20.4.2017
Kategorie: Ekonomika

Okrádání státem (II.)

Sdílejte článek:

PETR ZÁVLADSKÝ

V minulé části jsem se pokusil definovat alespoň základní pohled na vznik částky, která se nám hodí pro výpočet celkového daňového zatížení práce, respektive daňového teroru, kterému jsou vystaveni zaměstnavatelé i zaměstnanci.

[ad#clanek-respo]

Abyste nemuseli přeskakovat do minulého článku, tak si shrneme, že institut superhrubé mzdy (SHM) je určitým podílem na celkovém produktu, který pracovník zaměstnavateli vytvořil. Je vcelku jasné, že celý produkt pokrývá ještě výrobní náklady a zisk podnikatele.

Věc samozřejmě není tak jednoduchá, že tu část kterou si podnikatel ponechává, je jeho soukromým čistým ziskem. Je to zisk firmy, který bude velmi pravděpodobně investován zpět do rozvoje firmy, ať již formou inovací, respektive splácení úvěrů, respektive vytváření kapitálu pro financování chodu firmy. Navíc obsahuje odklady mezd pro placené svátky a dovolené atd. Pokud si skutečně podnikatel ponechává nějakou částku, je samozřejmě státem dodaněna jako osobní příjem.

Rozčílil mě dneska jeden z diskutujících na Facebooku, který tvrdil, že mzda vyplácená zaměstnanci musí (a zdůrazňuji to slůvko: musí) vytvořit podmínky pro důstojný život zaměstnance. To je naprosté nepochopení jednak principu smluvní volnosti, jednak toho, že je nemožné a nepřípustné, aby mzda byla konstruována tak, že má nějaký účel (řekněme nějaký sociální standard). To si snad mohl dovolit socialistický stát, který disponoval veškerým společenským majetkem a ten také přerozděloval podle nějakého klíče stranicko-společenské zásluhovosti. Není to možné u soukromých firem a není možné chtít po soukromých firmách, aby takovou společenskou úlohu plnily.

Dokonce jsem zaslechl až absurdně extremistický názor, který interpretoval přesvědčení, že soukromí podnikatelé dostávají od státu nějaké prostředky tak, jako za minulého režimu, a zločinným způsobem, místo aby je vyplatili ve mzdách svým zaměstnancům, si je ponechávají pro své vlastní účely a blahobyt. Je pro mě těžko pochopitelné, že je někdo vůbec schopen takovýmto způsobem uvažovat, ale bohužel je tomu tak.

Vraťme se ale k výpočtu. Z takzvané superhrubé mzdy je tedy zaměstnavatel povinen odvést státu na sociální a zdravotní „pojištění“ takzvané odvody ze mzdy. Ty činí úhrnem 25,4 procenta ze základu daně, tedy ze superhrubé mzdy, z vynaložených mzdových prostředků. Vznikne nám tak částka hrubé mzdy, ze které je pracovníkovi následně strháván jeho podíl na takzvaném „pojištění“ sociálním a zdravotním. Ze zbylé částky je teprve vypočtena daň z příjmu (ta je snížena o formální nezdanitelnou částku — slevu na dani) a následně je stržena záloha na tuto daň. Nyní teprve máme mzdu čistou, která je pracovníkovi reálně vyplacena. Ponechávám úplně stranou, že všechny tyto výpočty a úkony je nucen provádět soukromý zaměstnavatel (respektive jeho mzdová účetní) pro stát zcela zdarma, ačkoliv jsou to úkony pro stát. A to nemluvím o situaci, kdy je na zaměstnance uvalena exekuce (nebo i více), které opět podnikatel administruje na vlastní náklady.

Tím ovšem zdaňovací peklo zdaleka nekončí. Pracovník si sice odnese čistou mzdu domů, ale státní konfiskace pokračuje. Přichází na řadu daň z přidané hodnoty, spotřební daně a tak dále. Vymodelujme si ostatně tuto situaci pro přehlednost do nějaké tabulky. Uvažujme medián příjmu pro rok 2017, který má činit 28 232 Kč, což odpovídá superhrubé mzdě ve výši 37 831 korun a dosaženou čistou mzdu užijme tak, že jednu polovinu si pracovník odloží na pozdější spotřebu (investice či kapitálové spoření) a druhou polovinu použije k nákupu obživy, běžného spotřebního zboží, nakoupí si ne příliš velké množství benzínu a vydá měsíčně cca 1300 Kč za cigarety a pár piv.

Tabulka 1 — hrubá mzda 28 232 Kč
Položka kalkulace Částka V % SHM Zbytky
Superhrubá mzda (základ daně) 37 831 Kč 100,00% 37 831 Kč
Sociální pojištění zaměstnavatel -7 058 Kč -18,66% 30 773 Kč
Zdravotní pojištění zaměstnavatel -2 541 Kč -6,72% 28 232 Kč
Hrubá mzda (mezisoučet) 28 232 Kč -25,37% 28 232 Kč
Sociální pojištění zaměstnanec -1 836 Kč -4,85% 26 396 Kč
Zdravotní pojištění zaměstnanec -1 271 Kč -3,36% 25 125 Kč
Teoretická záloha na daň před odečtením slev na dani -5 685 Kč    
Sleva na dani na zaměstnance (poplatníka) 2 070 Kč    
Skutečná záloha na daň -3 615 Kč -9,56% 21 510 Kč
Čistá mzda (mezisoučet) 21 510 Kč -43,14% 21 510 Kč
Výdaje na spotřebu (modelově 50 % čisté mzdy) 10 755 Kč   10 755 Kč
• z toho DPH (= 15 %) / 90 % výdajů -1 452 Kč -3,84% 9 303 Kč
• z toho DPH + spotřební daň (= 30 %) / 10 % výdajů -323 Kč -0,85% 8 980 Kč
Výdaje na benzin (50 l = 1500,-) 1 500 Kč    
• z toho daně (DPH + spotřební) -945 Kč -2,50% 8 035 Kč
Efektivní cena zboží 8 035 Kč 21,24%  
Odklad spotřeby 10 755 Kč 28,43%  
Celkem státu -19 041 Kč -50,33%  

A to jsme opomenuli situaci, kdy by pracovník na spotřebu utrácel více, než polovinu čisté mzdy a výsledné procento pro stát by tak ještě narůstalo.

Protože už slyším oblíbený pokřik, že medián mezd tady nikdo nedosahuje (pomiňme, že je to střední hodnota, takže dosahuje), vytvořme ještě obdobnou tabulku pro takzvanou minimální mzdu, jejíž výše je v letošním roce 11 000 Kč, což odpovídá superhrubé mzdě 14 740 Kč.

Tabulka 2 — hrubá mzda 11 000 Kč
Položka kalkulace Částka V % SHM Zbytky
Superhrubá mzda (základ daně) 14 740 Kč 100,00% 14 740 Kč
Sociální pojištění zaměstnavatel -2 750 Kč -18,66% 11 990 Kč
Zdravotní pojištění zaměstnavatel -990 Kč -6,72% 11 000 Kč
Hrubá mzda (mezisoučet) 11 000 Kč -25,37% 11 000 Kč
Sociální pojištění zaměstnanec -715 Kč -4,85% 10 285 Kč
Zdravotní pojištění zaměstnanec -495 Kč -3,36% 9 790 Kč
Teoretická záloha na daň před odečtením slev na dani -2 220 Kč    
Sleva na dani na zaměstnance (poplatníka) 2 070 Kč    
Skutečná záloha na daň -150 Kč -1,02% 9 640 Kč
Čistá mzda 9 640 Kč -34,60% 9 640 Kč

Kdyby si pracovník byl schopen odložit 50 % spotřeby, jeho daňová povinnost by byla 46,41 % SHM, jelikož však vydělává vinou státu relativně málo, patrně utratí čistou mzdu celou a jeho daňová zátěž tak vzroste nejméně na 51,8 % SHM.

A když už jsme v těch tabulkách, vytvořme si ještě třetí tabulku pro nějaký solidnější příjem ve výši 60 000 korun, což odpovídá superhrubé mzdě ve výši 80 400 korun. (Vidíte, jak mně, podnikateli, strmě rostou mzdové náklady?)

Tabulka 3 — hrubá mzda 60 000 Kč
Položka kalkulace Částka V % SHM Zbytky
Superhrubá mzda (základ daně) 80 400 Kč 100,00% 80 400 Kč
Sociální pojištění zaměstnavatel -15 000 Kč -18,66% 65 400 Kč
Zdravotní pojištění zaměstnavatel -5 400 Kč -6,72% 60 000 Kč
Hrubá mzda (mezisoučet) 60 000 Kč -25,37% 60 000 Kč
Sociální pojištění zaměstnanec -3 900 Kč -4,85% 56 100 Kč
Zdravotní pojištění zaměstnanec -2 700 Kč -3,36% 53 400 Kč
Teoretická záloha na daň před odečtením slev na dani -12 060 Kč    
Sleva na dani na zaměstnance (poplatníka) 2 070 Kč    
Skutečná záloha na daň -9 990 Kč -12,43% 43 410 Kč
Čistá mzda (mezisoučet) 43 410 Kč -46,01% 43 410 Kč

Pokud se jen v krátkosti vrátíme třeba k té průměrné tabulce číslo 1 a modelovému příkladu, vidíme, že na 50 % daní z toho, co podnikatel vyplatil na mzdě, stejně skončí v bezedné kapse státu. A to jsme neuvažovali zdanění úroků v bance, daně z nemovitosti, ekologické daně z nákupu pohonných hmot, energií, případně náklady na solární elektřinu v cenách energie, další různé daně, kolky, poplatky a celou plejádu dalších nástrojů, jimiž stát vykořisťuje z každého pracujícího jednotlivce nesmírné prostředky a nad nimiž máme jako občané velmi omezenou, téměř nulovou kontrolu.

Takže až vás příště napadne syčet, jak vás okrádá zaměstnavatel, raději se nejprve podívejte, kolik ve skutečnosti na mzdách musí podnikatel uvolnit na vaši mzdu, a následně se zamyslete nad tím, jestli náhodou vaše peníze neskončily v hejtmanské vile na Lipně, nebo jestli je jen tak z „freundschaftu“ předseda vlády nedal německé firmě Bosch, nebo je neposlal skrze Evropskou unii na podporu palestinských teroristů, neplatil za ně politické neziskovky, které pracují proti zájmu většiny lidí, neplatí se z nich jen vysoké mzdy státních úředníků a zbytečných státních úřadů, nebo nakonec neskončily jako prostředky na dotace pro vysoce postaveného oligarchu Babiše.

Moderní stát totiž odrbává i ty nejchudší o většinu jejich majetku, aby jim pak velkopansky s okázalým gestem udělil drobky ze svého stolu.

Je to vlastně paradox, když se nejrůznější státníci vymezují proti terorismu obecnému, zatímco sami jsou autory, reprezentanty (a uživateli) terorismu ekonomického, státního, proti vlastním občanům.

Zkrátka a dobře, státu nepatří do rukou tolik peněz, ani tolik moci určovat si jejich libovolný objem.

A za poslední: je třeba zrušit celý institut SHM. Ať každý pracovník obdrží celou smluvní mzdu na dlaň a ať si odvádí daně na vlastní náklady. Alespoň uvidí na vlastní oči, jak stát drancuje nejen celou ekonomiku, ale i jeho osobní výdělek.

Protože jen to, co platíte z vlastní peněženky, teprve otevírá oči (a tu peněženku zavírá).

[ad#pp-clanek-ctverec]

bloger_963
Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (19 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...