Politik z JAR: Bílí Jihoafričané čelí zločinu a mučení, ale Evropu čeká ještě temnější budoucnost

Aktuálně je v zemi asi 7% bělochů, což je podstatně méně než před 30 lety, kdy převzala vládu černá většina.

V rozhovoru s jihoafrickým politikem se můžete dozvědět víc nejen o hrůzných, mnohdy extrémně brutálních útocích na bílé farmáře, ale i o tom, proč si myslí, že Evropa nakonec dopadne ještě hůř…

Tato politická hesla se často skandují na shromážděních, kterých se účastní určité strany. Jaké je podle vás politické směřování Julia Malemy? Kde vidíte jeho konec v jihoafrické politice a myslíte si, že se jeho ideologie časem rozšíří?

Ano, takže o něm máme dobré i špatné zprávy. Je velmi známý a v jistém smyslu velmi vlivný.

Dobrou zprávou je, že se zdá, že jeho strana stagnuje. Pohybují se kolem 12 procent. Takže se jim dostává mnohem většího mediálního pokrytí, než jakou byste si mysleli, že mají podporu z toho, co vidíte nebo čtete ve zprávách. Jsou jakousi marginální stranou.

A nezdá se, že by jejich podpora rostla. Mnoho černochů v Jihoafrické republice je opravdu nemá rádo, protože jsou příliš radikální. To je dobrá zpráva.

Špatnou zprávou je, že to, co se v současné době děje v Jihoafrické republice, je to, že vládnoucí strana, ANC, která je také radikální, jen ne tak radikální, je to levicová, černošská nacionalistická a socialistická strana, tak se definují – ztrácí podporu.

Vždy měli kolem 60 procent, více než 60 procent podpory. Podle nových průzkumů to vypadá, že v příštích volbách by mohly klesnout pod 50 procent, což je samozřejmě dobře.

Máme systém více stran, ale to pak otevírá dveře možné koalici mezi ANC a stranou Julia Malemy. Takže to není dobrá zpráva, protože pokud by se tak stalo, pravděpodobně by se stal Malema ministrem, možná dokonce viceprezidentem. Jsem si jistý, že to je to, čím chce být.

A nejhorším scénářem by bylo něco ve smyslu, že by se tyto dvě strany spojily. Ve skutečnosti se dřív rozdělily, EFF byla kdysi součástí ANC. A pokud se spojí, pak je to opravdu špatný scénář.

Jihoafrická republika nabízí některé jedinečné zákony, které umožňují samosprávu nebo jakýsi suverénní prostor. Jedním z nich je Orania, což je afrikánská komunita. Je to model, který se snaží napodobit i v jiných částech Jihoafrické republiky?

Ano i ne, takže technicky vzato neexistuje zákon, který by říkal, že to mohou udělat. To je velmi dobrý příklad této právní zásady faktické versus de iure reality. A lidé mají sklon si myslet, že realita de iure nebo zákon, jak je napsán, určuje, co je de facto realita. A je to vlastně naopak, že faktická realita, realita na zemi určuje, co je právo.

Takže Orania je dobrým příkladem, protože právě začali s tímto projektem. A teď je to městečko s 3 000 obyvateli, které roste o 12 procent měsíčně. A jsou velmi odhodlaní stát se městem. A oni to udělají. Jsem si docela jistý, že to udělají.

Je to opravdu jediné město v celé Jihoafrické republice, které má dlouhodobou perspektivu udržitelnosti. A je velmi smutné to říct. Faktem ale je, že se to nyní stává realitou. Vláda to nemůže ignorovat. Nemohou to město zavřít.

Nemohou přijít s policií a prostě zavřít město s 3 000 obyvateli. Mohou to pouze zkusit.

Naštěstí, i když je jihoafrická vláda ve své ideologii velmi extrémní, je velmi nekompetentní při realizaci svých myšlenek. Takže v Jižní Africe je ve skutečnosti mnoho takových vesnic pro různé kmenové komunity, různé africké komunity. Jsou zde města Zuluů, města Khoisa a svazijská města.

Ale legrační je, že když média půjdou – není vůbec kontroverzní mít tradiční komunitu Zuluů – a když o nich média mluví, řeknou, že je to tradiční komunita Zuluů. Ale když máte tradiční afrikánskou komunitu, říkají, že je to „bílá enkláva, je to město pouze pro bělochy a je extremistické.“ Takže je to dvojí metr v tom, jak se to prezentuje.

A Nelson Mandela skutečně odjel do Oranie a uznal, jak je důležité, aby afrikánská komunita měla kulturní komunitu, nějakou formu kulturního domova, na tom není nic špatného. Je to morálně naprosto přijatelné – pokud nepřijmete tento nový narativ, pak se najednou stane politicky nekorektním a rasistickým.

Předpokládejme, že se tato vesnice stane městem a v určitém okamžiku dosáhne 20, 30, 40 000 obyvatel. Co brání tomu, aby dopadlo jako všechna ostatní jihoafrická města, která v posledních desetiletích chátrala? Bude-li prosperovat, bude se tam chtít přestěhovat obrovská zásobárna chudých v Africe, ne?

Ano, pro začátek, celé město je postaveno na soukromém pozemku, takže je to firma, dalo by se říct. Kupujete tedy akcie společnosti. Takže je tu trochu větší kontrola nad tím, kdo tam přijde. A je důležité říct, že to není regulováno z hlediska rasy.

Je to regulováno z hlediska kultury. Je to kulturní komunita, není to rasová komunita. Takže když tam přijdete a řeknete: „Jsem běloch, ale ve skutečnosti nerozumím afrikánské kultuře a není moje,“ pak by vás tam asi nepustili, protože je to kulturní.

Takže násilí je v Jihoafrické republice skutečným problémem a vy říkáte, že popularita ANC roste, ale velká část tohoto násilí je také politickým násilím. Došlo k mnoha atentátům na politiky – dokonce do té míry, že New York Times píší o tomto rozšířeném trendu masových vražd.

Pokud jsou ochotni vraždit lidi kvůli politickým otázkám, co jim brání v tom, aby zmanipulovali volební lístky nebo zfalšovali volby, což je méně extrémní než někoho zabít?

To je velmi dobrá otázka. Myslím si, že za prvé, politické vraždy jsou v Jihoafrické republice velkým problémem, ale není to ani tak na národní úrovni, jako spíše na úrovni místní samosprávy. A část problému spočívá v tom, že mnozí z těchto úředníků místní samosprávy jsou velmi nekompetentní a nevzdělaní do té míry, že pokud nepracují pro vládu, jsou nezaměstnaní.

A tak by tu byl někdo jiný, kdo by ohrozil jejich pozici, a jedním ze způsobů, jak zvítězit, je vést kampaň a vyhrát na základě zásluh. Nebo je to tak, že toho chlápka prostě vyřadíte a seženete vraha, aby ho zabil.

A je to opravdu problém, zejména v provincii KwaZulu-Natal, na východní straně Jihoafrické republiky. Je to tak běžné, že už to ani není mediálně zajímavé, že se poradci vraždí navzájem nebo jsou zavražděni poradci a ne vždy víte proč.

Myslím, že ANC, současná vláda, by určitě a nepochybně podváděla, aby se udržela u moci, kdyby mohla. To je to, co se stalo v Zimbabwe. Každý ví, že volby v Zimbabwe jsou zmanipulované.

Nemyslím si, že by volby v Jihoafrické republice byly do dnešního dne příliš zmanipulované, s výjimkou ironií osudu voleb v roce 1994. To bylo všeobecně známo, že došlo k tolika nesprávným úředním postupům, že nemohli skutečně určit, kdo vyhrál.

Strany se tedy dohodly na tom, jaký by měl být výsledek. Ironií osudu to byly první celostátní demokratické volby v Africe. Ale teď si nemyslím, že je to takový problém, ale určitě máme riziko, že se to stane v Jižní Africe.

Co drží tolik lidí v Jihoafrické republice? Chápu, že jsou pravděpodobně připoutáni ke své zemi a své kultuře, ale v určitém okamžiku, kdy už toho budou mít dost? Objevily se snahy říci, že tito bílí v Africe jsou uprchlíci, ale jaké mají možnosti a mohou vůbec odejít, pokud chtějí?

Ano, to je důležitá otázka. Takže my, Afrikánci nebo Búrové, pocházíme zejména z Holandska, ale také z Německa a Francie. A byli jsme velmi ovlivněni Brity kulturně.

Takže to, co nás dělá jedinečnými, je to, že jsme si vyvinuli svůj vlastní jazyk, naši vlastní identitu, naši vlastní kulturu, naši vlastní tradici v Jižní Africe a Afrika a Jižní Afrika jsou do značné míry součástí toho, kým jsme. Takže odejít znamená v jistém smyslu opustit část toho, kým jste.

Tolik lidí odešlo, statisíce lidí odešly, ne-li miliony od té doby, co se tyto problémy začaly dít, ale mnoho lidí odejít nemůže, protože si to nemohou dovolit. Ale je také spousta lidí, kteří prostě neodejdou, protože jsme v jistém smyslu příliš tvrdohlaví.

V jistém smyslu je to považováno za zradu vašich předků a obětí, které přinesli. Ale není to jen tak, je to proto, že opravdu chceme mít budoucnost v Jižní Africe.

A víme, že se zdá, že tráva je zelenější na druhé straně, ale začíná být zcela jasné, že příchod do Evropy nemusí nutně znamenat příchod na bezpečné nebo prosperující místo. A to je něco, co nás opravdu motivuje k tomu, abychom řekli: „Dobrá, pojďme pracovat na řešení v rámci Jihoafrické republiky.“

A možná můžu jen dodat, že jsme skutečně dělali průzkum mezi našimi členy. Zeptali jsme se jich: „Jste optimističtí, nebo pesimističtí, pokud jde o USA, Evropu a Jižní Afriku?“

A ukázalo se, že nejméně pesimističtí byli ohledně Jihoafrické republiky. Afrikánci jsou pesimističtější, pokud jde o Evropu a Ameriku. A myslím si, že důvodem, proč tomu tak je, je, že si nemyslí, že v Jižní Africe to jde lépe, ale vidí, že v Evropě a v USA je sestupná spirála.

Ale také tak trochu znovu objevujeme tu věc o zapojení komunity a komunitních institucí. A my stavíme univerzity, stavíme školy, stavíme kostely. A to v jistém smyslu dává naději všem.