18.8.2018
Redakce
0
Kategorie: Historie

Oběti sovětské okupace jsou oběťmi komunistů

Sdílejte článek:

PETR HOMOLA

Srpen 68 je tragickým vyústěním pokusu o částečnou demokratizace poměrů. Částečnou proto, že ani jeden z vrcholných komunistů té doby vážně neuvažoval o budoucí ztrátě vedoucí úlohy KSČ, či o odklonu od socialistických právních a ekonomických vztahů, tedy od principů komunistické ideologie. Chtěli vládnout dál a sami, ale prý už lépe. Hledání “lidské tváře” nelidského režimu, bylo také vlastně jen nucené procitnutí po dvacetiletí vraždění, mučení, ničení a buzerování. Opěvovat tehdejší politické “nedorozumění” komunistů tedy v žádném případě nemohu, necítím to tak, naopak, přivedlo nás ještě do smrdutějších bažin tzv. normalizace, která přineslo daleko hlubší škody, než smutná 50. léta.

[ad#textova1]

Těm, co dnes oplakávají hrdinné komunisty, kteří se postavili velkému Sovětskému svazu připomínám, že většina z nich vstoupila do KSČ v době, kdy docházelo k těm největším zločinům. Nevědomost těchto “hrdinů” Sprna 68 o zločinech jejich strany není možná, neboť už tehdy zastávali vysoké stranické funkce.

Alexander Dubček byl od roku 1951 poslancem Národního shromáždění, od roku 1955 členem Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska, od roku 1958 členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa.

Ota Šik, který v 50. letech propagoval totalitní direktivní plánování podle vzoru Sovětského svazu, Josef Smrkovský byl do roku 1951 členem ÚV KSČ, při komunistickém převratu v únoru 1948 byl zástupcem velitele Lidových milicí. František Vodsloň, od roku 1948 poslanec Národního shromáždění ČSR, od roku 1952 člen ÚV KSČ. František Kriegel se jako tajemník pražské organizace KSČ a zástupce velitele Lidových milicí aktivně podílel na komunistickém převratu. Oldřich Černík byl v padesátých letech předsedou Krajského národního výboru v Ostravě a tajemníkem Krajského výboru KSČ, v roce 1958 se stal členem Ústředního výboru KSČ. A o Ludvíku Svobodovi se mi psát ani nechce …

Pithart versus Babiš

K dnešním nejznámějším uplakánkům nad rozlitým komunistickým zkaženým medem, připomeňme dva. Pitharta a Babiše.

Petr Pithart vstoupil do KSČ v roce 1959. Jeho otcem byl náměstek ministra průmyslu a velvyslanec v Jugoslávii a později ve Francii, komunista Vilém Pithart. Andrej Babiš vstoupil do KSČ v roce 1980 a vytrval v ní až do hořkosladkého konce. Vstupit do KSČ mu poradila maminka.

Pithartům vstup do KSČ v tragické době 50. let Babiš vyrovnává svým placeným angažmá u StB. Oba dnes stejně hořce litují a sovětskou okupaci nazývají tragédii. Ve skutečnosti tito dva bývalí komunisté jen demonstrují komunistickou – mocenskou rivalitu tehdejší doby. Nejsou příznačnější a žijící osobnosti, které by nám celou komplikovanější lež o Srpnu 68 předváděly názorněji.

Kdejaký v padesátých letech sesazený komunista, který v této kriploidní partaji prohrál nad jiným komunistou, si vysloužil pěkný dekret. O potrestání kriminálních činů svých spolustraníků však nikdo z nich nikdy neusiloval. Pokusy o potrestání vražd a jiného násilí neztroskotaly na sovětské invazi, nýbrž na neochotě komunistů se v šedesátých letech upřímně vyrovnat se svou minulostí. O navrácení ukradených majetků ani nemluvě.

Komunistický režim byl zločinný od roku 1948, až do roku 1989. Nepřetržitě. Oběti sovětské okupace jsou oběťmi komunistů. Pithartů, kteří okupantům půdu v 50. letech připravili a Babišů, kteří okupaci svou kolaborací legitimizovali. A kteří z komunistů byli vlastně větší dobytek ? Ti z padesátých let nebo ti z osmdesátých ? Všichni se mají tak nějak dobře – jistě lépe, než jejich oběti …

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Petr Homola, fb

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 4,44 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Normalizační generace

    PETR SAK Společenskou skutečnost nelze vnímat a následně chápat smysly. Teprve sociologickou analýzou můžeme dospět k reflexi společenské skutečnosti.