pokoje.

 

Samostatnou kapitolou reklamačních peripetií jsou kamarádi a známí. Snaha prodat nebo vyměnit vadné zboží s tím, že ho dostal od kamaráda nebo „mě poslal známý“, je poměrně běžná výmluva. Ještě horší je slyšet větu „On se na to díval kamarád, on tomu rozumí“. Ono se celkem dobře za imaginárního známého či kamaráda schovává. Zde ční tři skupiny a to jednak známý typu „on to studoval“ dále „on dělá nebo dělal správce sítě“ a „on tomu rozumí, má ho v práci“. Ve všech případech bývají právě zásahy takovýchto dobrodějů fatální a věc, která by si vyžádala jednoduchý pětiminutový zásah se změní na kompletní reinstalaci. Nemluvím o komponentách a počítačích koupených od nich. Většinou je to styl „Musí se zbavit starých dílů nejlépe za cenu takovou, aby si on koupil nové“. Tím se ovšem nechci v žádném případě dotknout opravdových odborníků znalých věci a správců sítí. Jen varuji před Brouky Pytlíky.

 

Častým nešvarem jsou různé úpravy ke zvýšení výkonu nad rámec výrobních limitů, takzvané přetaktování. Což o to, je li to zábava a koníček, nemám nic proti tomu. Někdy lze z těch levných procesorů vymáčknout obdivuhodný výkon. Většinou si však lidé neuvědomují, že čas a peníze věnované na přetaktování často výrazně převýší náklady na nákup lepší desky, rychlejší paměti a procesoru. Kdyby alespoň experimentátoři to riziko nesli sami. Ale to ne. Když to vyhoří, donese se to k reklamaci s mlžením, že to samo přestalo fungovat a nikdo neví proč.

 

Zvláštní kapitolou jsou počítačové viry. Chytí-li zákazník počítačový vir, je pravidelným výsledkem reklamace“vašeho počítače co nám nejede“. A jen výjimečně někdo přizná chybu. Většinou se počítač nikde nemohl nakazit a máme antivirový program. Zábavná je hláška AVG na počátku spuštění počítače u systémů W98 a podobných, kdy prosté ohlášení Nebyl nalezen virus míněno ve startovacích záznamech disku, je uživateli interpretováno jako nejčerstvější antivirová kontrola celého disku včetně dat uložených ve stolku u počítače na CD donesených od kamaráda.

 

Nejede zákazníkovi ukradená hra? – Reklamace. Ukradené auto nikdo reklamovat nepůjde, ale u softwaru je to běžné a ještě si dotyční chtějí stěžovat. Když si tak zavzpomínám na jednoho majitele firmy, který provozoval operační systém a office na svých počítačích bez licence a měl na tom založeno své podnikání, přesto chtěl mne i Microsoft žalovat za to, že v aplikaci excel při jistých specifických podmínkách nešel napsat znak „průměr“. Tady mi opravdu rozum zůstával stát, zvláště proto, že já mu jednou dodával grafickou kartu do jednoho z několika počítačů, se kterými jsem měl společného akorát to, že jsem okolo nich procházel. Nějak jsem dodnes nepochopil souvislost. On pak také nechápal, když po jeho rozčílených urgencích na hotline Microsoftu dorazil do jeho firmy pracovník BSA k softwarovému auditu..

 

Ani nemluvím o snaze reklamovat zboží zakoupené jinde, dokonce i v zahraničí. Tady uvedu jako příklad pokus jedné paní, co přišla reklamovat myš. Postupně přiznala, že myš sice koupila, ale ne u mne. Koupila ji v Rakousku a já že prodávám podobné, tak proč bych ji neměl vyměnit, že? Dokonce se cítila ukřivděná, když jsem podobnou úvahu rezolutně odmítnul.

 

Každá neoprávněná reklamace stojí čas a peníze. Zákazníci ale často odmítají tyto náklady chápat, natož uhradit. Je velmi nepříjemné, když někoho přistihnete při pokusu o podvod, kdy na Vás neoprávněně požadoval částku i několika tisíc až desítek tisíc a on to považuje za normální a ještě se cítí uražen. Někteří, jako jeden pán, co koupil pro syna počítač a odmítl koupi a instalaci jakéhokoliv softwaru i přes upozorňování na nefunkčnost druhý den přišel rozzlobeně reklamovat že to nejede, požadují odškodné a vyhrožují dokonce fyzickým násilím a dalšími výhrůžkami.

 

Časové hledisko reklamací je také zajímavé. Je pravidlem, že zákazníci mají představu, že PC zakoupili včera, nejpozději před půl rokem a doklad zásadně nemohou najít. Jaký je jejich údiv, když zjistím, že počítač je starý čtyři roky a všechny reklamační lhůty jsou ty tam. V tom okamžiku chtějí vše prodat nejlépe za nákupní cenu na náhradní díly, aby z utržených peněz koupily nový, pokud možno z reklamy někde jinde a ještě něco zbylo. Možná se smějete, ale opravdu si nedělám legraci ani nenadsazuji. Byl jsem několikrát svědkem takových úvah. „Víte já to koupil před pěti lety za 30 000,- tak bych vám to za dvě třetiny nechal.“

 

Běžné opotřebení a spotřební materiál je také zajímavé téma. Již jsem měl několik reklamací typu netiskne mi tiskárna. Na jednu typickou si vzpomínám. Reklamace laserové tiskárny. Předtím ten pán vyplakal slevu 500,- na úkor toho, že na ní bylo vytištěno asi třicet stran testovacího tisku. Nový stál pro informaci 860,-. Po půl roce ji přišel vrátit s tím, že přestala tisknout. Že by si koupil toner ho ani nenapadlo. Byl velmi nepříjemný a pomluvil mne kde se dalo. Když se posléze zjistilo, že celá nafouknutá bublina reklamace je vypotřebovaný toner, ani se neomluvil a samozřejmě, že o své hlouposti již nikoho neinformoval. Když už o něm píšu, vzpomínám si jak si nechal instalovat na PC několik programů z donesených CD, které spolu velmi špatně komunikovaly– samozřejmě pochybuji o tom, že měl licence, přestože to tvrdil. Vyžadovalo to jistý specifický postup a trvalo mi dva dny, než jsem přišel na to jak to udělat, aby to spolu fungovalo bez chyb. Po té, co jsem mu předvedl funkčnost a on si PC odnesl domů a zapojil, strčil do mechaniky disketu a tu tam pochopitelně zapomněl. Druhý den se mu díky ní nepodařilo přirozeně nabootovat. Místo aby zavolal a alespoň se zeptal, rozhodl se harddisk iniciativně zformátovat, načež přinesl vše na reklamaci s tím, že to už zase nefunguje. Dva dny práce v –píp- . Zaplatit přirozeně znovu odmítal a opět vyhrožoval. U něj typické. Když si vzpomenu, jak jsem v neděli v noci řešil po telefonu jeho problém s restartujícím se strojem – pokoušel se ho přetaktovat, ale nezvládl to už vrátit – a jak jsem mu pomohl, aby alespoň mohl dokončit nutnou práci a on se mi odvděčil pomluvou a urážkami a nikdy mi za pomoc nic nezaplatil a ani nepoděkoval, otevírá se mi kudla v kapse. Ne, takové zákazníky opravdu nechci. Přinesou ztrátu, zbytečnou práci a jsou věčně nespokojení, což musí rozhlásit do světa. Omluvy, respektu a pochopení se z jejich strany nikdy nedočkáte.

 

Počítač je křehká věc. Není se proto čemu divit, když přestane fungovat poté co do něho jeden uživatel mlátí kladivem, případně jiný kope nohou. Následná ztráta dat, která samozřejmě nejsou zálohována je prostě nevyhnutelná. Dva dny nespím a zachraňuji jejich firemní nezazálohovaná jedinečná data. Naštěstí se podaří většinu dat zachránit a existence firmy není ohrožena, ačkoliv je na tom zle a nemá firma ani na úhradu části provedených prací ve standardních cenách, natož s expresním příplatkem. Omyl, zákazník ač poučen o nezbytnosti tato data okamžitě vypálit na CD a vybaven potřebnými prostředky a znalostmi celou operaci raději vyignoruje. Po čtrnácti dnech, těsně před štědrým dnem, kdy má odevzdávat hotovou zakázku, jen tak cvičně spustí defragmentaci disku a při ní do toho opět praští kladivem. Co dodat? Snad jen to, že druhá záchrana dat již byla poměrně složitější, dražší a nepodařilo se zachránit zdaleka vše. A nakonec ani tato práce nebyla nikdy zaplacena. K mému štěstí jsem o tohoto zákazníka přišel a jak jsem posléze zjistil, oblažuje svými problémy ostatní servisy v širokém okolí.

 

Stejně inteligentní jako je podříznout si větev, na které člověk sedí, je vyhození adresáře windows do koše. Chápu, může se stát. Zvláště těm, co se zacházet s počítači teprve učí. Ale udělat takovouto stejnou kravinu 3x za sebou během dvou týdnů, to se snad nedá ani slovně ohodnotit. A pokaždé je nejlepší to vydávat za reklamaci.

 

 

Další humorná historka se odehrála nedaleko od Brna. Jedna uživatelka si stěžovala na časté pády systému. Kdykoliv PC přivezla k reklamaci, nebyla na něm shledána závada, snad jen prapodivné zašednutí na boku krabice. Po několikerém rozzuřeném telefonátu stěžujícím si na opět nefunkční počítač jsme se dohodli na ohledání stroje na místě u zákazníka. Umístění počítače u kamen, kde teplota běžně dosahovala teploty 75 stupňů nebylo opravdu to nejvhodnější místo. Takovýto stroj se nedá reklamovat, i když si to někdo myslí a ani cestu vedoucí k tomuto zjištění nelze zahrnout do reklamačního řízení. A už vůbec se tento počítač nedá převzít zpět za nákupní cenu, zvláště když má na sobě stopy po plamenech. Když jsme u toho ohně, jeden z mých dodaných počítačů prošel plnohodnotným požárem. Jako zázrakem přežila všechna data i účetnictví, byla čitelná i zálohovatelná. Ovšem jen do okamžiku, kdy se jal zoufalý majitel vše zachraňovat svým pro mě nepochopitelným postupem. Uložil vše důležité na ohněm a dýmem prošlé diskety a disk zformátoval. Pro jistotu ještě několikrát přepsal, aby to opravdu nešlo obnovit. Diskety mohl už jen vyhodit. A opravdu tento stroj nešel reklamovat, jak se mě neustále snažil přesvědčit. Prostě nelze, a už vůbec nelze uplatňovat náhradu škody z titulu ztráty dat po požáru.

 

Obaly, to je kapitola sama o sobě. Co se týče obalů, vždy se snažím vyjít zákazníkovi maximálně vstříc. Jsou obaly, u kterých je nesmyslné požadovat originální obal, jsou však výrobky, kde je to nezbytné už jenom kvůli dopravě. Většinou se dá nalézt náhradní řešení. Ale téměř vždy zákazník zapomíná na vrácení těch důležitých částí zboží, které jsou přibaleny jako integrální součást. Například návody a manuály, přibalené hry a ovladače, propojovací kabely a doplňky, náhradní pojistky eventuelně kompletní příslušenství. Často totiž nelze bez těchto součástí zboží ani přezkoušet. Zákazník musí předat zboží kompletní, už jenom proto, kdyby požadoval vrácení peněz. Nelze vrátit půlku na reklamaci a druhou si ponechat. Auto bez kol, sedadel a volantu by nikdo nereklamoval.

 

Pocit zákazníka, že je-li jednou dodán počítač s dopravou, je napříště veškerá doprava taktéž zdarma, je snad myšlenkový virus. Ani ve snu tyto lidi nenapadne, že sice doprava při dodání byla v rámci nějaké akce zdarma, ale za dopravu při „závadě“ se musí zaplatit. Právě u těchto lidí je nejvíc případů vypadených napájecích kabelů = reklamace.

 

To byl jen takový malý povzdech. Samozřejmě, že reklamace jsou bolest, je to ale daň za prudký a bouřlivý vývoj v této oblasti a pád cen, který často minimalizuje výstupní kontrolu v zemích původu zboží. I přes veškerou snahu prostě někdy k závadě dojde, něco s něčím prostě není kompatibilní a programátoři jsou jen chybující lidé. Je tedy důležité snažit se bez odkladů případnou závadu řešit a nenechávat to na poslední den reklamační lhůty. Je potřeba bezpodmínečně zálohovat jedinečná data a nestavět firmu na jediném stroji. Nechci a ani nebudu platit za cizí chyby, chyby výrobců, chyby programátorů a neznalosti a pokusy uživatelů, virové útoky a podobně, nicméně jsem připraven vám maximálně vyjít vstříc a pomoci, je-li to trochu možné. Buďte trochu tolerantní a já budu zajisté také. Křikem a výhrůžkami ničeho nedosáhnete. Data se rychleji neobnoví, disk se sám neopraví a kamarád tomu většinou dá poslední ránu z milosti. Je sice zadarmo, ale ve finále je mnohem dražší, než opravdu odborný zásah. Nesnažte se lhát, co se s počítačem dělo, protože většina informací, co se dělo je tam někde zapsaná a zkušený technik na to dříve či později přijde. Ani nemluvím o tom, že pokud sdělíte pravdu, je mnohem snazší a i levnější závadu lokalizovat a opravit. Zkontrolujte si před reklamací banální „závady“ typu igelitového sáčku v CD mechanice, záměny klávesnice a myši, vypadeným napájecím kabelem a podobně. Ušetříte si cestu a hodně blbý pocit. Přeji vám, aby vám počítače přinášely radost, zábavu a poučení, aby vám vydělávaly peníze a aby pracovaly, tak, jak si přejete. Přeji nám všem co nejméně reklamací.

 

Pozn. redakce: Článek je stár 13 let, ale i přesto stále aktuální.

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky