17.11.2016
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Osud nevolníka

Sdílejte článek:

VÍTĚZSLAV DOBEŠ

Nevolník si to ráno přivstal a spěchal do svého krámku – včera mu nějak divně fungovala registrační pokladna napojená na EET a on nechtěl riskovat pokutu až do výše půl milionu korun od ministerstva financí kvůli tomu, že se pokouší krátit tržby.

[ad#clanek-respo]

Sotva vyšel před dům, uviděl, jak mu právě odtahový vůz, s asistencí městského strážníka, nakládá jeho auto. Když se rozhořčeně zeptal, co se děje, bylo mu řečeno, že si měl včas přeparkovat, protože začíná velký úklid ulic. Nevolník požádal, aby mu auto sundali, že zaplatí pokutu, ale nikoli poplatek za odtah.

Řidič odtahového vozu vystoupil a naštvaně se zeptal strážníka, co je nevolník za vola. „Tak si to tak neber, zkásneme jinýho,“ odpověděl strážník, aniž by se snažil skrývat, že se s řidičem odtahovky zná. Nevolník sice dříve od známých slyšel, že mnoho strážníků má své „osobní“ řidiče u odtahové služby, ale přímá konfrontace s tímto jevem jej přesto zaskočila. Vzpomněl si na své trable s EET a kysele poznamenal, že se asi dá k městské policii, že bude mít mnohem jednodušší život. Z této poznámky vyplynula několikaminutová debata, jejímž stěžejním rysem byla strážníkova arogance, završená větou: „No jo, milej pane, my k nám ale kdekoho nebereme!“ To už bylo na nevolníka moc. „Jistě, proto tam dělají taková kopyta!“ Nevolník měl pocit, že si právě alespoň trochu ulevil, ale to už byl strážník těsně u něj a vyžádal si jeho doklady. „Znevážení úřední osoby, to bude pokuta až do výše deset tisíc korun,“ prohlásil vítězoslavně.

Po absolvování úřední procedury nevolník jako v mátohách nasedl do auta a odjel do svého obchůdku. Když se však chystal konečně začít řešit problém se špatně fungující pokladnou, zazvonil mu mobil. Volala mu matka, která stále bydlela v malém městě, odkud se on před dávnými lety přistěhoval do Prahy. Oznámila mu, že jí před rodinným domkem stojí nějaký úředník, který chce zkontrolovat, čím topí. Jestli ho prý nepustí dovnitř, dostane padesát tisíc korun pokuty. Nevolník si vzpomněl, že tento zákon také již platí a poradil matce, ať alespoň přivolá sousedku, aby měla svědka pro případ nějakých nesrovnalostí.

Nevolník poté zhruba hodinu zápolil s nefunkční pokladnou, načež pochopil, že musí obchod zavřít na celý den. Za starých dob by ve svém miniaturním obchůdku vydával rukou psané paragony, ale to nyní již nebylo možné. „Jak jsem mohl tu zrůdu volit?“ pomyslel si s odkazem na ministra financí, ale pak bojácně pohlédl skrz výlohu na ulici, jestli jeho myšlenku nikdo neviděl či neslyšel – dvacet tisíc pokuty za dvojí urážku v jednom dni by bylo skutečně moc.

Pustil si tedy rádio a rozhodl se, že alespoň udělá inventuru. Ve zprávách zrovna mluvili o další kauze prezidenta republiky, který se během návštěvy jednoho z krajů ironicky o čemsi vyslovoval. „Tohohle opilce a hulváta nám byl taky čert dlužen,“ zamumlal si pro sebe. Pak si řekl, že se konečně nasnídá a sáhl do regálu po včerejším rohlíku a balíčku sýra.

Když se uvelebil za pultem, otevřel si noviny, kde se dočetl, že návrh šedesáti poslanců, aby hanobení prezidenta bylo opět trestným činem jako za bolševika, úspěšně prochází legislativním procesem. Nevěřícně zíral na článek, který informoval, že velkou šanci na schválení má i sankce za tento čin – až rok vězení.

Nevolníkovi se z toho všeho zatočila hlava. Nevnímal, jak upadl, ani to, jak jej vynášejí z obchodu a nakládají do vozu záchranky.

V nemocnici mu sdělili, že jde jen o vyčerpání, ale že si jej pro jistotu nechají do zítřejšího rána na pozorování. Nevolník s vděkem přijal tuto informaci, a dokonce si řekl, že je prima, jak si chvíli odpočine. Když se ale později vydal na toaletu, zaslechl, jak se dvě sestry baví na chodbě. „Ten novej je tady jen na den, nějakej kolaps. Ale doktor říkal, že musel bejt dobrý prase, měl prej před lety kapavku.“ Nevolník zahanbeně vklouzl na toaletu a dumal, jak je možné, že v nemocnici vědí o jeho večírkovém hříchu z mládí. Pak mu secvaklo: přece platí zákon o národním registru hrazených zdravotních služeb, který shromažďuje zdravotní data nikoli anonymně, nýbrž o každém konkrétním pacientovi.

To už bylo na nevolníka příliš. Vzpomněl si na všechna další nařízení spojená s drakonickými sankcemi a rozhodl se, že okamžitě po propuštění z nemocnice zavolá několika svým kamarádům – rovněž nevolníkům – a zkusí zorganizovat demonstraci proti nelítostnému státnímu molochu.

Tato myšlenka mu vlila doslova novou krev do žil. Druhý den, poté, co byl propuštěn z nemocnice, se hnal jako uragán do svého obchůdku, kde na něj čekal objednaný opravář, který mu poté spravil registrační pokladnu. Nevolník však na obchod neměl ani pomyšlení. Stále naštván až do morku kostí, zákazníky obsluhoval jen zdvořilostně, bez obvyklé úslužnosti, a v hlavě měl jen myšlenky na demonstraci…

Uplynulo několik týdnů. Nevolníkovi se skutečně podařilo dát dohromady více jemu podobných, z nichž jeden věděl, jak pracovat s médii a o akci sesumíroval tiskovou zprávu. „A uděláme to pěkně před Úřadem vlády!“ slíbili si, když podávali oznámení o konání akce.

Příprava akce byla náročná, ale ta se nakonec opravdu uskutečnila. Když však demonstrace měla v onen vytoužený den oficiálně začít, jakýsi úředník jim oznámil, že ji podle nedávno novelizovaného shromažďovacího zákona přesouvá do lesoparku v Hostivaři, kde účastníky tohoto shromáždění nikdo nebude rušit (demonstranti netušili, že rozhodnutí o přemístění bylo vydáno již před časem státním aparátem).

Nevolník se odmítl stejně jako ostatní podřídit, a shromáždění proto bylo vzápětí úředně rozpuštěno. Demonstranti se rozhlíželi kolem sebe a vypadali jako zmoklé slepice. Pak se začali s tichým reptáním rozcházet. Nevolník se rozhodl, že půjde domů pěšky a cítil se mizerně jako ještě nikdy v životě.

Když byl zpátky doma v Praze 6 a blížil se k domu, kde bydlel, na nebi si všiml stříbrného letadla, za nímž se táhla dlouhá vzdušná čára. Letělo kamsi na Západ.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Vítězslav Dobeš

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky